Priti Vardhana Prabhu - přednášky

Priti Vardhana Prabhu

Přednášky ke stažení:

SB 6.16.48, farma KD, 21.04.2011.mp3

Audio recording & mastering: bh. Jarda Trachta.

Pohanka obecná (střelovitá)

Říše: Plantae – rostliny

Oddělení: Magnoliophyta – rostliny krytosemenné

Třída: Rosopsida – vyšší dvouděložné rostliny

Řád: Caryophyllales – hvozdíkotvaré

Čeleď: Polygonaceae – rdesnovité

Rod: Fagopyrum – pohanka

Pohanka je díky svému využití je často řazena mezi obilniny, ve skutečnosti je však jednoroční rostlinou latinsky nazývanou Fagopyrum esculentum. Jejími příbuznými jsou rebarbora nebo šťovík.

Původní domov a místo domestikace má pravděpodobně v jihozápadní Číně v provincii Yunnan (6000 př.n.l.), kde byla odedávna pěstována jako plodina pro člověka a pícnina pro zvířata. Odsud se dále rozšířila, dá se říci po celém světě. V Evropě, konkrétně na Balkánu, se objevila přibližně 4000 let př.n.l. Byla jednou z prvních plodin introdukovaných Evropany do Severní Ameriky. V ČR se pěstuje již od 12. století (Těšínsko, Valašsko) a v 16. století byla nejoblíbenější potravinou. Poté následoval její ústup až do současnosti. Dnes však její zastoupení v evropských osevních postupech vzrůstá.

A nyní přistupme blíže a podívejme se na pohanku jako rostlinku. Přestože se řadí mezi obiloviny, ve skutečnosti je rostlinou dvouděložnou a patří do čeledi rdesnovitých a rodu pohanka. Kromě pohanky obecné se jí dále říká také pohanka střelovitá nebo setá. Většina jejích odrůd je diploidních (se 16 chromozomy), ale můžou se pěstovat i pohanky tetraploidní. Má slabší kořenový systém (2,5x menší než ječmen), ovšem s velkou schopností osvojovat si živiny. Kořen je kůlovitého tvaru. Na rostlince najdeme listy různého typu. Spodní jsou řapíkaté, střelovitě trojboké, horní pak přisedlé, podlouhle vejčité a na bázi srdčité. Spodní listy mají blanité palisty. Lodyha je silnější s hranatým průřezem, vzpřímená a dutá. Dokáže vystoupat do 1m. Dále má červenorůžovou barvu a je větvená. Květenství je buď uspořádáno do hroznu, nebo jsou kvítky v konečných, vrcholových, latách hroznů se čtyřmi i více větvemi. Květ je nejčastěji růžové až bělavé barvy. Je dvojího typu, buď dlouhočnělečný s dlouhou čnělkou a krátkými tyčinkami, nebo krátkočnělečný s naopak krátkou čnělkou a dlouhými tyčinkami. Z praxe vytváří dlouhočnělečné květy větší nažky. Na jedné rostlině je až 2000 květů, které mají velký význam pro včely a včelaře, jako medonosné. Tudíž je opylována hmyzem. Plodem je jednosemenná, trojboká nažka s hladkými, ostře vynikajícími hranami. Barví se většinou různými odstíny tmavě hnědé. Oplodí je tvrdé, oloupáním (mechanicky nebo termicky) nažek se získávají vnitřní moučná jádra – kroupy. Pohanku můžeme pěstovat na semeno (semenný typ) nebo jako pícninu (bohatě olistěný pícninářský typ).

 

Jak bychom se měli o pohanku postarat? Jako hlavní plodina není náročná na předplodinu, většinou se zařazuje po směskách (př. luskovinoobilné) vysévaných na podzim. Je celkem nenáročná, takže ji při dobré půdní zásobě nehnojíme, takže je vhodná pro alternativní zemědělství. Je však náročná na vodu a na teplotu. Při teplotě pod 0°C rostlina zmrzne. Při malé půdní zásobě aplikujeme na jaře kombinované hnojivo (200-300kg/ha), ale ne po hnojených ozimých směskách. Pozor, je citlivá na půdní chlor. Půda se připravuje stejně jako u jiných jarních obilnin. Sejeme trochu později, v polovině května, v některých případech až v druhé polovině června. Seje se do hloubky 2-5cm, když se nechávají rozestupy mezi řádky 12,5-15cm, vysévá se 80-100kg/ha. Staráme se o ni většinou 80-120 dní. Ošetřování spočívá v rozrušování škraloupu a ničení plevelů. Vhodné je přisunutí 5 až 8 včelstev na 1 hektar, za květu. Protože pohanka vykvétá postupně, je sklizeň velmi choulostivá. Provádí se buď dvoufázově (porost se řádkuje a po doschnutí se vymlátí) nebo přímo kombajnem. Po sklizni se nažky dosouší. Úroda bývá v průměru 0,7-1,5t/ha, maximální 2-3t/ha.

 

Pohanka je slavná díky své vysoké nutriční, dietetické a agronomické hodnotě. Řadí se mezi pseudocereálie. Její nažka při vlhkosti 12% obsahuje 11,5% bílkovin, 3% tuků, 11% hrubé vlákniny, 59% glycidů a vitamíny. Je významným zdrojem flavonoidu rutinu. Má tak posilující účinek na imunitní systém a zvyšuje pružnost cévních stěn. Mimoto reguluje krevní srážlivost, obsah cholesterolu v krvi a doporučuje se při onemocnění zažívacího ústrojí. Dále je ceněna díky své vysoké biologické hodnotě bílkovin, vyváženému složení esenciálních aminokyselin, vysokému obsahu vlákniny a rezistentního škrobu a příznivému zastoupení mastných kyselin v tuku (významný je především vysoký obsah kyseliny linolenové). Semena pohanky obsahují draslík, fosfor, vápník, železo, měď, mangan, zinek, selen, z vitamínů skupinu B, cholin a tokoferol. Významná je především pro osoby trpící celiakií, protože neobsahuje lepek a nahrazuje tak běžné obiloviny. Kvůli své konkurenční schopnosti pomáhá zemědělcům odstraňovat vytrvalé plevele, jako je např. pýr. Aby toho nebylo dost, pohanka má význam i pro včelaře jakožto medonosná rostlina. Pokud je ovšem používána jako krmivo pro zvířata, skýtá nebezpečí při nadměrném požívání. U postižených zvířat se tak může objevit tzv. pohanková vyrážka neboli fagopyrismus. Pohankovými plevy (slupky) se vycpávají polštáře a tzv. zafu, což jsou meditační polštáře pocházející z Číny.

 

Jako potravina se používá jako mouka samotná. Zejména v Japonsku a Koreji, ale také v severní Itálii, hrají pohankové nudle významnou úlohu. V západní Asii a východní Evropě se běžně používají pohankové kroupy, nejčastěji používané k přípravě kaše. Pohankové placky jsou známé v mnoha státech Evropy, Asie i Ameriky. Pohanková mouka dále slouží jako zahušťovadlo do rozmanitých polévek, omáček a zálivek. Stejně tak jsou její vlastnosti využity v pekařství a pro výrobu těstovin. Jak jsme se již zmínili dříve, pohanka je dobrou medonosnou rostlinou. Med je tmavě zbarvený a má své specifické vlastnosti. Ve védské kultuře se z pohankové mouky připravují rozmanité pokrmy během dnů různých náboženských oslav a festivalů. Obyvatelé Rádžastánu a Maháráštry pohankovou mouku nazývají Kuttu ka atta.

 

Jak už to bývá zvykem na Krišnově dvoře, po těžké práci následuje vydatná strava.

Pohankový chléb:

Ingredience:

1 hrnek mléka

1 polévková lžíce jogurtu

½ hrnku rozpuštěného másla

nasekané vlašské ořechy (množství podle libosti)

2 hrnky pohankové mouky

3 čajové lžičky prášku do pečiva

¾ čajové lžičky soli

¾ polévkové lžíce cukru

Postup:

1. Smíchejte mléko, jogurt, máslo a ořechy.
2. V míse promíchejte mouku, prášek do pečiva, sůl a cukr.
3. Do této mísy vlijte směs mléka, jogurtu, atd.
4. Zpracujte v středně lepivé těsto.
5. Nalijte do vymazané formy (chlebové, na vdolky, koláč, aj.)
6. Rozehřejte troubu na vysokou teplotu.
7. Pečte 30-45 minut, dokud povrch neztuhne a nepopraská.
8. Nechte vychladnout a s láskou nabídněte svým nejmilejším.

Ghí - ájurvédský elixír života

Ghí je přepuštěné máslo, ale ačkoliv se z másla připravuje, má úplně jiné vlastnosti než obyčejné máslo. V ájurvédě platí za elixír života, neboť má omlazující a regenerační účinek. Ghí posiluje látkovou výměnu a obranné síly. Podle ajurvédských pozorování a vědeckých výzkumů snižuje také hladinu cholesterolu. Zároveň napomáhá detoxikaci, neboť váže jedy z těla, které jsou rozpustné v tuku, a odvádí je z těla.

Ghí se používá k dušení zeleniny, k pečení a pro zjemnění chuti. Činí pokrmy stravitelnými, posiluje jejich chuť a při dušení zachovává vitaminy potravin. Navíc posiluje trávicí sílu, agni. Množství ghí však musí výt určeno individuálně - malé množství roznítí agni, přílišné jej uhasí.

Posiluje zrak a ochlazuje přemírný žár. Vedle toho je přirozeným lapačem radikálů a tak ochraňuje buňky.

Ghí obsahuje vitamíny A, E, niacin a minerály sodík, draslík, vápník, fosfor, hořčík a železo.

---

K objednání v našem e-shopu Jamuna (www.jamuna.cz)

Doporučujeme: Prabhupádova zubní pasta

Proč začít používat Prabhupádovu zubní pastu?

Většina zubních past na trhu je tvořena hlavně vápníkem jakožto brusným materiálem, glycerínem, který dodává tuhost, sladidly a fluoridem, který údajně má chránit zuby, ale jsou o tom pochyby. Tyto ingredience však naneštěstí vytvářejí účinek podobný tomu, jako když použijete smirkový papír na čištění auta a sirup jako leštidlo. To našim zubům moc neprospívá.

Vápník obrušuje zubní sklovinu a zuby na to reagují tak, že více zežloutnou a stávají se více citlivými. Glycerín vyžaduje, abyste si třicetkrát vypláchli ústa, abyste se zbavili lepkavých substancí. Fluorid je jed; stojí hned na druhém místě po arzénu. Faktem je, že tyto tři látky zabraňují přirozené samoléčicí schopnosti zubů. Další běžně používanou látkou je sodium lauryl sulphate (SLS), který se používá jako pěnící činidlo ve většině zubních past. Tato látka poškozuje systém vylučování slin v našich ústech.

Zubní pasta sama o sobě vám nezaručí dobré zdraví. Musíte také jíst zdravě a možná brát nějaké vitamíny a minerální doplňky.

S ohledem na znečištění přírody používáme co nejvíce přírodní, organicky vypěstované přísady. A navíc, nevykořisťujeme lidi.

Jedna tuba Prábhupádovy zubní pasty má obsah 75ml. Je velice účinná; stačí ji na zubní kartáček nanášet opravdu jen málo, proto vám vydrží dlouho.

Složení:
-kuchyňská soda: čistidlo, které zároveň vyrovnává hodnotu ph v ústech.
-zmýdlňující olej z konopí*: mýdlo vyrobené ze zázračného oleje z konopí. Dezinfikuje a rozpouští tuk na povrchu zubů.
-Voda: používá se jako rozpouštědlo mýdla a jako médium pro koloidní stříbro.
-Extrakt z nimbového stromu*: dobrý pro dásně a působí proti plísňovým infekcím.
-gaultheriová silice: používali ji už první američtí indiáni k ústní hygieně, dodává také chuť.
-Stevia: bylinka sladší než cukr. Přírodní sladidlo, které se používá v USA (v EU zatím není registrováno). Výzkumy prokázaly její význam při ústní hygieně.
-Přírodní thymol: získává se z tymiánu (mateřídoušky), dává chuť.
-Přírodní mentol: dává chuť.
-Přírodní kafr: dezinfikuje.
-Citrónový eukalypt**: dává chuť.
-Další esenciální oleje: dávají chuť.
-Koloidní stříbro: působí proti plísním.

* certifikovaný bio-produkt
** Fair-trade

---

Objednávejte v našem e-shopu Jamuna (www.jamuna.cz)

Samskáry

Priti Vardhana Prabhu provádí samskáry na farmě Krišnův dvůr. Vybírání předmětů a Vidyarambha samskára.

Ekologické zemědělství

Principy ekologického neboli bio zemědělství jsou jednoduché. Hlavním kritériem při zavádění ekologických systémů hospodaření je aplikace poznatků z funkčnosti přírodě blízkých ekosystémů, které se vyznačují mnohotvárností druhů rostlin a zvířat. Ekologické zemědělství se snaží obhospodařovat půdu prostředky šetrnějšími a přirozenějšími, aby nedocházelo k její degradaci a udržela se její plodnost i do budoucna. Základem všeho je zdravá půda. Ta vyživuje rostliny a je proto předpokladem našeho života a zdraví. Organickým hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy se dosáhne její přirozené úrodnosti. Prostřednictvím půdy se vyživují rostliny – nehnojí se rostliny nýbrž půda. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině jsou rostliny schopné samy se postarat o své zdraví a úspěšně se bránit proti chorobám a škůdcům. S využitím nejmodernější techniky se provádí mechanická regulace plevelů. S technikou, přizpůsobenou přírodě, je možné se obejít bez chemicky syntetizovaných pomocných látek. Ekologické zemědělství se dobrovolně zříká odrůd, získaných cestou genového inženýrství.

Nepoužívají se umělá hnojiva

Klasické, dnes převládající zemědělství, půdu nehnojí přirozenými hnojivy, ale přípravky průmyslově vyráběnými, které nejsou v souladu s přirozenou harmonií půdy, rostlin a mikroorganismů a i při jejich výrobě vzniká spousta nežádoucích látek zatěžující životní prostředí. Umělá hnojiva jsou pak splachována do spodních vod, kde působí další škody a nerovnováhu v ekosystémech. Na zdejších polích hnojíme jen zeleným hnojením – předplodinami, které se před osetím zaorají do půdy, a chlévskou mrvou a močkou, tedy přirozeným hnojivy v koloběhu výměny živin mezi lidmi, zvířaty a rostlinami.

Nepoužívají se chemické postřiky proti škůdcům a chorobám

Málokdo si uvědomuje, že postřiky jsou vlastně jedy, které se pak v určitém množství dostávají nejen do půdy a spodních vod, ale i do vypěstovaných plodin. Toto množství závisí na tom, jak dobře či špatně jsou tyto jedy odbouratelné v přírodě a na jejich koncentraci či nebezpečnosti pro člověka. Na všechno existují samozřejmě tabulky a povolené hodnoty, ale proč se těmto rizikům nevyhnout úplně? Zdejší hospodářství je uspořádáno tak, aby nebylo potřeba chemické postřiky používat. Během let jsme vytipovali plodiny a odrůdy, kterým se ve zdejších podmínkách daří a kterým vyhovuje zdejší půda i klima. Pěstujeme hlavně špaldu, žito, pohanku a hrách. Nepěstujeme ječmen, který je náchylný na rzi a další choroby, ani ozimou pšenici, která je náročná na skladbu živin v půdě. Svoji významnou roli také hraje vytvoření mezí, které tvoří přirozené útočiště pro přirozené nepřátele škůdců. V biozemědělství se také používají alternativní metody v boji proti škůdcům – například biologičtí nepřátelé škůdců nebo povolené substance přírodního charakteru. Z těchto prostředků jsme s úspěchem vyzkoušeli pouze jediný: biodynamický preparát proti pcháči. Pcháč je vytrvalý plevel s velmi hlubokými kořeny a mechanickým způsobem se nám ho nedařilo odstranit. Až tento preparát pomohl. Pro biopotraviny platí, že se nepoužívají jedy ani při jejich následném skladování. Konvenčně pěstované obilí se například před skladováním obvykle plynuje. Nechá se na ni působit jedovatý plyn, aby se zahubili brouci, kteří by se poté mohli rozmnožit a úrodu znehodnotit. Pro obilí v biokvalitě se používá pouze mechanické čištění.

Jaké jsou výhody?

Vypěstované plodiny mají lepší chuť, vůni a lepší složení. Obsahují více minerálů, stopových prvků a vitamínů. Je paradoxní, že například normy EU stanovují především vzhled potravin. Jablka první třídy mají určitou velkost, druhé třídy menší atd. O chuti však normy nic neříkají. Ale je třeba vzít v úvahu, že potraviny mají především dobře chutnat a poté i dobře vypadat. Je pravda, že stanovit normy chuťové prakticky nelze, neboť se jedná o velmi subjektivní a těžko měřitelnou záležitost. Některé plodiny – například rajčata – sice vypadají výborně a bez kazu, ale když jsou pěstovaná pod žárovkou na skelné vatě v živném roztoku, není divu, že nemají chuť prakticky žádnou. Oko sice potěší, ale chuť nemají a výživu nedají. Biopotraviny jsou v tomto směru většinou vynikající. Mohou být sice menší a snad i horší na vzhled, ale chutí, vůní a svým složením se jim klasicky pěstované plodiny nemohou rovnat. A nic naplat – jídlo je především k jídlu.

Za jakou cenu?

Plodiny pěstované v biozemědělství mají většinou menší výnos. Souvisí to především s volbou plodiny. Každý zemědělec ví, že výnosy prastaré pšenice špaldy a nově vyšlechtěných druhů pšenice může být třeba jen poloviční. Ale uvažujte s námi: špalda je nenáročná plodina na hnojení, je odolná proti chorobám a škůdcům a má mnohem lepší složení než vyšlechtěná pšenice. Není potřeba kupovat drahá hnojiva, herbicidy ani insekticidy, což se všechno ekonomicky do výsledku také nutně projeví. Výnos není všechno. Volíme-li odolnější a staletími prověřené druhy plodin pro danou lokalitu, najdeme mnoho takových pozitiv, která vyrovnají menší výnosy. Z tohoto důvodu bývají biopotraviny také o 30-80 % dražší než potraviny v ne-bio kvalitě. Nutno však dodat, že tuto cenu stanovují spíše prodejci než biozemědělci. Cena od biozemědělce bývá právě jen o 15-30 % vyšší oproti ne-bio plodinám a zbylý rozdíl je výsledkem následných marží prodejců.

Trvale udržitelné zemědělství – zachování planety pro naše děti

Pokud nepoužíváme umělá hnojiva a chemické postřiky, omezíme tím nejen cizorodé látky v půdě, ale také četnost výjezdu těžké techniky na pole. Těžká technika totiž přispívá k mechanickému zhutňování nižších vrstev půdy, kam nepronikne orba. Zde vzniká vrstva, ve které jsou částečky půdy seskupeny jedním směrem a vytvářejí těžko propustný krunýř. Kořeny některých plodin jím pak špatně pronikají, zůstávají ve vrchní vrstvě půdy a tím více ji vyčerpávají. Pokud to situace dovolí, používáme na zdejší farmě k obhospodařování půdy i zvířata, což problém postupného zhutňování nižších vrstev půdy téměř eliminuje. Používáme-li biologická hnojiva, zlepšuje se tím vlastnosti půdy, která má více humusových částeček, čímž se omezí větrná i vodní eroze. Humus udrží částečku půdy pohromadě, udržuje se v ní lépe vlhkost a vítr nebo voda ji potom tak snadno neodvanou a neodplaví. Snažíme se pracovat v co nejvíce uzavřeném systému, využívat místní zdroje, minimalizovat ztráty, minimalizovat používání neobnovitelných zdrojů energie. Hospodářským zvířatům vytváříme podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám. Umožňujeme jim přirozené chování včetně pohybu venku, jejich zdravý růst a vývoj. Celkově se tak snažíme o udržení tradičního rázu kulturní zemědělské krajiny a o zachování osídlení venkova.

Nepoužívají se geneticky modifikované organismy (GMO)

Pokud při skladbě plodin pro biofarmu volíme spíše odolnější odrůdy, přinášející menší výnosy, ale potraviny kvalitnějšího složení, je jen přirozené, že jsme proti používání geneticky modifikovaných plodin. Ty totiž představují možné environmentální i zdravotní riziko, které v současné době nedokáže nikdo odhadnout. Jedním z našich cílů je soběstačnost v zásobování potravinami a geneticky modifikované plodiny nevedou k soběstačnosti, nýbrž právě naopak k závislosti na společnostech dodávající tato osiva.

Zachování biodiverzity

Na zdejších mezích a loukách najdete mnohé bylinky a léčivky jako je například mateřídouška. Pasoucí se krávy je spásají společně s trávou a ty přecházejí do jejich mléka. Chuťově i svým složením je pak takové mléko výborné. Na mezích mezi poli také najdou úkryt i ohrožené a postupně mizející druhy zvířat. Občas jsou zde k vidění například koroptve a nebo rozmanité druhy hmyzu. Na zdejších pozemcích hospodaříme od roku 1992. Několik let jsme měli bio-certifikát. Poté jsme z administrativních důvodů certifikát neobnovovali, ale pokračovali v hospodaření se stejnými zásadami. Chov našich zvířat je v registru státní veterinární zprávy zařazen v kategorii bez nákazového chovu, kde je zapsán každý, pokud se v jeho stáji několik let neobjeví žádná choroba.

Ochrana krav

Významnou součástí tradičního způsobu zemědělství je chov zvířat a především krav a býků. Chov hospodářských zvířat má pro zemědělství nezastupitelnou roli. Nelze totiž opomenout jejich významnou úlohu při tvorbě organického hnojiva a jejich schopnost využít velké plochy, které by člověk sám pro svoji výživu využít nemohl.

Z historie i současnosti můžeme vysledovat důležitost chovu dobytka pro lidskou společnost. Není náhodou, že se v mnoha kulturách a společnostech považují krávy za znamení ekonomického rozvoje a prosperity. Například v Indii je dodnes kráva oceňována až na úroveň matky, protože nám poskytuje mléko stejně jako naše matka. Podobně je i býk považován za živitele-otce, který pomáhá na polích pěstovat potravu a zajišťovat další nezbytnosti chodu hospodářství.

Krávy nám poskytují pět základních surovin: mléko, máslo, jogurt a ghí, které slouží jako potraviny a dále moč a trus. Tyto dvě složky jsou důležitou součástí zemědělské produkce. Výhody, které nám přináší chov krav a býků jsou neporovnatelné s náklady spojenými s jejich výživou a ustájením.

Mléko podle tradiční indické medicíny obsahuje takové výživné složky, které pomáhají při vývoji jemných mozkových tkání. Je však potřeba pít mléko teplé. Mléko obsahuje kromě toho mnoho přirozených antiseptických látek, neboť krávy ve volné přírodě spásají trávu a volně rostoucí léčivé byliny. Kravské mléko tedy obsahuje velké množství látek, jež mohou prospět při léčení mnoha neduhů.

Máslo je nedílnou součástí našeho jídelníčku a obsahuje vitamíny rozpustné v tucích. Přepouštěním másla se odstraňují nečistoty v něm obsažené a vzniká ghí, které je velmi zdravé, nekazí se a v kuchyni se používá při smažení a při přípravě mnoha pokrmů z obilnin a zeleniny. Neobsahuje cholesterol.

Jogurt působí blahodárně na střevní mikroflóru. Čerstvý jogurt zlepšuje zažívání a pomáhá k lepšímu vstřebávání živin a vitamínů. Poskytuje tělu potřebný vápník, bílkoviny vysoké nutriční hodnoty a tím pomáhá zajistit správnou funkci svalové hmoty, trávicího ústrojí a důležitých orgánů těla.

Antiseptické účinky kravské moči byly známy už našim babičkám a prababičkám, a běžně se jich využívalo v domácnostech a v lidovém léčitelství.

Kravský trus je přirozeným hnojivem potřebným pro obdělávání půdy tradičním způsobem. Půda byla dříve hnojená pouze trusem a tak se dokázala ubránit škůdcům a nebylo zapotřebí jedovatých ochranných prostředků. Sušený kravský trus je také velmi ekologickým palivem.

Býci a koně jsou tažná zvířata, která pomáhají farmářům při práci na poli, při orbě, těžbě dřeva a přepravě nákladů. Sílu těchto zvířat lze také využít k pohonu mlýna, čerpání vody apod. Jsou tedy důležitými pomocníky při pěstování obilí, přepravě a v minulosti se domácí zvířata používala i jako přirozený zdroj tepla.

Zvířatům na naší farmě se snažíme uzpůsobit podmínky odpovídající jejich fyziologickým a etologickým potřebám. Zajišťujeme jim dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, ochranu proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru a podestýlku. Prostředí, ve kterém žijeme, nás přímo i nepřímo ovlivňuje v mnoha aspektech našeho života, a když se svými činy snažíme přinášet štěstí ostatním tvorům, přinese to štěstí i nám.