pátek 22. dubna 2011

Jednoduché žití, hluboké myšlení

Je možné žít spokojeným, jednoduchým životem v harmonii s přírodou. Vše, co je k tomu zapotřebí, je kus půdy, krávy a obilí. S těmito třemi nezbytnostmi můžeme získat vše, co je třeba k prostému životu.

Jedním z cílů hnutí Hare Krišna je zakládat farmářské komunity v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" a ukázat, že prostý život neznamená život nepohodlný, a že je praktickou alternativou dnešnímu hektickému městskému životu.

Krávy, býci a půda

Kráva a býk jsou klíčem k úspěchu každého soběstačného zemědělského projektu. Občas vidíme skupiny lidí, které se pokoušejí žít soběstačným životním stylem, protože však nevědí nic o ochraně krav, jsou jejich pokusy obvykle neúspěšné.

Propojení krav, půdy a obilí je dokonalé. Krávy dávají hojné množství mléka, zázračné potravy. Z mléka lze připravit velmi mnoho užitečných a zdravých produktů. Patří mezi ně jogurt, ghí, máslo, sýr
a smetana. Když jsou tyto mléčné produkty zkombinovány s obilninami (rýží, fazolemi, moukou, atd.), je možné připravit tisíce lahodných a výživných jídel. Býk je spokojený, když celý den tahá pluh a obdělává půdu. Býci mohou být vycvičeni k tomu, aby pracovali ve skupinách a poskytovali tak obrovské množství síly, odpovídající síle, která je získatelná s použitím moderního traktoru, avšak bez potřeby drahých pohonných hmot a údržby.

Půda, která je obdělávána býky, bude produkovat hojné množství obilnin, takže farmář žijící podle zásad "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" bude bohatý.

Bohatství znamená půdu, krávy a obilí

Podle védských posvátných písem skutečné bohatství znamená vlastnit nějakou půdu, krávy a zásobu obilí. Tyto věci jsou praktické. Půda a lesy ve spojení s krávami a obilninami poskytují vše, co je potřebné k životu.

Lesy nám dávají stavební materiály pro obydlí, med, květiny, ovoce a léčivé byliny. Řeky poskytují čerstvou pitnou vodu a jsou zdrojem přírodního hnojiva a drahokamů. Hnojivo je vytvářeno v horách a uspořádáním přírody řeky pravidelně zaplavují půdu, a tak v hlíně nahrazují ztracené živiny.

Vše, co produkuje kráva, má hodnotu, dokonce i trus a moč jsou čisté a mají praktické využití (bylo vědecky prokázáno, že kravská stolice má zcela antiseptické vlastnosti). Kravský trus je možno vysušit a použít jako palivo pro vaření a topení. Hoří velmi čistě a vytváří nejlepší druh plamene pro vaření. Jestliže se tímto způsobem využívá kravský trus, není potřeba pro palivo kácet stromy. Když kráva zemře přirozeným způsobem, její kůži je možné využít na výrobu obuvi, hudebních nástrojů, a tak dále.

Máme-li krávy, půdu a zásobu obilnin, máme vše, co je zapotřebí k pohodlnému životu. Bez ohledu na to, co se děje ve zbytku světa, je možné dojit krávy, obdělávat půdu s pomocí býků a připravovat lahodné potraviny z mléčných produktů a obilovin.

Podnikatel, který má velký zůstatek na bankovním účtu a továrnu vyrábějící šrouby a matice, nemůže šrouby a matice jíst, a jeho jmění v bance může kdykoli ztratit hodnotu. Oproti tomu farmář hospodařící v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" s kravami, obilím a půdou má skutečné, praktické bohatství, o které nemůže přijít v době ekonomické krize.

Jednoduché žití a hluboké myšlení

Je zvláštní, že to v naší technicky rozvinuté společnosti vypadá tak, že přes všechny přístroje šetřící čas mají lidé jen málo času na to, aby dělali něco jiného kromě jedení, spaní a práce.

Většina lidí tráví převážnou část svého dne cestováním do a ze zaměstnání, kde dělají práci, která je netěší, pouze kvůli tomu, aby "zaplatili složenky". Zdá se, že když už ušetří nějaký ten čas, pak jsou nejpřednější aktivity, kterým se ve volnu věnují, takové, aby "z toho všeho unikli": jdou do baru, dívají se na televizi, nebo užívají některou z mnoha "rekreačních" drog.

Ve farmářské komunitě, která funguje v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" nejsou žádné složenky, které je třeba platit. Všechno je možno vypěstovat z půdy zadarmo. Jestliže zde je nějaká malá potřeba peněz, mohou být na trhu prodány nějaké vyprodukované přebytky.

Pokud je tam rozvíjen duchovní život, nebudou zapotřebí drogy či televize a obyvatelé komunity budou pokojní a šťastní.

Jednoduchý životní styl znamená, že jsme zaměstnáni pracemi, jako je orání polí, dojení krav a tak dále, tři až čtyři hodiny denně a zbytek času je k dispozici pro studium posvátných písem a uvažování o smyslu života.

Takovéto farmářské komunity mohou být rovněž ideálním místem pro práci umělců, výtvarníků, spisovatelů a hudebníků.

Účelem lidského života, jak vyjevují posvátná védská písma, je ptát se po významu ducha, či dotazovat se, proč jsme zde, proč trpím, jaký je smysl našeho žití? Současný technicky vyspělý životní styl na tyto otázky naneštěstí nedává čas, a následkem toho dnes většina lidí promarňuje své životy pouhou snahou o získání stále více možností pro smyslový požitek.

Komunity fungující podle zásad "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" budou poskytovat alternativní životní styl s dostatkem času ptát se na smysl života.

Jednoduché žití a hluboké myšlení - řešení problému nezaměstnanosti

Technika vyrobila traktory a počítače, selhala však ve vytváření pracovních míst pro lidi, kteří byli těmito zázraky nahrazeni. V moderním technologickém světě je jistě mnoho nových pracovních příležitostí pro inteligentní techniky, avšak ne každý je tak inteligentní.

Každý člověk má jinou úroveň a druh dovedností a způsobilostí. Spravedlivá společnost by měla zajistit vhodnou práci pro každého podle jeho schopností.

Technika odstraňuje hodně manuální práce, kancelářských a zemědělských činností, což znamená, že vytlačení pracovníci rozšiřují řady nezaměstnaných, nebo musejí přijmout zaměstnání v oblastech, které příliš neodpovídají jejich schopnostem. Mnoho mladých nezaměstnaných nevidí žádnou budoucnost, proto se často uchylují k alkoholu a drogám, které užívají, aby "zmírnili svůj zármutek".

Ztrácíme celou generaci mladých lidí jen proto, že je společnost není schopná užitečným způsobem zaměstnat. Mezi mladými lidmi je velké procento nezaměstnaných. A mezi těmi, kteří zaměstnaní jsou, je mnoho lidí vykořisťováno na pracovních místech, jež jsou v podstatě "slepou uličkou" - pracují například jako pokladní v supermarketu, jen aby byli odhozeni, až příliš zestárnou.

V této odhazovací společnosti se nyní zdá, že jsme šťastni, že můžeme zahodit celou generaci mladých lidí.

Komunity "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" budou poskytovat praktické řešení pro tuto zavrženou generaci tím, že jim dají příležitost zaměstnat se smysluplnou prací, podle jejich schopností. To jim umožní nabýt zpět svou důstojnost a uvědomit si smysl života.

Bůh stvořil krajinu, člověk město

Krajina a lesy jsou v kvalitě dobra a proto poskytují vhodné prostředí pro ty, kdo mají zájem rozvíjet duchovní aspekty života.

Na venkově je dostupný takový druh klidu, o kterém si obyvatel města nemůže nechat ani zdát. Městský život je v kvalitě vášně a nevědomosti, a obyvatelé měst se tím, že tam žijí, automaticky stávají vášnivými a nevědomými.

Potřebujeme naléhavě budovat komunity v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" s Bohem ve středu zájmu, abychom dali lidem šanci alespoň na chvíli uniknout z jejich životního prostředí plného smogu a stresu. I když životem v takové komunitě stráví jen týden, nebo pouhý víkend, budou z toho mít prospěch.

Krišnovo prasádam - jídlo zbavené karmy

Na ulicích v různých městech a vesničkách můžete nyní čím dál častěji potkávat oddané Krišny, kteří nabízejí malé balíčky s různými pochoutkami - Krišnovo prasádam - jídlo zbavené karmy. Proč to dělají? Jaký to má význam? Co to je za jídlo? V následujícím pojednání bychom vám rádi chtěli vysvětlit význam a důležitost této činnosti.

Abychom védskou kuchyni a rozdávání jídla zbaveného karmy plně docenili, musíme ji pochopit v souvislosti s celou védskou kulturou. Slovo védský pochází ze sanskrtského slova véda, znamenajícího "dokonalé poznání". Védy jsou původními sanskrtskými písmy Indie a přinášejí nám poznání o Absolutním. Védskou kulturu starověké Indie, která z těchto písem vychází, dodnes následuje mnoho lidí.

Podle Véd je smyslem lidského života realizovat svou pravou podstatu, pochopit, že každý je služebníkem Boha. To začíná poznáním, že se lišíme od dočasných hmotných těl, že nejsme tělo, ale duše - věčné duchovní částečky v těle. Jelikož se mylně považujeme za hmotné bytosti, trpíme, třebaže naše podstata je věčná, plná poznání a blaženosti. Proces obnovování našeho původního radostného vědomí a probouzení naší spící lásky k Bohu se nazývá bhakti-jóga, neboli uvědomování si Krišny.

Jméno Krišna má zvláštní význam. Existuje jediný Bůh, ale lidé Ho nazývají různými jmény, a každé jméno popisuje určitý aspekt Jeho osobnosti. Ve Védách ale nacházíme jméno, které vyjadřuje všechny nekonečné vlastnosti Boha. Ono všeobsahující jméno je Krišna, což znamená "nekonečně přitažlivý".

Védy jsou pokladnicí poznání o Krišnovi a o našem věčném vztahu k Němu. Od jiných světových písem se liší tím, že osobní rysy Boha popisují velice podrobně, aby tak probudily naši lásku k Němu. Je to dar Indie světu: kultura, která spojuje všechny druhy lidského snažení k duchovní dokonalosti, o níž se často soudí, že je dosažitelná pouze osamělým meditátorům. Ve védské kultuře prostupuje vědomí Krišny všemi aspekty života, nejenom uměním, hudbou, architekturou a literaturou, ale jeho důležitou součástí je také vaření a přijímání stravy.

Jedení patří k základním nezbytnostem našeho života. Abychom žili, potřebujeme jíst. Jídlo má prodlužovat život, očišťovat mysl a posilovat tělo. To je celý jeho účel.
  
Jídlo ve třech kvalitách

Podle Bhagavad-gíty lze potravu rozdělit do třech základních skupin:

    potrava v kvalitě dobra: prodlužuje život, očišťuje a přináší sílu, zdraví a spokojenost. Taková jídla jsou šťavnatá, tučná, zdravá a milá srdci. Do této kategorie patří mléčné produkty, cukr, rýže, obilí, luštěniny, ovoce a zelenina. Tučná jídla. o kterých je zde zmínka nemají nic společného s tukem zvířat získaným jejich zabíjením. Živočišný tuk je dostupný v podobě mléka, které je nejúžasnější ze všech potravin. Když někdo jí jídlo v kvalitě dobra, zvětší se krása jeho těla.

    potrava v kvalitě vášně: jídla, která jsou příliš hořká, kyselá, slaná, pálivá, ostrá, suchá a horká. Taková jídla jsou příčinou těžkostí, utrpení a nemocí.

    potrava v kvalitě nevědomosti: jídla, která nejsou čerstvá (připravená více než tři hodiny před požitím), jídla bez chuti, shnilá, páchnoucí a jídla složená ze zbytků a nedotknutelných věcí. Do této kategorie patří např. maso, ryby, drůbež, alkohol apod. Taková potrava přináší pouze bolest, nemoci a špatnou karmu.

Kvalitu našeho žití určuje to, co jíme. V dnešním světě je mnoho zbytečného utrpení, protože většina lidí si vybírá pokrmy jen podle ceny a tužby svých smyslů.
Jídlo a zákon karmy

Sanskrtské slovo karma znamená "čin", nebo přesněji jakékoliv hmotné jednání, které přináší následek, poutající nás k hmotnému světu. Ačkoliv je představa karmy všeobecně spojována s východní filozofií, také mnoho lidí na Západě začíná chápat, že karma je přírodním zákonem, podobně jako zákon gravitace, a nelze se mu vyhnout. Za každou akci existuje reakce. Jestliže způsobujeme bolest a utrpení jiným živým tvorům, musíme podle zákona karmy následně snášet bolest a utrpení jak individuálně, tak kolektivně. Sklidíme co zasejeme, ať v tomto životě nebo v příštím, jelikož příroda má svoji vlastní spravedlnost.
  
Jedení masa přináší špatnou karmu

Védská kultura učí, že každý život je posvátný, a že zbytečné zabíjení nevinných tvorů je hrubým porušováním Božích zákonů. Přírodní zákony nutí všechny druhy života při výběru stravy následovat svůj instinkt, ale člověk, který je obdařen vyšší inteligencí, může při výběru své potravy uvažovat o vyšších duchovních principech.

Ti, kdo se podílejí na násilí vůči živým tvorům, si podle védské literatury budou muset dříve či později vytrpět násilné reakce. Tento proces je řízen zákony karmy, podle nichž reakce postihnou nejen osobu, která zvíře zabije, ale také ty, kdo jeho maso prodávají, přepravují, vaří, podávají a jedí.

"Maso nikdy nelze získat bez ublížení živým stvořením," stojí v Manu-sanhitě, staré indické sbírce zákonů, "proto nechť se člověk vyhýbá požívání masa." V jiné části Manu-sanhitá upozorňuje: "Jestliže někdo dobře uváží ohavný původ masa

Ti, kdo chápou zákon karmy, vědí, že mír nepřinesou smlouvy a mírové pochody, ale vzdělávací kampaň o důsledcích vraždění nevinných zvířat (a nenarozených dětí). Pouze to může postupně zabránit narůstání špatné karmy. K vyřešení světových problémů je potřeba lidí s čistým vědomím, kteří vidí, že pravý problém je duchovní. Hříšní lidé budou vždy existovat, avšak neměli by zastávat pozice vůdců.
Je řešením stát se vegetariánem?

Védy definují pravého vegetariána jako toho, kdo nejí žádné maso, ryby ani vejce. Ti, kteří se zříkají masa, ale jedí vejce nebo ryby, namohou být považováni za pravé vegetariány. Jedí těla živých bytostí, i když mohou být schována například ve vejcích pod skořápkou. Ten, kdo se stane vegetariánem jenom proto, aby se vyhnul zabíjení zvířat, nemusí možná vidět žádný důvod k odmítání neoplodněných vajec. Pokud se ale na celý problém podíváme z pohledu védské filozofie a uvědomíme si, že pro lidskou spotřebu se nehodí těla žádných živých bytostí, uvidíme, že vejce, ať oplodněná nebo neoplodněná, nejsou ničím jiným, než seskupením látek určených k tvorbě kuřecích těl.

Jednou z nejběžnějších námitek proti vegetariánství je to, že i vegetariáni musí zabíjet rostliny, což je také násilí. Jako odpověď lze poznamenat, že vegetariánská jídla jako zralé ovoce a mnohé zeleniny, oříšky, obiloviny a mléko nevyžadují žádné zabíjení. Avšak i v případě, kdy se rostlině odejme život, je způsobená bolest mnohokrát menší než při zabití zvířete, a již vůbec ji nelze srovnat s utrpením zvířat, která jsou po celý svůj život chována na porážku. Rostliny mají mnohem méně vyvinuté vědomí a stojí ve vývojovém žebříčku mnohem níže.

Je pravda, že vegetariáni musejí zabíjet nějaké rostliny, což je také násilí, ale něco jíst musíme a Védy říkají jivo jivasya jivanam: jedna živá bytost je potravou pro jinou v zápase o existenci. Takže problém není v tom, jak zabránit veškerému zabíjení, což je nemožné, ale jak při zajišťování potřebné výživy těla způsobovat jiným tvorům co nejmenší utrpení.

Někteří z vegetariánů, takzvaní vegáni, odmítají nejenom maso, ryby a vejce, ale také mléko a mléčné výrobky, protože z morálního hlediska nesouhlasí se zneužíváním krav v mléčném průmyslu. Krišnovi oddaní také zavrhují týrání zvířat. Mléko ale pijí, neboť je podle Véd potřebné pro lidskou civilizaci. Svůj soucit prokazují rozšiřováním védské zásady o ochraně krav (górakšja) a pokud je to možné, pijí jen mléko z farmy Krišnův dvůr, kde jsou krávy milovány a chráněny.

Samotná proměna ve vegatriána tedy ještě není tím nejvyšším. Holubi a opice jsou konec konců také vegetariáni :o)
      
Duchovní rozměr vegetariánství

Zabíjení jakéhololiv života, dokonce i rostlin, je zajisté hříšné, ale Krišna, Nejvyšší Vládce, nás oprostí od hříchu, když Mu jídlo s láskou obětujeme. To, co odlišuje védskou kuchyni od jiných, je kuchařovo duchovní vědomí. Ve většině náboženských systémů lidé Boha prosí, aby jim poskytl jejich denní chléb, zde však oddaný tento denní chléb Bohu nabízí a vyjadřuje tak svou lásku k Němu. A Bůh oplácí. V Bhagavad-gítě Krišna říká, že přijímá obětování, byť je to pouhý lístek, ovoce nebo sklenice vody, je-li nabízeno s oddaností, a ze své nepochopitelné milosti oběť zduchovní tím, že ji osobně ochutná. To, co bylo obyčejným jídlem, se takto stává milostí Pána Krišny, prasádam. A to, co bylo obyčejným jedením, se stává bohoslužbou, láskyplnou výměnou vztahu s Pánem. Obětované jídlo, tradičně nazývané prasádam, "Boží milost", nepřináší jen zdravý život vegetariána, ale také realizaci Boha.

Jídlo nemá jen prodloužit život a zvětšit tělesnou sílu, nýbrž také očistit mysl a vědomí. Oddaní Krišny proto své jídlo nejprve obětují Pánu. Takové jídlo pomáhá duchovnímu pokroku. V Indii a na celém světě žijí milióny lidí, kteří by na jídlo ani nepomysleli, pokud by nebylo nejdříve obětováno Krišnovi. Hnutí Hare Krišna je často označováno za "kuchyňské náboženství", hnutí, které spojuje filozofii s jídlem. A třebaže někteří lidé nemohou přijmout filozofii, jídlo většinou neodmítnou. Každý rok ochutnává Krišnovo prasádam, jídlo obětované Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Krišnovi, více než dvacet miliónů lidí.

Duchovní hnutí není úplné bez štědrého rozdávání posvěceného jídla. Oddaní Krišny se proto snaží štědře rozdávat prasádam při každé příležitosti. Na celém světě jsou pro veřejnost denně otevřeny dveře návštěvníkům ve více než dvou stech chrámech a na třiceti pěti farmách hnutí Hare Krišna a o nedělích zve každé středisko návštěvníky na bohaté hostiny. Každé středisko pořádá ročně několik veřejných festivalů a návštěvníci mohou vždy ochutnat prasádam, které se štědře rozdává ve velkém.

Hnutí Hare Krišna také otevřelo v mnoha velkých městech ve světě vegetariánské restaurace. Oddaní pořádají také kursy vegetariánského vaření. Mnoho lidí poznalo oddané díky veřejnému zpívání Hare Krišna. Toto veřejné zpívání, obnovené v Indii před 500 lety, vždy provází rozdávání prasádam.

Program Hare Krišna Jídlo pro život (Hare Krishna Food For Life) se řídí mottem "nasytit hladovějící svět" a oddaní rozdávají chudým lidem v rozvojových průmyslových zemích Západu denně více než dvacet tisíc porcí prasádam. Hnutí Hare Krišna je jedním z hlavních světových podporovatelů vegetariánské stravy, která je řešením potravinového problému ve světě. V rámci programu "Jídlo pro život" poskytují oddaní stravu lidem bez domova, nezaměstnaným a hladovějícím po celém světě.

Těšíme se na dobu, kdy se na celém světě bude rozdávat neomezeně prasádam a kdy lidé budou své jídlo nabízet Bohu. Taková revoluce v tomto nejobecnějším lidském rituálu - jídle - jistě vyléčí materialistickou nemoc lidstva.

Pšenice špalda

Je předchůdkyní dnes pěstované pšenice. Naši latinští předkové ji nazvali Triticum spelta. V současnosti je považována za zdravější alternativu šlechtěné pšenice s vyšším podílem minerálních látek a bílkovin. Vzhledem ke své minimální reakci na hnojení umělými hnojivy, značné odolnosti proti škůdcům, chorobám a nepříznivému počasí je vhodnou a často využívanou plodinou v ekologickém zemědělství.

Špalda patří do skupiny tzv. pluchatých pšenic. Byla pěstována v Evropě již před 8000 lety, pěstovali ji Egypťané, Keltové i Germáni. Po pšenici dvouzrnce a jednozrnce je tudíž nejstarší kulturní obilninou. Její ořechová chuť byla dlouhé staletí populární v Evropě, především v Itálii, v jižním Německu, Španělsku, Belgii, atd. V současné době se její osevní plochy zvyšují i v dalších evropských státech, také v USA a Kanadě. U nás se zatím moc dlouho nevyskytuje. V polovině 18. století byla více pěstována v okolí Litomyšle, kde se z ní pražila náhražka kávy. V 19. a 20. století se na našem území prakticky nepěstovala vůbec. Až v posledních letech zájem o její pěstování vzrůstá a to především v ekologickém zemědělství.

Pro špladu platí obdobné zásady jako pro pšenici setou, navíc ji lze pěstovat i ve vyšších nadmořských polohách. Je odolná proti extrémním srážkovým i teplotním výkyvům. Nejsou však pro ni vhodné lehké písčité nebo rašelinné půdy. Vhodnější jsou půdy těžší, vápenité. V dobrých polohách snáší horší předplodiny, po silně hnojených okopaninách a jetelovinách roste nebezpečí poléhání. Přestože má dobrou klíčivost, potřebuje pro vyklíčení dostatek vláhy. Nejlepší dobou setí je říjen, ale snese i pozdější termín. Hloubka setí je 3-5 cm a vzdálenost řádků se pohybuje mezi 10-15cm. Její výsevek činí 180-230 kg/ha. Oproti klasické pšenici má pomalejší počáteční růst i vývoj. Avšak vlivem její větší tvorby odnoží a díky vyššímu stéblu je její konkurenceschopnost proti plevelům poměrně dobrá. Na jaře jí pomůže přihnojení kompostem, močůvkou, kejdou nebo drceným hnojem. Zpravidla se pšenice opylují vlastním pylem, jsou tedy samosprašné. Za deštivého chladného počasí se opylují v uzavřeném květu. Sklizeň se provádí dřve a to na počátku plné zralosti (při přezrání zrno nevypadává, ale dochází k lámání klasového vřetene). Sklízení večer je vhodnější, neboť se suchem rostou ztráty. Zrno lze skladovat v pluchách. Pro loupání se používají speciální loupačky. Hrubý výnos je 4-6 t/ha.

Pšenice špalda obsahuje téměř všechny základní složky důležité pro zdravý lidský organismus. Vzhledem k většímu podílu aleuronové vrstvy obsahuje v průměru 16-17% bílkovin, což je více ve srovnání s pšenicí setou (12-14%). V aminokyselinovém složení nejsou mezi nimi velké rozdíly. Obsah lepku se pohybuje v rozmezí 35-45%, někdy dokonce až 54% a jeho kvalita je vysoká. Dále je také výborným zdrojem některých vitamínů skupiny B, především B1, B2 a niacinu. Obsahuje ß-karoten a thiokyanát, který působí regeneračně na tělní buňky a chrání proti infekcím. Poměrně vysoký je obsah draslíku, důležitého pro regulaci osmotického tlaku v buňkách, síry a hořčíku. Obsah stravitelného škrobu, který je důležitým energetickým zdrojem pro člověka i zvířata se u špaldy téměř rovná pšenici seté, zato obsah stravitelných cukrů je podstatně nižší. Obsah nerozpustné vlákniny je o něco nižší než u pšenice seté. Potravinářská vláknina špaldy má jemnou strukturu vláken, je velmi dobře snášena, podporuje střevní peristaltiku a trávení. Také obsahuje relativně hodně nenasycených mastných kyselin a neobsahuje cholesterol. Neobsahuje anti-nutritivní substance, má pozitivní účinky na stimulaci imunitního systému a je vhodná při léčení některých alergií. Konzumace špaldy vykazuje mnohem nižší toxicitu pro jedince alergické na lepek a v některých případech alergii vůbec nevyvolává.

Pšenice špalda je pro nás zdrojem nových potravinářských výrobků s vysokým obsahem vlákniny. Vyrábějí se z ní základy nebo přídavky do těstovin, tvoří přísadu müsli a rozmanitého pečiva. Zrna špaldy se dále zpracovávají na kroupy, krupici či vločky. Chléb s přídavkem špaldové mouky má výraznou chlebovou vůni, velký objem, popraskanou kůrku, výborně chutná a dlouho vydrží vláčný a čerstvý. Konzumují se i zelená zrna (grünkern), jejichž speciální přípravou se získává tzv. zelený kaviár. Velice populární především v oblastech Středního Východu je špaldový bulgur. Bulgur je velmi výživný produkt (je známý asi 4000 let), při kterém se zrno po ošetření párou vysuší, pak hrubě drtí a třídí. Špalda je dále součástí různých metabolických diet a používá se především v racionální výživě.

Boj s depresí

Duševní onemocnění na vzestupu

Světová zdravotnická organizace ve své Zprávě o světovém zdraví roku 2001 ve věci stavu duševního zdraví na celém světě oznámila, že mentální potíže či poruchu v chování má odhadem 450 miliónů lidí na planetě. Kromě toho je na celém světě deprese dnes hlavní příčinou duševní i fyzické nezpůsobilosti a je čtvrtá v pořadí mezi deseti předními důvody globálního zatížení nemocemi. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že během dalších dvaceti let se deprese posune v žebříčku příčin onemocnění na druhé místo. Zpráva také uvádí, že každý rok spáchá milión lidí sebevraždu a pokus o ní učiní deset až dvacet miliónů lidí.(*1)

S uvážením těchto faktů je pro nás, coby spiritualisty, velmi důležité chápat duševní onemocnění, abychom tak mohli pomoci lidem, kteří těmito problémy trpí. Díky pochopení vlivu těchto mentálních poruch na vědomí můžeme zvýšit svou efektivitu. Toto poznání je cestou, jak mohou jednotlivci s vyšší úrovní vědomí pomáhat v mnoha oblastech a vnést do nich vědomí Boha. Duchovní bojovník musí chránit zdravé s sloužit raněným. Abychom se patřičně vyzbrojili, prozkoumáme nyní duševní onemocnění, a speciálně depresi, z psychologického, fyziologického a samozřejmě duchovního pohledu.

Příčiny deprese

Psychosomatické nemoci
Psychosomatické nemoci se nesporně vyvíjejí z mysli a v určitých případech mysl osoby doslova způsobí prodělání nemoci nebo potlačení příznaků konkrétního druhu onemocnění, někdy dokonce až do stádia paralýzy. Psychoneuroimunologie je zdravotní a psychologickou vědou, která studuje vliv mysli na tělo.(*2) Co to má společného s depresí? Psychosomatická onemocnění ilustrují moc mysli a jsou pro nás důležité, když se depresi snažíme porozumět. Pouze pochopením procesu myšlení, cítění a chtění porozumíme tomu, jakým způsobem myšlenky vedou k činům. Jestliže ve své mysli opakovaně udržujeme určité myšlenky, nakonec se přemění na slova a poté v činy.

Kromě toho, když se osoba cítí odcizená nebo nemilovaná, zasahuje to její mysl. Konkrétněji řečeno, aktivuje to její nervové přenašeče, které pak po celém těle posílají zprávy a postupně způsobují napadení buněk a orgánů v našem vlastním těle. Mnoho chorob se ve skutečnosti rozvine kvůli častým útokům mysli na buňky a orgány v těle. Právě takovou moc má naše mysl. A naopak, když se osoba cítí milovaná a vnímá, že je o ní zájem, její tělesný a psychologický imunitní systém se skutečně posiluje. Láska opravdu uzdravuje, chrání a dává dlouhý život. Její nedostatek doslova zabíjí.

Biologické faktory
Některé druhy duševních onemocnění, stejně jako deprese, mají ve skutečnosti biologický původ nebo jsou doplňkem biologických problémů. Existuje mnoho různých typů potíží či nemocí, které mohou způsobovat duševní poruchy. Někdy může k nerovnováze duševního stavu vést nerovnováha fyzická, jako například cukrovka neboli nízká hladina krevního cukru. Nedostatek určitých vitamínů či živin může způsobit takové potíže, jako jsou problémy se štítnou žlázou. Některé studie naznačují, že mnoho lidí v psychiatrických léčebnách má ve skutečnosti nějaký biologický problém.

Temná noc duše
V křesťanské teologii existuje pojem "temná noc duše", neboli období skutečného testování, které se týká všech duchovně hledajících. V určitých fázích našeho duchovního pokroku můžeme procházet obdobími rychlého pokroku a růstu, ačkoliv tuto situaci nemusíme vnímat takto pozitivně. Můžeme v našich životech dosáhnout bodu, kdy si začneme říkat: "Zpívám mantru; medituji; modlím se; držím půsty; čtu posvátná písma; chodím do chrámu, kostela, synagogy, či mešity; a následuji duchovní pravidla a principy, ale jsem nešťastný! Kde je Bůh?" V tomto bodě začne člověk dokonce zpochybňovat Krišnovo milosrdenství a péči. Taková osoba se může dokonce cítit tak, že ji Bůh opustil.

Často upadáme do stavu deprese, protože jsme jednali správným způsobem a naše úroveň vědomí se zvýšila, ale nedaří se nám pochopit zdánlivě negativní okolnosti a výzvy v našem životě. Avšak Nejvyšší nás nechává spálit určitou karmu, abychom se mohli přesunout do další kapitoly. Když se podíváte zpět na své dosavadní životy, možná si vybavíte doby, kdy jste vlastně takové období zažívali a začali jste pochybovat o existenci Boha či jeho spravedlnosti. Když se však ohlédnete zpět nyní, uvědomíte si smysl takových událostí ve vašem životě, protože vám pomohly zvýšit či pozvednout vaše vědomí. Pozvednutí vědomí je často výsledkem intenzivního utrpení. Takové utrpení nám dává odhodlání a sílu prolomit poslední vrstvy světského vědomí.

Vliv subtilních bytostí
V některých případech mohou ve skutečnosti působit na tělo různé jemné entity. Myšlenky některých lidí, jejich touhy a činnosti jsou natolik zkažené a nízké, že mohou přilákat velmi negativní a zlé bytosti, nebo jim umožnit, aby vstoupily do jejich těla a ovlivňovaly je tak, aby se podílely na nesmírně negativních aktivitách. Proto jednotlivci, kteří nezačnou být více duchovní, postupně ztrácejí svou svobodnou vůli a své kreativní vyjádření vědomí. Kanonáda různých druhů vlivů a dotěrná propaganda na ně bude mít větší dopad. Tyto narůstající jevy rovněž mohou být příčinou duševních nemocí.

Ženy jsou náchylnější k depresi

Ženy obvykle trpí depresí častěji než muži a mají větší náchylnost upadat do depresivních stavů. Jedním z důvodů této skutečnosti je, že mají obyčejně menší kontrolu nad svým okolím a mají sklon být více emotivní. Když má nějaký člověk ekonomické, politické, sociální, nebo náboženské problémy, zasáhne ho to trochu méně, má-li nad situací alespoň nějakou kontrolu. Pokud se však osoba nachází uprostřed nějakého problému a musí být závislá pouze na okolnostech té které situace, které nemůže nijak ovlivnit, způsobuje to v jejím vědomí mnohem větší stres.

Světová zdravotnická organizace uvádí, že 20% světové ženské populace bylo v určité době svého života fyzicky nebo sexuálně zneužíváno mužem.(*3) Pokud byla žena v minulosti v nějakých ohledech utiskována, tyto vzpomínky mohou mezi jejími čtyřiceti a padesáti lety začít vycházet na povrch, což může vést k určitým poruchám v její mysli či vědomí. Muž nemusí chápat, s čím to žena v tomto období bojuje, protože některé její problémy pocházejí z případů zneužívání během jejího dětství.

Nesprávně vykládané starobylé kultury, jako je védská kultura a jiné, jsou další závažnou oblastí, která vede k problémům a napomáhá depresi. Kultura, která trvá na myšlence, že muž zaopatřuje rodinu a vládne mocenským či autokratickým způsobem, může začít být velmi destruktivní, jestliže lidé zneužívají její filozofii. Místo pečování o ženy a jejich podporování dovedou muži vytvořit naprosto opačnou situaci, která poté vede k různým druhům zneužívání. Když k tomuto dochází, u žen to samozřejmě vyvolává velkou depresi. Muži v mnoha případech pouze uznávají uspořádání poměrů jako tradiční kulturu, aniž by hlouběji přemýšleli o její podstatě nebo cítili nějakou vinu.

Zdravé způsoby boje s depresí

Duchovně orientovaní terapeuti
Nyní strávíme trochu času tím, že se zaměříme na řešení, nebo alespoň na zdravé způsoby boje s depresí. Především potřebujeme duchovně zaměřené terapeuty, neboli takové, kteří uznávají duchovní kulturu a co je nejdůležitější, kteří takovou kulturu skutečně následují. Ačkoli některé z těchto duševních problémů jsou fyziologické nebo biologické, jiné duševní poruchy pocházejí z mysli, což znamená, že člověku může pomoci se s nimi vypořádat terapie pomocí rozhovorů. Může však být nebezpečné jít k terapeutovi, který nechápe nebo neuznává duchovní rozměr, protože takový může situaci i zhoršit.

Když například duchovně založená osoba začne hovořit v náladě pokory, průměrný terapeut to kategorizuje jako nízkou sebeúctu a začne problém řešit jako případ nízké sebeúcty. Nechápe, že taková pokora je součástí bohatství zbožného člověka. Světcova vděčnost a přiblížení k Bohu ho nakonec učiní pokorným. Aspirující spiritualista může být pevný v jednoduchosti a odříkání, ale terapeut to může vidět jako asociální chování. Světec může praktikovat neposkvrněnost či celibát, ale terapeut to bude chápat jako nezdravé potlačování sexuality. A tento seznam pokračuje dál a dál. Z těchto důvodů je zde třeba mít zbožné oddané se speciálními odbornými znalostmi, kteří by mohli sloužit svým vlastním komunitám a zachovávat si zaměření na oddanost.

Udržování těla i duše
Někdy si myslíme, že všechny své problémy můžeme vyřešit pouhým vykonáváním rituálů a takové praktiky nám skutečně mohou podstatně pomoci, provádíme-li je s dostatečnou hloubkou a čistotou. Protože je však taková hloubka velmi vzácná, při odstranění různých bloků potřebuje praktikující osoba ještě další pomoc. Třebaže se duchovní instituce a komunity rozšiřují po celém světě, my potřebujeme udržovat společně jak tělo, tak i duši. Vaišnavský světec Šríla Bhaktivinóda Thákura vysvětlil, že abychom rozvíjeli zdravou komunitu, musíme zachovávat v rovnováze následující čtyři potřeby:
- Potřebujeme pečovat o tělo.
- Potřebujeme náležitě stimulovat mysl.
- Potřebujeme mít smysl pro společenské dobro.
- Potřebujeme studovat šástry.(*4)

Jakmile se pustíme na cestu oddanosti a setkáváme se s určitými výzvami a problémy, které jdou ruku v ruce s běžným sdružováním, měli bychom také vyhledávat pomoc a, je-li to možné, najít v komunitě ty, kdo trochu více rozumí fyzickým a psychologickým potřebám stejně jako duchovním aspektům.

Nepřátelé mysli
Představme si situaci, ve které vás nepřetržitě obklopuje šest nepřátel a ustavičně čekají na příležitost, aby vás napadli, když polevíte ve své obraně. Těchto šest nepřátel je chtíč, hněv, nenasytnost, zmatenost, intoxikace a závist. To jsou některé z cest, kterými mohou deprese, úzkost, melancholie a frustrace působit na mysl. Jakmile začnete být lhostejní, pohotově se k vám přiblíží. Můžeme se však snažit dostatečně zesílit, a také opevnit svá slabá místa, jestliže víme, že nás mája v těchto slabých oblastech napadne. Pokud známe úkryt nepřítele - mysl, můžeme si zachovávat odstup, místo toho, abychom zůstávali v nebezpečném postavení nebo umožnili nepříteli nás ustavičně napadat ze zálohy.

Mnoho duševních poruch je spojeno s chtíčem v mysli, protože neuspokojený chtíč se přeměňuje v hněv a poté se změní ve velkou iluzi a zmatení. Depresi můžeme rovněž chápat jako hněv obrácený vůči sobě samému. Nerovnováhu v nás vytváří rovněž závist. Měli bychom být param-duhkha-duhkhi-kripam-buddhi, což znamená, že bychom měli vnímat jak trápení druhých, tak jejich štěstí. Měli bychom být šťastní, když vidíme, že se v životě jiného člověka stane něco pozitivního. Měli bychom vlastně díky tomu cítit stejné štěstí, jako kdybychom se ve stejné situaci nacházeli my sami. Tento druh rozpoložení mysli může pomoci předcházet depresi a duševním poruchám. Jestliže se naučíme, jak vykořenit tyto negativní tendence, zjistíme, že to povede k úžasným řešením problémů.

Skoncování se sobectvím
Pokud se nacházíme ve stavu deprese, můžeme rovněž prozkoumat míru své sebestřednosti. Jsou dva způsoby, jak si hrát na Boha. Hrajeme si na Boha, když se považujeme za nadřazené a ty nejdůležitější osoby. Můžeme si také hrát na Boha tak, že umísťujeme sebe do středu zájmu tím, že o sobě přemýšlíme způsobem, že jsme ta nejhorší či nejnešťastnější osoba. Jindy si lidé hrají na Boha tak, že se domnívají, že se všechno točí jen kolem jejich problémů. Když se jich zeptáte: "Jak se máš?", odpovědí: "Jsem tak rád, že se ptáš! Bolí mě hlava, břicho, a taky noha. Potřebuji, aby mi zvedli plat a můj syn mi dělá problémy." Tím, že se na své problémy příliš soustředíme, tak je to spíše posílí, než aby byly odstraněny. Pokud se naopak pokoušíme pomoci někomu jinému, nebo se snažíme dostat ze své vlastní bezprostřední situace, uvidíme, že nám Krišna poskytne pomoc, kterou potřebujeme a dokonce odstraní naše konkrétní potíže. Deprese znamená, že se příliš zaměřujeme na své problémy a odpíráme druhým lásku.

Nejdůležitější je víra
Bez víry nebudeme mít schopnost vytrvat, ale víra není něco, co bychom mohli předstírat. Když se v životě člověku v určitých ohledech zrovna nedaří, jeho nebo její víra slábne. Naše víra souvisí s tím, co se dělo v minulosti, co se děje v přítomnosti, a nejvíce se týká toho, co očekáváme v budoucnosti. Pokud byla naše minulost bouřlivá a naše přítomnost je nesoudržná, bude naše víra v budoucnost slabá. Jestliže však kolem sebe vidíme pozitivní jevy, díky nimž se cítíme dobře, budeme mít pevnou víru. Jen vzácný člověk si dovede udržovat silnou víru, i když měl náročnou minulost a jeho přítomnost je plná úskalí. V našich komunitách chceme vytvořit prostředí, které nám dodá energii a pomůže zvýšit naši víru.

Vděčnost jako způsob života
Někdy naše duševní problémy začnou být velmi stagnující, protože jsme se přes ně nepřesunuli. Neumíme oceňovat minulost, avšak čím více jsme vděční, tím příznivější budoucnost si vytváříme. Někdy nám Nejvyšší Osobnost Božství něco dává a někdy něco bere. Jakožto oddaní si přejeme mít tak vděčný postoj v mysli, že když nám Bůh dá bohatství, poděkujeme. Když nám ho Bůh vezme a udělá z nás žebráky, poděkujeme Mu za to, že nás chrání před falešnou pýchou. Děkujeme Mu za jakoukoli situaci, která nám umožňuje vést jednoduchý život.

Dokážeme-li pouze rozvinout toto vědomí a neustále děkovat Nejvyššímu v jakékoli situaci, budeme schopni učit se a růst za všech okolností. Příznivé situace tak učiníme ještě příznivějšími a každou nepříznivou situaci proměníme v příznivou. Vzejdou z toho zkušenosti, ze kterých se budeme učit, a když si toho budeme s vděčností vážit, Krišna pro nás bude zcela přirozeně připravovat aranžmány.

Závěr

Mysl je tím největším nepřítelem, ačkoliv z ní můžeme udělat našeho nejlepšího přítele. Všechno záleží na přístupu. K poklesům dochází v institucích, rodinách a u nás individuálně, ale my se chceme vyvarovat toho, abychom byli příliš v depresi, odrazení, a zklamaní. Měli bychom se snažit děkovat Pánu a pokoušet se učit ze všech situací, které nás potkají. Čekáme, že Nejvyšší udělá víc, než jsme pro sebe udělali sami. To znamená, že potřebujeme pevnou víru a vytrvalost. Můžeme se všichni navzájem povzbuzovat tím, že se nejprve budeme snažit tuto víru mít a ona pak přeteče do okolí a pomůže někomu dalšímu. Takto všichni zdědíme Boží království.

(*1) Světová zdravotnická organizace, The World Health Report 2001: Mental Health: New Understanding, New Hope (Geneva, 2001).
(*2) Viz dvoudílná práce editovaná Robertem Aderem, Davidem L. Feltenem, and Nicholasem Cohenem, Psychoneuroimmunology, 3. vydání (San Diego: Academic Press, 2001).
(*3) Světová zdravotnická organizace: Women's Health and Development, Violence Against Women: A Priority Health Issue (Geneva, 1997).
(*4) Thakur Bhakti Vinode, Shri Chaitanya Shikshamritam, překl. Shri Bijoy Krishna Rarhi(Chennai: Shri Gaudiya Math, n.d.).

autor článku: Bhakti Tírtha Svámí, překlad z angličtiny: bh. Ondřej Hládek

Radostné Vánoce? Užijme si je letos doopravdy

Musí to ale být skutečně takhle? Oslava narození Krista, takové významné osobnosti a spasitele tolika lidí, by přece měla být radostnou událostí - a snad i časem pro připomenutí a důkladnější následování jeho pokynů. Jaké ale byly jeho pokyny? Říkal snad on, nebo jakýkoli jiný pravý duchovní učitel, že bychom měli neomezeně zvětšovat své světské požitky, rozmařile přesycovat své smysly, aniž bychom dbali nějakých omezení, která předepisují posvátná písma? A tohle všechno ve jménu Krista?

Možná je tím problémem právě toto: zřetelný nedostatek svatosti v našich "svátcích". Když jsem o posledním Štědrém dnu šel do místního kostela, nebyla tam v lavicích nouze o volná místa, ale v nákupním centru bylo téměř nemožné najít místo k zaparkování. Místo toho, aby Vánoce byly dobou sváteční, duchovní radosti, staly se převážně prázdnou oslavou tělesných záležitostí, která jen zvyšuje zklamání a sklíčenost následující vždy po nadměrném hmotném požitku.

Poselství každého náboženství je v podstatě stejné: tento život není všechno a to jediné, co existuje, a proto probuďte své věčné pravé já tím, že budete rozvíjet duchovní vědomí. Žijte zbožným životem; tím dojdete k Bohu a budete prožívat nekonečnou radost, zatímco hanebný život vás dovede úplně jinam. Toto bylo jistě Ježíšovým učením a není pochyb, že by byl rád, kdybychom jeho narození slavili projevením zbožnosti, kterou on zastával.

Je pochopitelné, že se chceme radovat a že svátky jsou od toho, abychom si je užili, ale jak toho lze nejlépe dosáhnout? Bhagavad-gíta, jejíž učení není odlišné od Ježíšova, nám říká, že cesta duchovního života je velice radostná - mimo rámec čehokoli, co si dokážeme představit. Udržujme své mysli stále koncentrované na Pána a brzy tuto radost začneme pociťovat.

Náboženské svátky skýtají možnost povzbudit náš duchovní život, protože jdeme do chrámů a kostelů a připomínáme si Boha. Naneštěstí byl však časem tento duchovní rozměr Vánoc oslaben a téměř vymizel, zatímco komerční konzum nás žene směrem ke stále intenzivnějšímu materialismu.

Proč bychom ale měli připustit, abychom byli oběťmi takové nespoutané nenasytnosti? Proč letos nemít skutečně radostné Vánoce? Namísto přejídání a pití až téměř do bezvědomí a hypnotizování televizní obrazovky bychom mohli tento čas využít ke zpívání Pánova jména a meditování o Jeho dokonalých pokynech a činnostech. Zajděme do svého místního chrámu a radostně oslavujme život čistého služebníka Pána, Ježíše Krista. Pak zcela jistě najdeme štěstí, které o těchto svátcích s nadějí očekáváme.

autor článku: Krišna Dharma dás, překlad z angličtiny: bh. Ondra Hládek
datum: 11.12.2006

Je vám taky vedro?

Po letošní dlouhé a tuhé zimě nyní zažíváme tropická vedra. Tyto klimatické změny nám neustále způsobují utrpení. Někdy je nám velká zima, jindy zase trpíme horkem. Někdy vůbec neprší a jindy zase přijdou deště a způsobí velké záplavy. Někdy fouká příjemný vánek a jindy se přežene vichřice nebo tornádo a zanechá po sobě spoušť. Proč nemůže být počasí "tak akorát"? Tento materiální svět, ve kterém žijeme, je světem dualit - teplo-zima, štěstí-neštěstí, zrození-smrt...Máme s tím každodenní zkušenost, považujeme to za součást našeho života, něco zcela běžného a normálního. Někteří lidé dokonce říkají, že kdyby nebylo těchto dualit, tak by život nebyl tak zajímavý, rozmanitý a vzrušující.

Namísto toho, abychom jsme se zajímali a hledali skutečnou příčinu našeho utrpení, díky materiální vědě a technologickému pokroku se snažíme naše utrpení zminimalizovat a přizpůsobit těmto dualitám. Když je nám horko, spustíme klimatizaci, když je nám zima, zapneme topení apod. Zdá se, že jsme tedy problém s klimatickými změnami vyřešili. Avšak...

Hodně lidí bylo letos velice překvapeno, když museli zaplatit vysoké poplatky za spotřebu tepla, které protopili během dlouhé zimy. Někteří starší lidé na vesnicích doslova plakali, když ve své poštovní schránce našli složenku na zaplacení plynu. Během léta, kdy v kancelářích a bytech máme puštěnou klimatizaci, vzniká vysoký teplotní rozdíl mezi pokojovou a venkovní teplotou a když pak vyjdeme ven, tak se okamžitě nachladíme a dostaneme letní angínu apod. A to ani nemluvíme o tom, kolik nás stojí pořízení, opravy a údržba těchto elektronických přístrojů a zařízení.

Toto neustálé přizpůsobování se materiálním podmínkám není skutečným řešením. Každý, kdo je inteligentní, chápe, že vyléčit symptomy nemoci ještě neznamená, že jsme se nemoci úplně zbavili. Je potřeba jít až ke skutečnému kořenu a odstranit příčinu dané nemoci, našeho utrpení.

Když se na celou záležitost podíváme z hlubšího pohledu, zjistíme, že hlavním problémem nejsou klimatické změny přirody, ale naše tělo. Trpíme díky našemu tělu. Koupel ve studené vodě je v horkých letních dnech velice přijemná, avšak tatáž koupel v mrazivé zimě je velice bolestivá a nikdo po takové koupeli netouží. Sednout si v zimě s přáteli ke krbu a zahřívat se plameny ohně je velice romantické a příjemné, avšak být během parného letního dne v kuchyni a vařit na sporáku oběd je pro většinu žen velice nepohodlé a nepříjemné. Z těchto praktických příkladů můžeme vidět, že voda ani oheň nejsou skutečnou příčinou našeho utrpení. Je to jen díky kontaktu s naší pokožkou, že někdy nám přinášejí radost a jindy zase bolest.

Veškeré utrpení, které zažíváme v materiálním světě, se dá podle Véd rozdělit do třech kategorií:

1. adhidaivika-kléša (utrpení způsobené nadlidskými bytostmi žijícími na vyšších planetárních systémech - sucha, zemětřesení, povodně, bouřky, tornáda...)

2. adhibhautika-kléša (utrpení způsobené ostatními živými bytostmi jako je hmyz, baktérie, viry, ale také našimi nepřáteli, lidmi, kteří nám závidí apod.)

3. adhjátmika-kléša (utrpení způsobené naším vlastním tělem a myslí - různá fyzická a mentální postižení apod.)

(Můžete si všimnout, že sanskrtské slovo "kléša" se hodně podobá českému slovu "kleště". Ano, jsme neustále svíráni a sužováni těmito třemi druhy utrpení!)

Védy dále vysvětlují, že pokud se chceme nadobro zbavit těchto výše zmíněných druhů utrpení, je potřeba začít jednak tak, abychom v našem příštím životě nemuseli znnovu získat materiální tělo. Tomuto druhu činností se říká akarma - činnost, která nepřináší žádnou karmu, žádné hmotné reakce. Jedná se o činnosti založené na principech bhakti-jógy.

autor článku: Priya-kírti dás
datum: 29.7.2006

Zájemcům o další informace doporučuji přečíst knihu: "Vědecké poznání duše", "Nauka o seberealizaci" od A.Č. Bhaktivédanty Svámího Prabhupády.

Proč zpívat Hare Krišna?

Jaký je účel tohoto článku?

1) Vzbudit u co největšího počtu lidí zájem o zpívání Hare Krišna.
2) Pomoci těm, kteří již zpívají, vylepšit kvalitu jejich zpívání.

Jelikož nyní budeme psát o základech, je tato část určena zvláště těm, kteří se ke zpívání dostali teprve nedávno, nebo se alespoň chtějí dozvědět, o co se vlastně jedná.

Většina informací v tomto článku je čerpána z písemného díla A. Č. Bhaktivédanty Svámího Prabhupády, který tuto mahá-mantru (doslova "velký zpěv pro vysvobození" - Hare Krišna mantru) rozšířil po celém světě.

Co je to mahá-mantra?

Předtím, než pochopíme, proč bychom měli zpívat "Hare Krišna", měli bychom asi také vědět, co vlastně zpíváme.

Mahá-mantra jsou ve skutečnosti dvě věci. Za prvé je to modlitba. Modlíme se k Bohu a k energii Boha, aby nás zaměstnal v oddané službě. V podstatě, aby nám pomohl znovu se spojit s duchovnem a odpoutat se od hmoty. Za druhé se mahá-mantra skládá ze tří Božích jmen.

Slovo "Hara" je formou oslovení energie Pána, a slova "Krišna" a "Ráma" jsou druhem oslovení Pána Samotného. Jak "Krišna" tak "Ráma" znamená "nejvyšší radost" a slovo "Hara" představuje Pánovu nejvyšší energií radosti a v pátém pádu se mění na "Hare". Ó, Pánova nejvyšší energie radosti, pomoz nám dosáhnout Pána.
- Šríla Prabhupáda

Tato slova se liší od hmotných slov. Zatímco hmotná slova jsou zástupcem věcí, jména Boha jsou Bůh. Jelikož Bůh je absolutní, neliší se od Svých jmen. Když zpíváte "Krišna", tato zvuková vibrace je Krišna, Bůh. Kdyby tomu tak nebylo, Bůh by nebyl absolutní a nebyl by tedy Bohem. Ze své vlastní definice je toto zpívání Bohem. Když zpíváte, sdružujete se s Bohem. Je to takto jednoduché.

Poodhalení filozofie

Nyní se zde trochu ponoříme do filozofie vědomí Krišny. První věc, kterou potřebujeme pochopit, je, že nejsme tato těla. Jsme duchovní duše. Ta malá "duchovní jiskra", o které si všichni myslíme, že je uvnitř nás, ve skutečnosti jsme my! Duše, ve smyslu "naše pravé "já", je věčná. Naše těla nejsou.

Je jednoduché poznat, že nejsme tělo. Pokud usekneme ruku nebo nohu, jsme v podstatě stále stejnou osobou. Tato podstata, která zde stále zůstává a dělá nás námi, to skutečné já, je duše.

Duše je (a tedy i my jsme) věčně plná poznání a plná blaženosti. Avšak kvůli tomu, že jsme přišli do styku s hmotnou podstatou (tj. v podstatě cokoli, co není duchovní), jsme na to zapomněli. Protože jsme duše a duše je neměnná, máme tyto vlastnosti stále. Ale jelikož jsme v tomto hmotném světě, musíme se zabývat hmotnou podstatou.

Tato hmotná podstata se nazývá mája, doslova "to, co není" či "iluze". Iluzí v níž žijeme, je to, že nějakým způsobem tuto hmotnou podstatu ovládáme. Věříme, že jestliže si dopřáváme mnoho vymožeností, zkratek a úniků, tak tím ve skutečnosti vylepšujeme své životy. Tak tomu však právě není. Čím více se snažíme pomocí těchto hmotných opatření udělat své životy "snadnějšími", tím více se zaplétáme v této hmotné podstatě, v máji. Čím více jsme zapletení, tím více jsme v iluzi. Věříme, že nás všechny tyto věci učiní šťastnými, ale popravdě, jak by mohly?

Duše je plná blaženosti. Blaženost, to není štěstí, že jste získali nové auto nebo jste byli povýšeni. Blaženost je věčné duchovní štěstí. Je to štěstí, z něhož se nelze vrátit do smutku. Je to štěstí, které v nás vždycky bylo, ale je zakryto touto májou, iluzí.

Taková je naše situace. Snažíme se jako šílení být šťastní prostřednictvím procesu svého "vylepšování" hmotným způsobem a díky získávání stále více věcí. Čím více toto děláme, tím více se oddělujeme od duchovna. Čím více zakrýváme svou duchovnost materialismem, tím více to potřebujeme napravit. Jednoduše řečeno, tím více potřebujeme tento iluzorní obal očistit a uvědomit si svou pravou podstatu: že jsme duchovní duše, věčné, plné poznání a plné blaženosti.

Proč tedy zpívat Hare Krišna?

Protože tato slova jsou jména Boha, a nejsou tedy hmotná, ale duchovní, a mohou okamžitě začít odlamovat kousky tohoto materialistického obalu. Zpívání Hare Krišna je transcendentální proces pro obnovení tohoto původního, čistého vědomí. Opakováním této transcendentální vibrace můžeme očistit ze svých srdcí všechny pochybnosti.

Šríla Prabhupáda pokračuje: "Vědomí Krišny není umělé rozpoložení mysli. Toto vědomí je původní, přirozenou energií živé bytosti. Když nasloucháme této transcendentální vibraci, naše vědomí se obnovuje. Pro tento věk je doporučen tento nejjednodušší způsob meditace. Rovněž díky praktické zkušenosti je člověk schopen pochopit, že zpíváním této mahá-mantry, neboli Velkého zpěvu pro vysvobození, může hned pocítit transcendentální extázi prostupující z duchovní sféry."

Mahá-mantra pochází z duchovní úrovně. Jelikož je duchovní vědomí vyšší než materiální vědomí, transcenduje vše smyslové, mentální a intelektuální. Duch je až za tímto vším. Hare Krišna mahá-mantra je naším přímým spojením k obnovení našeho duchovního vědomí. Jinak budeme jen pokračovat v tomto koloběhu předstíraného štěstí, a nikdy nepoznáme, že si nejen zasloužíme něco mnohem lepšího než toto, ale že věčně jsme mnohem více než tato hmota, tato iluze.

Jsme duše, potřebujeme duchovní řešení našeho materialistického problému. Hare Krišna mahá-mantra tímto řešením je.

Žádný jiný prostředek duchovní realizace není v tomto věku hádek a pokrytectví tak účinný, jako zpívání mahá-mantry:

Hare Krišna Hare Krišna
Krišna Krišna Hare Hare
Hare Ráma Hare Ráma
Ráma Ráma Hare Hare

Zpívejte Hare Krišna a buďte šťastni!
---------------------------------------------------------------------------
(c) Převzato z www.sitproperly.com, překlad z angličtiny: bh. Ondra Hládek

čtvrtek 21. dubna 2011

Je mléko pro každého?

Je-li mléko tak prospěšné, proč je tedy kolem něj tolik sporů?

V padesátých letech začaly organizace mezinárodní pomoci na celém světě rozdávat milióny tun přebytečného mléka. Dostaly množství stížností, že lidé, kteří toto mléko pili, trpěli křečemi, těžkou plynatostí a průjmy.

Spory kolem této věci se dostaly na pořad dne v roce 1965, kdy lékařský výzkumný tým z Johns Hopkins Medical School zjistil, že mnozí lidé, kteří prodělávají potíže po vypití mléka, nejsou schopni strávit laktózu - složený cukr, jenž mléko obsahuje.

Velké molekuly složeného cukru nemohou projít skrze stěnu tenkého střeva, dokud nejsou rozloženy na jednoduché cukry. Tuto operaci provádí enzym zvaný laktáza.

Laktáza se obvykle vyskytuje u všech mladých savců, avšak zatímco stárnou, mnozí z nich ztrácejí schopnost laktázu vytvářet: začnou být "netolerantní vůči laktóze". Z těchto závěrů vzešel názor, že mléko je určeno pouze pro mláďata savců, ale pro dospělé již ne.

Výzkumníci podpořili své argumenty poukázáním na to, že pro mnoho dospělých lidí je velmi obtížné strávit sklenici studeného mléka. Všimli si také toho, že obyvatelé severní Evropy jsou netolerantní vůči laktóze jen minimálně. Někteří antropologové z toho všeho vyvodili, že světlá pokožka a pití mléka jde dohromady, a že chtít po lidech s jiným než severoevropským genetickým původem, aby pili mléko, je nesmysl.

Jak to však vysvětluje skutečnost, že afričtí pastevci krav z kmene Masájů a lidé v Indii pijí mléko po celá tisíciletí? Vysvětlení se částečně nachází ve způsobu, jakým se mléko konzumuje.

Masájové pijí mléko teplé a čerstvé přímo od krávy. Vážený tradiční Indický spis Ajur Véda vysvětluje, jakým způsobem podporuje teplé mléko přímo od krávy sílu a ve skutečnosti podporuje trávení, ale studené mléko způsobuje revmatismus a artritidu, a (jak zjistili výzkumníci z John Hopkins) toxickou plynatost.

Je zajímavé si povšimnout, že nesnášenlivost laktózy je v Indii prakticky neznámá. Naprosto jistě je to díky tomu, že v Indii se mléko vždy nejprve uvaří, poté se pije velmi horké, a vždycky je oslazeno cukrem. Převaření mléka rozloží protein, takže je snáze stravitelné. Na západě se mléko pasterizuje, ale nevaří. Také bývá homogenizováno a lidé je pijí studené.

V Indii se do mléka obvykle přidává šafrán, kardamom, a další aromatické koření. Jednak je činí lahodným, a také snižuje sklon k vytváření hlenů. Horké mléko také zklidňuje nervy. To pomáhá objasnit, proč je teplé mléko v mnoha kulturách tolik rozšířené jako uklidňující prostředek před spaním.

A podle Ajur Védy také hustý smetanový škraloup na mléce (který jsem vždycky s odporem odstraňoval) podporuje sílu a mužnost, zmírňuje zatrpklost, a zklidňuje žluč a nadýmání.

autor článku: Kúrma dás, překlad z angličtiny bh. Ondra Hládek