Nedělní program (13.11.2011)

Každou neděli pořádáme na farmě kulturní program s hudbou, přednáškou, prohlídkou farmy a velkou vegetariánskou hostinou. Všichni jste srdečně zváni. Začátek je vždy ve 13 hod.

Fotogalerie

Nedělní program (6.11.2011)

Vzácným hostem nedělního programu byl Smita Krišna Svámí.

Fotogalerie

-------------------------------------------------------------------------------
Každou neděli pořádáme na farmě kulturní program s hudbou, přednáškou, prohlídkou farmy a velkou vegetariánskou hostinou. Všichni jste srdečně zváni. Začátek je vždy ve 13 hod.

Videoreportáž TV Public

Jeden z dílů oblíbeného cestovatelského pořadu Bedekr byl věnován Hnutí Hare Krišna.

Nedělní program (30.10.2011)

Každou neděli pořádáme na farmě kulturní program s hudbou, přednáškou, prohlídkou farmy a velkou vegetariánskou hostinou. Všichni jste srdečně zváni. Začátek je vždy ve 13 hod.

Fotografie

Festival uctívání kopce Góvardhan a kraviček

Festival proběhl na farmě 27.10.2011.

Fotografie

Nedělní program (23.10.2011)

Přijeďte nás navštívit se svými přáteli. Pravidelný nedělní program začíná ve 13hod. Těšíme se na vás!

Fotografie

Nedělní program (16.10.2011)

Příjemná nedělní podzimní procházka po farmě s výkladem.

Přijeďte nás navštívit se svými přáteli. Pravidelný nedělní program začíná ve 13hod. Těšíme se na vás!

Fotografie

Smita Krišna Svámí - přednáška

21.9.2011, Praha 1, vegetariánská restaurace Góvinda

Téma přednášky: Kdo je Krišna? Nádherný popis Krišnových zábav. Zpíváním svatých jmen Krišny přitáhneme Jeho pozornost. Krišna chce naši lásku.

Ke stažení zde:
přednáška

Nedělní hostina (2.10.2011)

  Díky krásnému slunečnému počasí jsme nedělní hostinu uspořádali venku na dvoře farmy. Hosté mohli ochutnat lahodné vegetariánské menu, které bylo uvařeno převážně z námi vypěstovaných produktů.

  Tyto hostiny pořádáme pravidelně každou neděli spolu s kulturním programem. Začátek je ve 13h. Všichni jste srdečně zváni!

Více fotografií zde:
Fotogalerie

foto&text: Priya-kírti dás

Příznivé obřady pro děti

Farma Krišnův dvůr, 28.září 2011
Na farmě proběhla další ze série samskár pro děti. Malému Góvindovi se poprvé obřadně stříhaly vlasy a Gaurangí se Sundarí přijímaly poprvé jídlo z obilnin. Góvinda je prvorozeným synem Prémadatty dáse a Padjaválí dásí. Préma datta je hlavním agronomem farmy, Padjaválí dlouhá léta pečuje o kravičky. Nyní, kromě mateřských povinností, zaskakuje v kuchyni a na oltáři u Božstev.

Gaurangí a Sundarí jsou dcerky bhakty Davida a bhaktin Jany. Mladá rodinka, která se před pár lety přistěhovala k farmě. Bhakta David je umělecký kovář a vděčíme mu za nádhernou kovanou vstupní bránu do dvora farmy, bhaktin Jana spolu s ostatními matkami zajišťuje předškolní výchovu dětí na farmě a v blízkosti farmy.

Přejeme dětem hodně štěstí na cestě duchovního pokroku.

Můžete se podívat na fotografie zde:
Fotogalerie

Z vašich dopisů...

Je mi 38. O knížkách jsem dověděla tak, že jsem hledala nějaký komentář k Bhagavad Gítě, který by mi vyhovoval v češtině. Mám nějaké v angličtině, ale čeština je čeština :o) No a našla jsem ten váš – moc mně oslovil…prostě to tak nějak cítím. Také jsem přečetla Mahabharátu, Rámajánu a protože mám díky svému drahému Učiteli vztah k pánu Krišhnovi,  hledala jsem další. Našla jsem Shrimad Bhagavatam.  Zatím jsem přečetla 3. Času moc není, ale stačí si přečíst pár veršíků před spaním a člověka to hned přeladí... Jsou moc inspirativní. Jsem za ně MOC vděčná. MOC! 

**********

Dobrý den, chtěla jsem Vám poděkovat za ty moc dobré sušenky, které jsem si nejprve koupit vůbec nechtěla ale tedˇ jsem moc ráda že jsem je ochutnala. Nashledanou...

Vyzkoušejte náš nektarový med

Kvalitní květový med. Včelstva jsou umístěna na 46 hektarech polí, luk a pastvin patřících ekologické farmě Krišnův dvůr. Již od roku 1991 se na těchto pozemcích hospodaří bez použití jakýchkoliv chemických hnojiv a postřiků. Díky bohaté květeně podblanické oblasti obsahuje med nektar z mnoha rozmanitých květů. Kromě všudepřítomné řepky je to kaštan, lípa, pohanka, svazenka, jetel, květy ovocných stromů a nepřeberné množství lučních květin a porostů.

Hmotnost: 950 g, (prasádam).

Cena: 120 Kč

K zakoupení v e-shopu: www.jamuna.cz

Džanmáštamí & Vjásá Púdžá Šríly Prabhupády 2011

   Festival proběhl na farmě 22.-23. srpna. Krásné slunné počasí, bohatý kulturní program, půlnoční hostina, spousta duchovních zážitků a inspirace. Vzácní hosté: žák Šríly Prabhupády - Čarahasa prabhu, který přijel z Las Vegas. Zasvěcený je od roku 1969. Čarahasa prabhu je malířem. Jeho obrázky zdobí publikace BBT a rovněž se podílel na výzdobě několika chrámů. Dalším vzácným hostem byl žák Šríly Prabhupády - Džaj Gurudéva Prabhu žijící se svou rodinkou v Praze.

Fotografie z festivalu si můžete prohlédnout zde:
Fotogalerie

Za pěkné fotografie děkujeme Manikundale deví dásí, Induléce deví dásí a Lakšmí deví dásí.

Když Krišna dovolí

Letem krišnovským světem na lince Praha - Londýn. Režie M. Čapek.

Pořad, který natočila ČT v roce 2008 v rámci cyklu Cesty víry.
Délka: 22 min.

Zatímco u nás zapustilo hnutí Hare Krišna svoje první nesmělé kořínky až po roce 1989, v Anglii se tak dělo už v bouřlivých šedesátých letech. Velkými přívrženci a propagátory Hare Krišny byli i legendární Beatles. Především George Harrison, který pak daroval hnutí panství na londýnském předměstí známé jako Bhaktivedanta Manor. Už přes deset let tady v mnišské komunitě žije i jeden náš krajan.

Ke shlédnutí zde:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/208562215500003-kdyz-krisna-dovoli/video/

Hnutí Hare Krišna - rozhovor pro vegetarian.cz

http://www.vegetarian.cz/predstav/hk.html

Priti Vardhana Prabhu - přednášky

Priti Vardhana Prabhu

Přednášky ke stažení:

SB 6.16.48, farma KD, 21.04.2011.mp3

Audio recording & mastering: bh. Jarda Trachta.

Pohanka obecná (střelovitá)

Říše: Plantae – rostliny

Oddělení: Magnoliophyta – rostliny krytosemenné

Třída: Rosopsida – vyšší dvouděložné rostliny

Řád: Caryophyllales – hvozdíkotvaré

Čeleď: Polygonaceae – rdesnovité

Rod: Fagopyrum – pohanka

Pohanka je díky svému využití je často řazena mezi obilniny, ve skutečnosti je však jednoroční rostlinou latinsky nazývanou Fagopyrum esculentum. Jejími příbuznými jsou rebarbora nebo šťovík.

Původní domov a místo domestikace má pravděpodobně v jihozápadní Číně v provincii Yunnan (6000 př.n.l.), kde byla odedávna pěstována jako plodina pro člověka a pícnina pro zvířata. Odsud se dále rozšířila, dá se říci po celém světě. V Evropě, konkrétně na Balkánu, se objevila přibližně 4000 let př.n.l. Byla jednou z prvních plodin introdukovaných Evropany do Severní Ameriky. V ČR se pěstuje již od 12. století (Těšínsko, Valašsko) a v 16. století byla nejoblíbenější potravinou. Poté následoval její ústup až do současnosti. Dnes však její zastoupení v evropských osevních postupech vzrůstá.

A nyní přistupme blíže a podívejme se na pohanku jako rostlinku. Přestože se řadí mezi obiloviny, ve skutečnosti je rostlinou dvouděložnou a patří do čeledi rdesnovitých a rodu pohanka. Kromě pohanky obecné se jí dále říká také pohanka střelovitá nebo setá. Většina jejích odrůd je diploidních (se 16 chromozomy), ale můžou se pěstovat i pohanky tetraploidní. Má slabší kořenový systém (2,5x menší než ječmen), ovšem s velkou schopností osvojovat si živiny. Kořen je kůlovitého tvaru. Na rostlince najdeme listy různého typu. Spodní jsou řapíkaté, střelovitě trojboké, horní pak přisedlé, podlouhle vejčité a na bázi srdčité. Spodní listy mají blanité palisty. Lodyha je silnější s hranatým průřezem, vzpřímená a dutá. Dokáže vystoupat do 1m. Dále má červenorůžovou barvu a je větvená. Květenství je buď uspořádáno do hroznu, nebo jsou kvítky v konečných, vrcholových, latách hroznů se čtyřmi i více větvemi. Květ je nejčastěji růžové až bělavé barvy. Je dvojího typu, buď dlouhočnělečný s dlouhou čnělkou a krátkými tyčinkami, nebo krátkočnělečný s naopak krátkou čnělkou a dlouhými tyčinkami. Z praxe vytváří dlouhočnělečné květy větší nažky. Na jedné rostlině je až 2000 květů, které mají velký význam pro včely a včelaře, jako medonosné. Tudíž je opylována hmyzem. Plodem je jednosemenná, trojboká nažka s hladkými, ostře vynikajícími hranami. Barví se většinou různými odstíny tmavě hnědé. Oplodí je tvrdé, oloupáním (mechanicky nebo termicky) nažek se získávají vnitřní moučná jádra – kroupy. Pohanku můžeme pěstovat na semeno (semenný typ) nebo jako pícninu (bohatě olistěný pícninářský typ).

 

Jak bychom se měli o pohanku postarat? Jako hlavní plodina není náročná na předplodinu, většinou se zařazuje po směskách (př. luskovinoobilné) vysévaných na podzim. Je celkem nenáročná, takže ji při dobré půdní zásobě nehnojíme, takže je vhodná pro alternativní zemědělství. Je však náročná na vodu a na teplotu. Při teplotě pod 0°C rostlina zmrzne. Při malé půdní zásobě aplikujeme na jaře kombinované hnojivo (200-300kg/ha), ale ne po hnojených ozimých směskách. Pozor, je citlivá na půdní chlor. Půda se připravuje stejně jako u jiných jarních obilnin. Sejeme trochu později, v polovině května, v některých případech až v druhé polovině června. Seje se do hloubky 2-5cm, když se nechávají rozestupy mezi řádky 12,5-15cm, vysévá se 80-100kg/ha. Staráme se o ni většinou 80-120 dní. Ošetřování spočívá v rozrušování škraloupu a ničení plevelů. Vhodné je přisunutí 5 až 8 včelstev na 1 hektar, za květu. Protože pohanka vykvétá postupně, je sklizeň velmi choulostivá. Provádí se buď dvoufázově (porost se řádkuje a po doschnutí se vymlátí) nebo přímo kombajnem. Po sklizni se nažky dosouší. Úroda bývá v průměru 0,7-1,5t/ha, maximální 2-3t/ha.

 

Pohanka je slavná díky své vysoké nutriční, dietetické a agronomické hodnotě. Řadí se mezi pseudocereálie. Její nažka při vlhkosti 12% obsahuje 11,5% bílkovin, 3% tuků, 11% hrubé vlákniny, 59% glycidů a vitamíny. Je významným zdrojem flavonoidu rutinu. Má tak posilující účinek na imunitní systém a zvyšuje pružnost cévních stěn. Mimoto reguluje krevní srážlivost, obsah cholesterolu v krvi a doporučuje se při onemocnění zažívacího ústrojí. Dále je ceněna díky své vysoké biologické hodnotě bílkovin, vyváženému složení esenciálních aminokyselin, vysokému obsahu vlákniny a rezistentního škrobu a příznivému zastoupení mastných kyselin v tuku (významný je především vysoký obsah kyseliny linolenové). Semena pohanky obsahují draslík, fosfor, vápník, železo, měď, mangan, zinek, selen, z vitamínů skupinu B, cholin a tokoferol. Významná je především pro osoby trpící celiakií, protože neobsahuje lepek a nahrazuje tak běžné obiloviny. Kvůli své konkurenční schopnosti pomáhá zemědělcům odstraňovat vytrvalé plevele, jako je např. pýr. Aby toho nebylo dost, pohanka má význam i pro včelaře jakožto medonosná rostlina. Pokud je ovšem používána jako krmivo pro zvířata, skýtá nebezpečí při nadměrném požívání. U postižených zvířat se tak může objevit tzv. pohanková vyrážka neboli fagopyrismus. Pohankovými plevy (slupky) se vycpávají polštáře a tzv. zafu, což jsou meditační polštáře pocházející z Číny.

 

Jako potravina se používá jako mouka samotná. Zejména v Japonsku a Koreji, ale také v severní Itálii, hrají pohankové nudle významnou úlohu. V západní Asii a východní Evropě se běžně používají pohankové kroupy, nejčastěji používané k přípravě kaše. Pohankové placky jsou známé v mnoha státech Evropy, Asie i Ameriky. Pohanková mouka dále slouží jako zahušťovadlo do rozmanitých polévek, omáček a zálivek. Stejně tak jsou její vlastnosti využity v pekařství a pro výrobu těstovin. Jak jsme se již zmínili dříve, pohanka je dobrou medonosnou rostlinou. Med je tmavě zbarvený a má své specifické vlastnosti. Ve védské kultuře se z pohankové mouky připravují rozmanité pokrmy během dnů různých náboženských oslav a festivalů. Obyvatelé Rádžastánu a Maháráštry pohankovou mouku nazývají Kuttu ka atta.

 

Jak už to bývá zvykem na Krišnově dvoře, po těžké práci následuje vydatná strava.

Pohankový chléb:

Ingredience:

1 hrnek mléka

1 polévková lžíce jogurtu

½ hrnku rozpuštěného másla

nasekané vlašské ořechy (množství podle libosti)

2 hrnky pohankové mouky

3 čajové lžičky prášku do pečiva

¾ čajové lžičky soli

¾ polévkové lžíce cukru

Postup:

1. Smíchejte mléko, jogurt, máslo a ořechy.
2. V míse promíchejte mouku, prášek do pečiva, sůl a cukr.
3. Do této mísy vlijte směs mléka, jogurtu, atd.
4. Zpracujte v středně lepivé těsto.
5. Nalijte do vymazané formy (chlebové, na vdolky, koláč, aj.)
6. Rozehřejte troubu na vysokou teplotu.
7. Pečte 30-45 minut, dokud povrch neztuhne a nepopraská.
8. Nechte vychladnout a s láskou nabídněte svým nejmilejším.

Ghí - ájurvédský elixír života

Ghí je přepuštěné máslo, ale ačkoliv se z másla připravuje, má úplně jiné vlastnosti než obyčejné máslo. V ájurvédě platí za elixír života, neboť má omlazující a regenerační účinek. Ghí posiluje látkovou výměnu a obranné síly. Podle ajurvédských pozorování a vědeckých výzkumů snižuje také hladinu cholesterolu. Zároveň napomáhá detoxikaci, neboť váže jedy z těla, které jsou rozpustné v tuku, a odvádí je z těla.

Ghí se používá k dušení zeleniny, k pečení a pro zjemnění chuti. Činí pokrmy stravitelnými, posiluje jejich chuť a při dušení zachovává vitaminy potravin. Navíc posiluje trávicí sílu, agni. Množství ghí však musí výt určeno individuálně - malé množství roznítí agni, přílišné jej uhasí.

Posiluje zrak a ochlazuje přemírný žár. Vedle toho je přirozeným lapačem radikálů a tak ochraňuje buňky.

Ghí obsahuje vitamíny A, E, niacin a minerály sodík, draslík, vápník, fosfor, hořčík a železo.

---

K objednání v našem e-shopu Jamuna (www.jamuna.cz)

Doporučujeme: Prabhupádova zubní pasta

Proč začít používat Prabhupádovu zubní pastu?

Většina zubních past na trhu je tvořena hlavně vápníkem jakožto brusným materiálem, glycerínem, který dodává tuhost, sladidly a fluoridem, který údajně má chránit zuby, ale jsou o tom pochyby. Tyto ingredience však naneštěstí vytvářejí účinek podobný tomu, jako když použijete smirkový papír na čištění auta a sirup jako leštidlo. To našim zubům moc neprospívá.

Vápník obrušuje zubní sklovinu a zuby na to reagují tak, že více zežloutnou a stávají se více citlivými. Glycerín vyžaduje, abyste si třicetkrát vypláchli ústa, abyste se zbavili lepkavých substancí. Fluorid je jed; stojí hned na druhém místě po arzénu. Faktem je, že tyto tři látky zabraňují přirozené samoléčicí schopnosti zubů. Další běžně používanou látkou je sodium lauryl sulphate (SLS), který se používá jako pěnící činidlo ve většině zubních past. Tato látka poškozuje systém vylučování slin v našich ústech.

Zubní pasta sama o sobě vám nezaručí dobré zdraví. Musíte také jíst zdravě a možná brát nějaké vitamíny a minerální doplňky.

S ohledem na znečištění přírody používáme co nejvíce přírodní, organicky vypěstované přísady. A navíc, nevykořisťujeme lidi.

Jedna tuba Prábhupádovy zubní pasty má obsah 75ml. Je velice účinná; stačí ji na zubní kartáček nanášet opravdu jen málo, proto vám vydrží dlouho.

Složení:
-kuchyňská soda: čistidlo, které zároveň vyrovnává hodnotu ph v ústech.
-zmýdlňující olej z konopí*: mýdlo vyrobené ze zázračného oleje z konopí. Dezinfikuje a rozpouští tuk na povrchu zubů.
-Voda: používá se jako rozpouštědlo mýdla a jako médium pro koloidní stříbro.
-Extrakt z nimbového stromu*: dobrý pro dásně a působí proti plísňovým infekcím.
-gaultheriová silice: používali ji už první američtí indiáni k ústní hygieně, dodává také chuť.
-Stevia: bylinka sladší než cukr. Přírodní sladidlo, které se používá v USA (v EU zatím není registrováno). Výzkumy prokázaly její význam při ústní hygieně.
-Přírodní thymol: získává se z tymiánu (mateřídoušky), dává chuť.
-Přírodní mentol: dává chuť.
-Přírodní kafr: dezinfikuje.
-Citrónový eukalypt**: dává chuť.
-Další esenciální oleje: dávají chuť.
-Koloidní stříbro: působí proti plísním.

* certifikovaný bio-produkt
** Fair-trade

---

Objednávejte v našem e-shopu Jamuna (www.jamuna.cz)

Samskáry

Priti Vardhana Prabhu provádí samskáry na farmě Krišnův dvůr. Vybírání předmětů a Vidyarambha samskára.

Ekologické zemědělství

Principy ekologického neboli bio zemědělství jsou jednoduché. Hlavním kritériem při zavádění ekologických systémů hospodaření je aplikace poznatků z funkčnosti přírodě blízkých ekosystémů, které se vyznačují mnohotvárností druhů rostlin a zvířat. Ekologické zemědělství se snaží obhospodařovat půdu prostředky šetrnějšími a přirozenějšími, aby nedocházelo k její degradaci a udržela se její plodnost i do budoucna. Základem všeho je zdravá půda. Ta vyživuje rostliny a je proto předpokladem našeho života a zdraví. Organickým hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy se dosáhne její přirozené úrodnosti. Prostřednictvím půdy se vyživují rostliny – nehnojí se rostliny nýbrž půda. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině jsou rostliny schopné samy se postarat o své zdraví a úspěšně se bránit proti chorobám a škůdcům. S využitím nejmodernější techniky se provádí mechanická regulace plevelů. S technikou, přizpůsobenou přírodě, je možné se obejít bez chemicky syntetizovaných pomocných látek. Ekologické zemědělství se dobrovolně zříká odrůd, získaných cestou genového inženýrství.

Nepoužívají se umělá hnojiva

Klasické, dnes převládající zemědělství, půdu nehnojí přirozenými hnojivy, ale přípravky průmyslově vyráběnými, které nejsou v souladu s přirozenou harmonií půdy, rostlin a mikroorganismů a i při jejich výrobě vzniká spousta nežádoucích látek zatěžující životní prostředí. Umělá hnojiva jsou pak splachována do spodních vod, kde působí další škody a nerovnováhu v ekosystémech. Na zdejších polích hnojíme jen zeleným hnojením – předplodinami, které se před osetím zaorají do půdy, a chlévskou mrvou a močkou, tedy přirozeným hnojivy v koloběhu výměny živin mezi lidmi, zvířaty a rostlinami.

Nepoužívají se chemické postřiky proti škůdcům a chorobám

Málokdo si uvědomuje, že postřiky jsou vlastně jedy, které se pak v určitém množství dostávají nejen do půdy a spodních vod, ale i do vypěstovaných plodin. Toto množství závisí na tom, jak dobře či špatně jsou tyto jedy odbouratelné v přírodě a na jejich koncentraci či nebezpečnosti pro člověka. Na všechno existují samozřejmě tabulky a povolené hodnoty, ale proč se těmto rizikům nevyhnout úplně? Zdejší hospodářství je uspořádáno tak, aby nebylo potřeba chemické postřiky používat. Během let jsme vytipovali plodiny a odrůdy, kterým se ve zdejších podmínkách daří a kterým vyhovuje zdejší půda i klima. Pěstujeme hlavně špaldu, žito, pohanku a hrách. Nepěstujeme ječmen, který je náchylný na rzi a další choroby, ani ozimou pšenici, která je náročná na skladbu živin v půdě. Svoji významnou roli také hraje vytvoření mezí, které tvoří přirozené útočiště pro přirozené nepřátele škůdců. V biozemědělství se také používají alternativní metody v boji proti škůdcům – například biologičtí nepřátelé škůdců nebo povolené substance přírodního charakteru. Z těchto prostředků jsme s úspěchem vyzkoušeli pouze jediný: biodynamický preparát proti pcháči. Pcháč je vytrvalý plevel s velmi hlubokými kořeny a mechanickým způsobem se nám ho nedařilo odstranit. Až tento preparát pomohl. Pro biopotraviny platí, že se nepoužívají jedy ani při jejich následném skladování. Konvenčně pěstované obilí se například před skladováním obvykle plynuje. Nechá se na ni působit jedovatý plyn, aby se zahubili brouci, kteří by se poté mohli rozmnožit a úrodu znehodnotit. Pro obilí v biokvalitě se používá pouze mechanické čištění.

Jaké jsou výhody?

Vypěstované plodiny mají lepší chuť, vůni a lepší složení. Obsahují více minerálů, stopových prvků a vitamínů. Je paradoxní, že například normy EU stanovují především vzhled potravin. Jablka první třídy mají určitou velkost, druhé třídy menší atd. O chuti však normy nic neříkají. Ale je třeba vzít v úvahu, že potraviny mají především dobře chutnat a poté i dobře vypadat. Je pravda, že stanovit normy chuťové prakticky nelze, neboť se jedná o velmi subjektivní a těžko měřitelnou záležitost. Některé plodiny – například rajčata – sice vypadají výborně a bez kazu, ale když jsou pěstovaná pod žárovkou na skelné vatě v živném roztoku, není divu, že nemají chuť prakticky žádnou. Oko sice potěší, ale chuť nemají a výživu nedají. Biopotraviny jsou v tomto směru většinou vynikající. Mohou být sice menší a snad i horší na vzhled, ale chutí, vůní a svým složením se jim klasicky pěstované plodiny nemohou rovnat. A nic naplat – jídlo je především k jídlu.

Za jakou cenu?

Plodiny pěstované v biozemědělství mají většinou menší výnos. Souvisí to především s volbou plodiny. Každý zemědělec ví, že výnosy prastaré pšenice špaldy a nově vyšlechtěných druhů pšenice může být třeba jen poloviční. Ale uvažujte s námi: špalda je nenáročná plodina na hnojení, je odolná proti chorobám a škůdcům a má mnohem lepší složení než vyšlechtěná pšenice. Není potřeba kupovat drahá hnojiva, herbicidy ani insekticidy, což se všechno ekonomicky do výsledku také nutně projeví. Výnos není všechno. Volíme-li odolnější a staletími prověřené druhy plodin pro danou lokalitu, najdeme mnoho takových pozitiv, která vyrovnají menší výnosy. Z tohoto důvodu bývají biopotraviny také o 30-80 % dražší než potraviny v ne-bio kvalitě. Nutno však dodat, že tuto cenu stanovují spíše prodejci než biozemědělci. Cena od biozemědělce bývá právě jen o 15-30 % vyšší oproti ne-bio plodinám a zbylý rozdíl je výsledkem následných marží prodejců.

Trvale udržitelné zemědělství – zachování planety pro naše děti

Pokud nepoužíváme umělá hnojiva a chemické postřiky, omezíme tím nejen cizorodé látky v půdě, ale také četnost výjezdu těžké techniky na pole. Těžká technika totiž přispívá k mechanickému zhutňování nižších vrstev půdy, kam nepronikne orba. Zde vzniká vrstva, ve které jsou částečky půdy seskupeny jedním směrem a vytvářejí těžko propustný krunýř. Kořeny některých plodin jím pak špatně pronikají, zůstávají ve vrchní vrstvě půdy a tím více ji vyčerpávají. Pokud to situace dovolí, používáme na zdejší farmě k obhospodařování půdy i zvířata, což problém postupného zhutňování nižších vrstev půdy téměř eliminuje. Používáme-li biologická hnojiva, zlepšuje se tím vlastnosti půdy, která má více humusových částeček, čímž se omezí větrná i vodní eroze. Humus udrží částečku půdy pohromadě, udržuje se v ní lépe vlhkost a vítr nebo voda ji potom tak snadno neodvanou a neodplaví. Snažíme se pracovat v co nejvíce uzavřeném systému, využívat místní zdroje, minimalizovat ztráty, minimalizovat používání neobnovitelných zdrojů energie. Hospodářským zvířatům vytváříme podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám. Umožňujeme jim přirozené chování včetně pohybu venku, jejich zdravý růst a vývoj. Celkově se tak snažíme o udržení tradičního rázu kulturní zemědělské krajiny a o zachování osídlení venkova.

Nepoužívají se geneticky modifikované organismy (GMO)

Pokud při skladbě plodin pro biofarmu volíme spíše odolnější odrůdy, přinášející menší výnosy, ale potraviny kvalitnějšího složení, je jen přirozené, že jsme proti používání geneticky modifikovaných plodin. Ty totiž představují možné environmentální i zdravotní riziko, které v současné době nedokáže nikdo odhadnout. Jedním z našich cílů je soběstačnost v zásobování potravinami a geneticky modifikované plodiny nevedou k soběstačnosti, nýbrž právě naopak k závislosti na společnostech dodávající tato osiva.

Zachování biodiverzity

Na zdejších mezích a loukách najdete mnohé bylinky a léčivky jako je například mateřídouška. Pasoucí se krávy je spásají společně s trávou a ty přecházejí do jejich mléka. Chuťově i svým složením je pak takové mléko výborné. Na mezích mezi poli také najdou úkryt i ohrožené a postupně mizející druhy zvířat. Občas jsou zde k vidění například koroptve a nebo rozmanité druhy hmyzu. Na zdejších pozemcích hospodaříme od roku 1992. Několik let jsme měli bio-certifikát. Poté jsme z administrativních důvodů certifikát neobnovovali, ale pokračovali v hospodaření se stejnými zásadami. Chov našich zvířat je v registru státní veterinární zprávy zařazen v kategorii bez nákazového chovu, kde je zapsán každý, pokud se v jeho stáji několik let neobjeví žádná choroba.

Ochrana krav

Významnou součástí tradičního způsobu zemědělství je chov zvířat a především krav a býků. Chov hospodářských zvířat má pro zemědělství nezastupitelnou roli. Nelze totiž opomenout jejich významnou úlohu při tvorbě organického hnojiva a jejich schopnost využít velké plochy, které by člověk sám pro svoji výživu využít nemohl.

Z historie i současnosti můžeme vysledovat důležitost chovu dobytka pro lidskou společnost. Není náhodou, že se v mnoha kulturách a společnostech považují krávy za znamení ekonomického rozvoje a prosperity. Například v Indii je dodnes kráva oceňována až na úroveň matky, protože nám poskytuje mléko stejně jako naše matka. Podobně je i býk považován za živitele-otce, který pomáhá na polích pěstovat potravu a zajišťovat další nezbytnosti chodu hospodářství.

Krávy nám poskytují pět základních surovin: mléko, máslo, jogurt a ghí, které slouží jako potraviny a dále moč a trus. Tyto dvě složky jsou důležitou součástí zemědělské produkce. Výhody, které nám přináší chov krav a býků jsou neporovnatelné s náklady spojenými s jejich výživou a ustájením.

Mléko podle tradiční indické medicíny obsahuje takové výživné složky, které pomáhají při vývoji jemných mozkových tkání. Je však potřeba pít mléko teplé. Mléko obsahuje kromě toho mnoho přirozených antiseptických látek, neboť krávy ve volné přírodě spásají trávu a volně rostoucí léčivé byliny. Kravské mléko tedy obsahuje velké množství látek, jež mohou prospět při léčení mnoha neduhů.

Máslo je nedílnou součástí našeho jídelníčku a obsahuje vitamíny rozpustné v tucích. Přepouštěním másla se odstraňují nečistoty v něm obsažené a vzniká ghí, které je velmi zdravé, nekazí se a v kuchyni se používá při smažení a při přípravě mnoha pokrmů z obilnin a zeleniny. Neobsahuje cholesterol.

Jogurt působí blahodárně na střevní mikroflóru. Čerstvý jogurt zlepšuje zažívání a pomáhá k lepšímu vstřebávání živin a vitamínů. Poskytuje tělu potřebný vápník, bílkoviny vysoké nutriční hodnoty a tím pomáhá zajistit správnou funkci svalové hmoty, trávicího ústrojí a důležitých orgánů těla.

Antiseptické účinky kravské moči byly známy už našim babičkám a prababičkám, a běžně se jich využívalo v domácnostech a v lidovém léčitelství.

Kravský trus je přirozeným hnojivem potřebným pro obdělávání půdy tradičním způsobem. Půda byla dříve hnojená pouze trusem a tak se dokázala ubránit škůdcům a nebylo zapotřebí jedovatých ochranných prostředků. Sušený kravský trus je také velmi ekologickým palivem.

Býci a koně jsou tažná zvířata, která pomáhají farmářům při práci na poli, při orbě, těžbě dřeva a přepravě nákladů. Sílu těchto zvířat lze také využít k pohonu mlýna, čerpání vody apod. Jsou tedy důležitými pomocníky při pěstování obilí, přepravě a v minulosti se domácí zvířata používala i jako přirozený zdroj tepla.

Zvířatům na naší farmě se snažíme uzpůsobit podmínky odpovídající jejich fyziologickým a etologickým potřebám. Zajišťujeme jim dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, ochranu proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru a podestýlku. Prostředí, ve kterém žijeme, nás přímo i nepřímo ovlivňuje v mnoha aspektech našeho života, a když se svými činy snažíme přinášet štěstí ostatním tvorům, přinese to štěstí i nám.

Mlýn

Z této nejstarší budovy na farmě, která již dávno před rokem 1850 sloužila jako sýpka, jsme v roce 1998 vybudovali současnou podobu fungujícího mlýna. Mouku ze mlýna využíváme sami na farmě na pečení chleba a jiného pečiva, ale dodáváme jí i do obchodů. Mlýn nám pomáhá přiblížit se dávné tradici tohoto kraje a její spojitosti s přírodou. Za mlýnem je připraven i žentour, který bychom rádi v době potřeby či z ukázkových důvodů využili a poháněli tak mlýn za pomoci volů nebo koní.

Mlynářské řemeslo je bezesporu jedním z nejstarších a nejdůležitějších lidských řemesel. Nejprve se k drcení obilí používalo mírně zahloubeného kamene a malého ručního kamenného drtidla. Pak následovaly tzv. žernovy, ruční otáčivé kamenné mlýnky. Skládaly se ze dvou kamenů – pevného spodního a horního rotujícího, jímž se otáčelo pomocí „ručky“. Za nejstarší podobu mlýna se považuje mlýn tažný, k jehož pohonu se užíval dobytek; takové mlýny jsou známé i pod názvy koňský, volský či oslí podle druhu zvířat, jež jej poháněla. Přibližně v polovině 8. století se na našem území objevily mlýny na vodní pohon a v 11. století mlýny větrné. Velké množství mlýnů, a s tím i rozkvět řemesla, nastal v 16. století. Mlýny byly vybaveny tzv. českým složením a lišily se pouze velikostí a různým doplňkovým zařízením. Mlynářský stav býval odjakživa velmi vážený a mlýny, jako statky zvlášť cenné, patřily vrchnostem, klášterům a později také městům a bohatým měšťanům. Majitelé těchto mlýnů však nesměli provozovat mlynářství sami, ale museli si zjednat řádného mlynáře.

Po dlouhá století se v mlynářství až na drobná zlepšení nic nezměnilo. Pronikavá změna však nastala ve druhé polovině 19. století, kdy technický pokrok a zavádění nových strojů nahradil „starý český mlýn“ průmyslovými objekty. K pohonu se začal využívat parní stroj, dřevěné konstrukce se nahrazovaly železnými a litinovými a začaly se vyrábět i různé doplňkové stroje k čištění obilí. Zvláště používání kovových válců při mletí sice umožňuje výrobu dobře skladovatelné bílé mouky, ale pro mouku celozrnnou, vhodnou pro racionální výživu, je daleko lepší mlýn kamenný.

Zpracování obilí na kamenném mlýně je tedy způsob starý několik tisíciletí, prověřený minulými generacemi. Mezi otáčejícími se mlýnskými kameny si celé zrno zachovává obsah cenných enzymů. Díky těmto enzymům žaludek dobře rozloží potravu na jednotlivé aminokyseliny, stavební kameny potřebné pro tvorbu bílkovin. Dalším pozitivem je tvorba jemných granulek namleté vlákniny z povrchových vrstev obilí, díky nimž se zpomaluje vstřebávání cukrů a vyrovná se jejich hladina v krvi. Nedochází ke zvyšování glykemického indexu, což šetří slinivku břišní. Rotační, tedy kamenný mlýn zároveň zrno obrušuje a zároveň ho celé včetně obalu rozkouskuje, takže se namele i obal zrna. Válcové mlýny oproti tomu spíše zrní drtí a obal zrna zůstane více méně celistvý, takže se pak při dalším zpracování snadno oddělí (např. prosetím) od ostatní mouky, čímž vznikne bílá mouka. Běžné válcové mlýny také vlákninu zpracují do ostřejšího jehličkového tvaru, což může poškozovat střevní stěnu. Dnešní technologie mletí zrna ochuzuje náš organismus o minerální látky a vlákninu. Vláknina významně pozitivně působí na peristaltiku střev, čímž podporuje vylučování různých civilizačních jedů, podporuje střevní mikroflóru, která se podílí na celkové imunitě organismu. Výroba celozrnné mouky kamenným mlýnem, tedy rotačním způsobem, má vyšší nároky na čistotu obilí díky tomu, že celá slupka je semleta a proto musí být dokonale čistá. Na vyčištění zrna před mletím používáme několik strojů.

Loupačka na obilí

Třídička na obilí

Fukar na obilí

Díky konstrukci zdejšího mlýna jsme schopni namlít jedenáct druhů mouky, například pšeničnou celozrnnou mouku, hladkou a polohrubou, kterou můžete použít podobně jako klasickou bílou mouku. Další výhodou naší mouky je, že při její výrobě nepoužíváme žádné bělící, konzervační ani jiné chemické látky. Mouku tedy dodáváme čerstvou a jako taková si zachovává nejen veškerou výživnou hodnotu, ale také výbornou chuť a vůni.

Historie Krišnova dvora

  Kraj, nacházející se pod Blaníkem, byl opředen dlouhou a bohatou historií. Dvůr, dříve nazývaný Lhotka, patřil vždy k nedalekému Městečku, o němž nacházíme nejstarší zmínku z roku 1411. Samotné Městečko leží nedaleko městysu Postupice, což bylo místo někdejšího sídla slavného rodu Kostků z Postupic.
   
  První zápis, který pochází z konce 16. století, hovoří o vsi Lhotka a je zapsaný v pozemkových knihách. Ves byla tvořena původně dvěma grunty. První z nich koupil Jakub Potůček v roce 1588 a druhý grunt koupil jeho příbuzný, snad bratr, Šimon Potůček.V roce 1617 byl jeden grunt prodán, druhý dostal nového majitele Jana Štípala. Poslední zápisy z tohoto pramene hovoří už o nových majitelích gruntů v letech 1641 a 1660. Postupický kronikář Karel Václav Mixa popisuje v období třicetileté války zásadní událost, která se jistě dotkla života bratří Potůčkových. Na podzim roku 1620 došlo ke střetu mezi českými stavy v čele s Fridrichem Falckým a habsburským císařem. Čeští stavové sjednali pomoc uherského magnáta Gabora Bethelena, který vyslal vojsko o síle osmi tisíc jezdců. 8. listopadu 1620 zastihla uherské jezdce zpráva o porážce stavů na Bílé hoře právě na Vlašimsku. Fridrich Falcký se dal okamžitě na útěk ze země, takže k dalšímu střetnutí nedošlo, a tak Bethelenovi jezdci silně vyplenili celý kraj široko daleko a lidé se před nimi snažili zachránit útěkem do lesů.
   
  Během dalších dvou století připadly oba dva grunty vlašimskému panství rodu Auerspergů, a došlo tím k jejich sloučení. 19. března 1801 uzavřel Johann Krch smlouvu s vrchnostenským úřadem ve Vlašimi o zakoupení dominikánského gruntu náležícího ke dvoru do emfyteutického užívání pro sebe i své potomky. Další zprávu máme od Johanna Gottfrieda Sommera, který se roku 1844 zmiňuje o rustikálním panském dvoře Lhotka, náležícím k Městečku (Maierhof). Samotná obec měla v té době 24 domů se 142 obyvateli, byl zde panský mlýn a pila. Městečko, a tedy i Lhotka, byly a jsou na rozhraní dvou okresů a v průběhu posledních sto padesáti let několikrát změnily své pány. Lhotka tedy patřila rodu Auerspergů – významné opoře habsburské monarchie. Alodiální vlašimské panství pana Carla von Auersperg mělo v roce 1891 dohromady 4864 ha půdy, z toho bylo 1657 ha polí, 260 ha luk, 30ha zahrad a 30 ha pastvin. Ke Lhotce tehdy náleželo 68 ha půdy a patřila tak k nejmenším dvorům.
   
  Významnou událostí byla stavba železniční dráhy z Benešova do Vlašimi, která začala v roce 1893, neboť železnice protnula údolí Líseckého potoka a zatočila se v nejtěsnější blízkosti Lhotky. Dráha byla dokončena během dvou let a v roce 1896 zahájila provoz.
Roku 1920 proběhla pozemková reforma. Lhotka patřila do kategorie zbytkových statků, tzn. zemědělského podniku o výměře nad 30ha půdy. V té době byl majitelem statku pan Šesták. Po jeho smrti se s vdovou po panu Šestákovi oženil Emil Lehký. V této době byl statek zanedbaný a zadlužený. Nový hospodář však splatil dluhy a hospodářství začalo kvést. V této době žilo na statku osm stálých obyvatel.

  Ještě před válkou plánovaly České dráhy zavést v Městečku řádnou vlakovou zastávku, protože další nejbližší zastávka směrem na Vlašim byla až v Domašíně. Obecní rada však k tomuto účelu nechtěla poskytnout pozemek, ale pan Lehký zvážil výhody zastávky a daroval dráze potřebné metry na svém pozemku. Takto vznikla dnešní zastávka Městečko u Benešova.
   
  Zajímavostí bylo přátelství pana Lehkého s místním malířem a grafikem panem Antůškem. Jeho obrazy dokumentují vzhled nejen statku, ale i krajiny po roce 1940.

  Druhá světová válka se na Lhotce nijak výrazněji neprojevila, až s nástupem komunistů k moci v roce 1948 přišly velké změny. Na vesnicích byla zakládána zemědělská družstva a všeobecně násilný charakter kolektivizace se projevil i na Lhotce a okolí. Stát nastavil povinné dávky z hektaru, a kdo tyto dávky nerespektoval, byl pro výstrahu vystěhován z vesnice nebo skončil ve vězení. Pan Lehký tyto dávky plnil, a to i za některé zemědělce z okolí, kteří s tím měli problémy. Dne 30. září 1950 proběhl ve Vlašimi veřejný proces se sedmnácti hospodáři z celého kraje. Byli obviněni z protistátní činnosti a podvracení republiky. Proti všem svědčil Václav Uher, který tvrdil, že dotyční měli doma ukryté zbraně a vysílačku, že se u nich scházeli podvratní živlové a podobně. K vynesení rozsudku stačila jen jeho výpověď, přičemž obvinění vypovídali na naučené otázky odpověďmi typu: „Ano, jsem vinen.“ Paní Lehká byla odsouzena k trestu odnětí svobody na dobu dvanácti let nepodmíněně a pan Lehký na dobu čtrnácti let. Po osmi letech byl propuštěn na amnestii, ale paní Lehká strávila ve vězení plných dvanáct roků. Na statku zůstali prarodiče s dětmi. Po dvou měsících byla statku vnucena správa a obhospodařoval jej místní národní výbor. Brzy převzal hospodaření, a to nejen na Lhotce, státní statek.
   
  V roce 1952 zde bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, které dostalo dvůr a polnosti do užívání. Družstvo bylo na konec sloučeno s JZD Stuhařov. Po návratu manželů z vězení žila rodina dál společně na Lhotce, ale musela platit nájem. Chovala družstevní prasata a na polích sklízelo JZD. Vzhledem k tomu, že na údržbu budov statku nedostávali od družstva žádné příspěvky a z platu byli schopni udržovat sotva obytnou budovu, dvůr velmi zchátral. V roce 1982 zemřel pan Lehký a o rok později i jeho manželka. V zimě 1983 odvezli zaměstnanci JZD poslední zvířata. Pan Lehký junior s rodinou se o dva roky později přestěhoval do Benešova. Odešli doslova v hodině dvanácté, neboť tentýž rok se do stájí propadly střechy. V průběhu následujících pěti let opuštěný dvůr úplně zpustl.
   
  Revoluce v roce 1989 s sebou přinesla uvolnění v životě společnosti a v tehdejším Československu mohli začít oficiálně působit členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny. Tito oddaní Krišny se rozhodli, že po vzoru zakladatele Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny A.Č. Bhaktivédanty Svámího Prabhupády, založí farmu zaměřenou na zemědělství a ochranu krav. V roce 1990 došlo k setkání s panem Lehkým, který dostal statek s pozemky zpět v restituci. Panu Lehkému se záměr farmy zamlouval, a tak byla 9. července uzavřena předběžná smlouva o koupi Lhotky. Statek Lhotka byl přejmenován na Krišnův dvůr. Další dva roky je možné charakterizovat jako období zabydlování farmy a odstraňování následků „péče“ JZD, počínaje opravou vnitřních prostor a vybudováním provizorních sociálních zařízení. Začalo se rovněž s odklízením sutin po hlavních stájích. Tato těžká práce trvala s přestávkami až do 13. února 1992. V prvních letech se oddaní Krišny rovněž věnovali programům pro veřejnost na různých místech republiky. 15. dubna 1992 byla otevřena vegetariánská restaurace Góvinda na Palmovce v Praze, která zpracovává produkty vypěstované na farmě. Náročnou prací bylo kladení vodovodního potrubí od pramene v horní části údolí za kolejemi až do nádrže v domě. Výkop, místy i dva metry hluboký, v červenci několikrát zanesly nenadálé přívaly vody po silných deštích.
   
  Po roce 1993 se začalo hospodařit na větší rozloze půdy. Na podzim téhož roku došlo k dokončení rekonstrukce půdy, kde vzniklo pět pokojů, a tím se zlepšily ubytovací podmínky. Postupně začalo přibývat obyvatel. Na sýpce byla opravena střecha a začalo se s výkopem rybníka. Také přibylo několik dalších zvířat. Poslední tři léta přinesla dokončení vnitřních úprav domu, opravu střechy na stodole a do chodu byla uvedena ekologická čistička odpadních vod. Kromě zemědělství zde běží starý mlýn.
   
  Ročně farmu navštíví v průměru 2 500 hostů. Většina se účastní pravidelných nedělních programů spojených s ochutnávkou vegetariánských specialit a v létě mnozí z nich absolvují semináře o staroindické filozofii a ekologickém zemědělství. Současní obyvatelé Krišnova dvora se snaží ukázat, že návrat ke zdravým kořenům je možný. Přichází se specifickým způsobem hospodaření, založeným na védské filozofii, kde je velký důraz kladen na pokojné soužití člověka s přírodou. Člověk má žít jednoduše, chránit půdu a také krávy, které nezabíjí a věnovat se svému duchovnímu rozvoji.

1. výročí instalace Božstev Nitái-Gauránga

1. výročí instalace Božstev Nitái-Gauránga (30.4.2011)

(c) Foto&video: Priya-kírti dás

Jednoduché žití, hluboké myšlení

Je možné žít spokojeným, jednoduchým životem v harmonii s přírodou. Vše, co je k tomu zapotřebí, je kus půdy, krávy a obilí. S těmito třemi nezbytnostmi můžeme získat vše, co je třeba k prostému životu.

Jedním z cílů hnutí Hare Krišna je zakládat farmářské komunity v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" a ukázat, že prostý život neznamená život nepohodlný, a že je praktickou alternativou dnešnímu hektickému městskému životu.

Krávy, býci a půda

Kráva a býk jsou klíčem k úspěchu každého soběstačného zemědělského projektu. Občas vidíme skupiny lidí, které se pokoušejí žít soběstačným životním stylem, protože však nevědí nic o ochraně krav, jsou jejich pokusy obvykle neúspěšné.

Propojení krav, půdy a obilí je dokonalé. Krávy dávají hojné množství mléka, zázračné potravy. Z mléka lze připravit velmi mnoho užitečných a zdravých produktů. Patří mezi ně jogurt, ghí, máslo, sýr
a smetana. Když jsou tyto mléčné produkty zkombinovány s obilninami (rýží, fazolemi, moukou, atd.), je možné připravit tisíce lahodných a výživných jídel. Býk je spokojený, když celý den tahá pluh a obdělává půdu. Býci mohou být vycvičeni k tomu, aby pracovali ve skupinách a poskytovali tak obrovské množství síly, odpovídající síle, která je získatelná s použitím moderního traktoru, avšak bez potřeby drahých pohonných hmot a údržby.

Půda, která je obdělávána býky, bude produkovat hojné množství obilnin, takže farmář žijící podle zásad "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" bude bohatý.

Bohatství znamená půdu, krávy a obilí

Podle védských posvátných písem skutečné bohatství znamená vlastnit nějakou půdu, krávy a zásobu obilí. Tyto věci jsou praktické. Půda a lesy ve spojení s krávami a obilninami poskytují vše, co je potřebné k životu.

Lesy nám dávají stavební materiály pro obydlí, med, květiny, ovoce a léčivé byliny. Řeky poskytují čerstvou pitnou vodu a jsou zdrojem přírodního hnojiva a drahokamů. Hnojivo je vytvářeno v horách a uspořádáním přírody řeky pravidelně zaplavují půdu, a tak v hlíně nahrazují ztracené živiny.

Vše, co produkuje kráva, má hodnotu, dokonce i trus a moč jsou čisté a mají praktické využití (bylo vědecky prokázáno, že kravská stolice má zcela antiseptické vlastnosti). Kravský trus je možno vysušit a použít jako palivo pro vaření a topení. Hoří velmi čistě a vytváří nejlepší druh plamene pro vaření. Jestliže se tímto způsobem využívá kravský trus, není potřeba pro palivo kácet stromy. Když kráva zemře přirozeným způsobem, její kůži je možné využít na výrobu obuvi, hudebních nástrojů, a tak dále.

Máme-li krávy, půdu a zásobu obilnin, máme vše, co je zapotřebí k pohodlnému životu. Bez ohledu na to, co se děje ve zbytku světa, je možné dojit krávy, obdělávat půdu s pomocí býků a připravovat lahodné potraviny z mléčných produktů a obilovin.

Podnikatel, který má velký zůstatek na bankovním účtu a továrnu vyrábějící šrouby a matice, nemůže šrouby a matice jíst, a jeho jmění v bance může kdykoli ztratit hodnotu. Oproti tomu farmář hospodařící v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" s kravami, obilím a půdou má skutečné, praktické bohatství, o které nemůže přijít v době ekonomické krize.

Jednoduché žití a hluboké myšlení

Je zvláštní, že to v naší technicky rozvinuté společnosti vypadá tak, že přes všechny přístroje šetřící čas mají lidé jen málo času na to, aby dělali něco jiného kromě jedení, spaní a práce.

Většina lidí tráví převážnou část svého dne cestováním do a ze zaměstnání, kde dělají práci, která je netěší, pouze kvůli tomu, aby "zaplatili složenky". Zdá se, že když už ušetří nějaký ten čas, pak jsou nejpřednější aktivity, kterým se ve volnu věnují, takové, aby "z toho všeho unikli": jdou do baru, dívají se na televizi, nebo užívají některou z mnoha "rekreačních" drog.

Ve farmářské komunitě, která funguje v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" nejsou žádné složenky, které je třeba platit. Všechno je možno vypěstovat z půdy zadarmo. Jestliže zde je nějaká malá potřeba peněz, mohou být na trhu prodány nějaké vyprodukované přebytky.

Pokud je tam rozvíjen duchovní život, nebudou zapotřebí drogy či televize a obyvatelé komunity budou pokojní a šťastní.

Jednoduchý životní styl znamená, že jsme zaměstnáni pracemi, jako je orání polí, dojení krav a tak dále, tři až čtyři hodiny denně a zbytek času je k dispozici pro studium posvátných písem a uvažování o smyslu života.

Takovéto farmářské komunity mohou být rovněž ideálním místem pro práci umělců, výtvarníků, spisovatelů a hudebníků.

Účelem lidského života, jak vyjevují posvátná védská písma, je ptát se po významu ducha, či dotazovat se, proč jsme zde, proč trpím, jaký je smysl našeho žití? Současný technicky vyspělý životní styl na tyto otázky naneštěstí nedává čas, a následkem toho dnes většina lidí promarňuje své životy pouhou snahou o získání stále více možností pro smyslový požitek.

Komunity fungující podle zásad "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" budou poskytovat alternativní životní styl s dostatkem času ptát se na smysl života.

Jednoduché žití a hluboké myšlení - řešení problému nezaměstnanosti

Technika vyrobila traktory a počítače, selhala však ve vytváření pracovních míst pro lidi, kteří byli těmito zázraky nahrazeni. V moderním technologickém světě je jistě mnoho nových pracovních příležitostí pro inteligentní techniky, avšak ne každý je tak inteligentní.

Každý člověk má jinou úroveň a druh dovedností a způsobilostí. Spravedlivá společnost by měla zajistit vhodnou práci pro každého podle jeho schopností.

Technika odstraňuje hodně manuální práce, kancelářských a zemědělských činností, což znamená, že vytlačení pracovníci rozšiřují řady nezaměstnaných, nebo musejí přijmout zaměstnání v oblastech, které příliš neodpovídají jejich schopnostem. Mnoho mladých nezaměstnaných nevidí žádnou budoucnost, proto se často uchylují k alkoholu a drogám, které užívají, aby "zmírnili svůj zármutek".

Ztrácíme celou generaci mladých lidí jen proto, že je společnost není schopná užitečným způsobem zaměstnat. Mezi mladými lidmi je velké procento nezaměstnaných. A mezi těmi, kteří zaměstnaní jsou, je mnoho lidí vykořisťováno na pracovních místech, jež jsou v podstatě "slepou uličkou" - pracují například jako pokladní v supermarketu, jen aby byli odhozeni, až příliš zestárnou.

V této odhazovací společnosti se nyní zdá, že jsme šťastni, že můžeme zahodit celou generaci mladých lidí.

Komunity "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" budou poskytovat praktické řešení pro tuto zavrženou generaci tím, že jim dají příležitost zaměstnat se smysluplnou prací, podle jejich schopností. To jim umožní nabýt zpět svou důstojnost a uvědomit si smysl života.

Bůh stvořil krajinu, člověk město

Krajina a lesy jsou v kvalitě dobra a proto poskytují vhodné prostředí pro ty, kdo mají zájem rozvíjet duchovní aspekty života.

Na venkově je dostupný takový druh klidu, o kterém si obyvatel města nemůže nechat ani zdát. Městský život je v kvalitě vášně a nevědomosti, a obyvatelé měst se tím, že tam žijí, automaticky stávají vášnivými a nevědomými.

Potřebujeme naléhavě budovat komunity v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" s Bohem ve středu zájmu, abychom dali lidem šanci alespoň na chvíli uniknout z jejich životního prostředí plného smogu a stresu. I když životem v takové komunitě stráví jen týden, nebo pouhý víkend, budou z toho mít prospěch.