Před uctěním jídla (prasádam) oddaní společně opakují následující modlitbu (v Bengálštině):
autorem je: Šríla Bhaktivinóda Thákura
šaríra avidjá-džál, džodendrija táhe kál,
džíve phelé višaja-šágoré
tá`ra madhjé džíhvá ati, lobhamoj sudurmati,
tá`ke džetá kathina samsaré
kršna baro dojamoj, koribáre džíhva džaj,
sva-prašád-anna dilo bhái
sei annamrita páo, rádha-kršna-guna gáo,
préme dakó čaitanja-nitái
bhagavad-prasádam kí džaj!
"Hmotné tělo je místem nevědomosti a smysly jsou sítě cest vedoucí k smrti. Spadli jsme do oceánu hmotného smyslového požitku a ze smyslů je jazyk nejdravější a nejhůře ovladatelný. Ovládnout jazyk je v tomto světě velice obtížné. Ale Ty, Kršno, jsi velice milostivý a dáváš nám takové chutné prasádam pro ovládání jazyka. Přijměme nyní toto lahodné prasádam k naší plné spokojenosti, opěvujme Šrí Šrí Rádhu a Kršnu a s láskou požádejme o pomoc Čaitanju a Nitjánandu."
U nás na farmě umí tuto modlitbu i malé děti :-)
