Krišnův dvůr

Kírtana Mela 2012 (Německo)

2012-02-17T09:32:00.000+01:00

2. evropská Kírtan Mela se bude konat 2.-8. září 2012 v Německu. Všichni jste srdečně zváni!

Bližší informace najdete na:
www.kirtana-mela.com

Plakát ke stažení zde.

Letní tábor Náma Hatta 2012

2012-02-07T15:27:00.001+01:00

S radostí vás zveme na další letní tábor Náma Hatta

od čtvrtka 21.června do středy 27. června 2012 v rekreačním středisku Protivanov.

Aktuální informace se průběžně dozvíte v našich střediscích, nebo na internetové adrese:
www.harekrsna.cz

Strava
Strava bude vegetariánská (prasádam) – snídaně, obědy a večeře. Pokud potřebujete zvláštní dietu pro sebe nebo pro vaše malé děti, vezměte si s sebou elektrický vařič a potřebné věci, abyste si mohli vařit sami.

Ubytování
Ubytování je v chatkách po 4 lůžkách. Rodiny s malými dětmi a staří či nemocní mohou být ubytováni ve zděných budovách. Lůžkoviny jsou k dispozici. V chatkách jsou spací pytle, v budovách peřiny. Pokud jste teplomilní, vezměte si spací pytel navíc.

V areálu bude ordinace a pokud by to nestačilo, do nemocnice v Boskovicích je to 15 km.

Co s sebou
po zkušenostech z minulých let připomínáme několik základnách věcí, bez kterých se na táboře neobejdete:

- Dobrou náladu a chuť přiložit ruku k dílu
- touhu učit se
- občanský průkaz
- doklad o zaplacení zálohy
- potřebný obnos na doplatek za pobyt, něco na minerálku a také něco
na knihy, vonné tyčinky, kazety a další věci, které budou k dispozici.
- svítilnu (baterku)
- blok a tužku ( pro děti hodně pastelek, papírů a omalovánek)
- polštářek či podložku na sezení
- hygienické potřeby
- alespoň dva velké ručníky (gamši)
- teplé oblečení pro chladné počasí
- vhodné oblečení na společné akce ( muži dlouhé kalhoty nebo dhótí a ženy
dlouhé sukně nebo sárí)
- šňůru na prádlo a další věci, které potřebujete na týden na táboře

Program
Program je dobrovolný. Den začíná pro oddané ve 4:30 společným zpíváním a potom je japa meditace. Další část ranního programu začíná v 7:00 zpíváním a potom následuje přednáška. V 9:00 je snídaně. Dopoledne bývá zhruba dvouhodinový seminář a odpoledne také. Ve 14:30 je oběd. V 18:00 začíná večerní program ( společné zpívání Hare Krišna) a potom je buď přednáška nebo divadlo, koncert či promítání diapozitivů. Ve 20:30 bývá večeře.

Doprava
Doprava bude jako vždy po vlastní ose, tj. autem, na kole, vlakem či linkovým autobusem z Prostějova nebo z Boskovic. Oba staví přímo u brány tábora. Tábor se nachází u silnice č 18, mezi Prostějovem a Boskovicemi, asi 1km od obce Protivanov.

Důležitá upozornění !
Příspěvek na pobyt a stravu – viz. přihláška.
V případě neúčasti si prosím vyžádejte zálohu zpět nejpozději do konce června 2012, jinak bude použita jako příspěvek k uhrazení nákladů spojených s organizací tábora.

Tento rok nebude možné přijet na tábor bez řádného a včasného podání přihlášky a zaplacení zálohy! Přihlašujte se co nejdříve v některém z našich středisek!

Při rozdělování míst bude důležité datum podání vaší přihlášky včetně zálohy!
Pobyt ve vlastním stanu je možný, ale v případě špatného počasí nelze nabídnout jiné ubytování!!!

Kontakty:
ISKCON, Lužce 48, Karlštejn 267 18
tel: Jalangi devi dasi, mob.:736 245 446

Farma Krišnův dvůr - Městečko 1, Postupice 257 01
tel: bhaktin Brigita, mob.: 733 536 166

Čakra, Lutotín 7, Kostelec na Hané 798 41
tel: Ašvahari dás, mob.: 603 95 84 47

Prabhupád Bhavan Brno – Durďákova 34, Černá Pole, 613 00 Brno - sever
bhakta Honza, mob.: 728 118 545

Přihláška ke stažení zde.

Pozvání na festival Nitjánanda Trajódaší

2012-01-26T10:46:00.000+01:00

Srdečně vás zveme na festival u příležitosti Dne zjevení Pána Nitjánandy - Nitjánanda Trajódaší, který budeme slavit v neděli 5. února na Krišnově dvoře.

Na programu bude naslouchání příběhů o Pánu Nitjánandovi, zpívání Hare Krišna mahámantry a dalších bhadžanů, velká hostina atd. Všichni jste srdečně zváni!

Tisíce chlupů, tisíce reinkarnací

2012-01-25T14:54:00.001+01:00

Zmizel Bůh z naší ateistické společnosti, nebo jen nevíme jak Ho hledat? Pohled na svět očima členů Hnutí Hare Krišna žijících na ekologické farmě v Městečku u Benešova.

Nedělní program (13.11.2011)

2011-11-14T13:45:00.001+01:00

Každou neděli pořádáme na farmě kulturní program s hudbou, přednáškou, prohlídkou farmy a velkou vegetariánskou hostinou. Všichni jste srdečně zváni. Začátek je vždy ve 13 hod.

Fotogalerie

Nedělní program (6.11.2011)

2011-11-08T21:38:00.004+01:00

Vzácným hostem nedělního programu byl Smita Krišna Svámí.

Fotogalerie

-------------------------------------------------------------------------------
Každou neděli pořádáme na farmě kulturní program s hudbou, přednáškou, prohlídkou farmy a velkou vegetariánskou hostinou. Všichni jste srdečně zváni. Začátek je vždy ve 13 hod.

Videoreportáž TV Public

2011-11-08T21:05:00.000+01:00

Jeden z dílů oblíbeného cestovatelského pořadu Bedekr byl věnován Hnutí Hare Krišna.

Nedělní program (30.10.2011)

2011-11-01T09:13:00.002+01:00

Festival uctívání kopce Góvardhan a kraviček

2011-11-01T09:02:00.002+01:00

Festival proběhl na farmě 27.10.2011.

Fotografie

Nedělní program (23.10.2011)

2011-10-24T12:42:00.001+02:00

Přijeďte nás navštívit se svými přáteli. Pravidelný nedělní program začíná ve 13hod. Těšíme se na vás!

Fotografie

Nedělní program (16.10.2011)

2011-10-18T10:47:00.001+02:00

Příjemná nedělní podzimní procházka po farmě s výkladem.

Přijeďte nás navštívit se svými přáteli. Pravidelný nedělní program začíná ve 13hod. Těšíme se na vás!

Fotografie

Smita Krišna Svámí - přednáška

2011-10-18T09:43:00.001+02:00

21.9.2011, Praha 1, vegetariánská restaurace Góvinda

Téma přednášky: Kdo je Krišna? Nádherný popis Krišnových zábav. Zpíváním svatých jmen Krišny přitáhneme Jeho pozornost. Krišna chce naši lásku.

Ke stažení zde:
přednáška

Nedělní hostina (2.10.2011)

2011-10-02T21:44:00.003+02:00

Díky krásnému slunečnému počasí jsme nedělní hostinu uspořádali venku na dvoře farmy. Hosté mohli ochutnat lahodné vegetariánské menu, které bylo uvařeno převážně z námi vypěstovaných produktů.

Tyto hostiny pořádáme pravidelně každou neděli spolu s kulturním programem. Začátek je ve 13h. Všichni jste srdečně zváni!

Více fotografií zde:
Fotogalerie

foto&text: Priya-kírti dás

Příznivé obřady pro děti

2011-09-28T23:54:00.002+02:00

Farma Krišnův dvůr, 28.září 2011
Na farmě proběhla další ze série samskár pro děti. Malému Góvindovi se poprvé obřadně stříhaly vlasy a Gaurangí se Sundarí přijímaly poprvé jídlo z obilnin. Góvinda je prvorozeným synem Prémadatty dáse a Padjaválí dásí. Préma datta je hlavním agronomem farmy, Padjaválí dlouhá léta pečuje o kravičky. Nyní, kromě mateřských povinností, zaskakuje v kuchyni a na oltáři u Božstev.

Gaurangí a Sundarí jsou dcerky bhakty Davida a bhaktin Jany. Mladá rodinka, která se před pár lety přistěhovala k farmě. Bhakta David je umělecký kovář a vděčíme mu za nádhernou kovanou vstupní bránu do dvora farmy, bhaktin Jana spolu s ostatními matkami zajišťuje předškolní výchovu dětí na farmě a v blízkosti farmy.

Přejeme dětem hodně štěstí na cestě duchovního pokroku.

Můžete se podívat na fotografie zde:
Fotogalerie

Z vašich dopisů...

2011-09-16T21:53:00.000+02:00

Je mi 38. O knížkách jsem dověděla tak, že jsem hledala nějaký komentář k Bhagavad Gítě, který by mi vyhovoval v češtině. Mám nějaké v angličtině, ale čeština je čeština :o) No a našla jsem ten váš – moc mně oslovil…prostě to tak nějak cítím. Také jsem přečetla Mahabharátu, Rámajánu a protože mám díky svému drahému Učiteli vztah k pánu Krišhnovi, hledala jsem další. Našla jsem Shrimad Bhagavatam. Zatím jsem přečetla 3. Času moc není, ale stačí si přečíst pár veršíků před spaním a člověka to hned přeladí... Jsou moc inspirativní. Jsem za ně MOC vděčná. MOC!

**********

Dobrý den, chtěla jsem Vám poděkovat za ty moc dobré sušenky, které jsem si nejprve koupit vůbec nechtěla ale tedˇ jsem moc ráda že jsem je ochutnala. Nashledanou...

Vyzkoušejte náš nektarový med

2011-09-08T13:36:00.002+02:00

Kvalitní květový med. Včelstva jsou umístěna na 46 hektarech polí, luk a pastvin patřících ekologické farmě Krišnův dvůr. Již od roku 1991 se na těchto pozemcích hospodaří bez použití jakýchkoliv chemických hnojiv a postřiků. Díky bohaté květeně podblanické oblasti obsahuje med nektar z mnoha rozmanitých květů. Kromě všudepřítomné řepky je to kaštan, lípa, pohanka, svazenka, jetel, květy ovocných stromů a nepřeberné množství lučních květin a porostů.

Hmotnost: 950 g, (prasádam).

Cena: 120 Kč

K zakoupení v e-shopu: www.jamuna.cz

Džanmáštamí & Vjásá Púdžá Šríly Prabhupády 2011

2011-08-27T13:43:00.001+02:00

Festival proběhl na farmě 22.-23. srpna. Krásné slunné počasí, bohatý kulturní program, půlnoční hostina, spousta duchovních zážitků a inspirace. Vzácní hosté: žák Šríly Prabhupády - Čarahasa prabhu, který přijel z Las Vegas. Zasvěcený je od roku 1969. Čarahasa prabhu je malířem. Jeho obrázky zdobí publikace BBT a rovněž se podílel na výzdobě několika chrámů. Dalším vzácným hostem byl žák Šríly Prabhupády - Džaj Gurudéva Prabhu žijící se svou rodinkou v Praze.

Fotografie z festivalu si můžete prohlédnout zde:
Fotogalerie

Za pěkné fotografie děkujeme Manikundale deví dásí, Induléce deví dásí a Lakšmí deví dásí.

Když Krišna dovolí

2011-08-04T12:05:00.001+02:00

Letem krišnovským světem na lince Praha - Londýn. Režie M. Čapek.

Pořad, který natočila ČT v roce 2008 v rámci cyklu Cesty víry.
Délka: 22 min.

Zatímco u nás zapustilo hnutí Hare Krišna svoje první nesmělé kořínky až po roce 1989, v Anglii se tak dělo už v bouřlivých šedesátých letech. Velkými přívrženci a propagátory Hare Krišny byli i legendární Beatles. Především George Harrison, který pak daroval hnutí panství na londýnském předměstí známé jako Bhaktivedanta Manor. Už přes deset let tady v mnišské komunitě žije i jeden náš krajan.

Ke shlédnutí zde:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/208562215500003-kdyz-krisna-dovoli/video/

Hnutí Hare Krišna - rozhovor pro vegetarian.cz

2011-07-21T21:36:00.000+02:00

http://www.vegetarian.cz/predstav/hk.html

Priti Vardhana Prabhu - přednášky

2011-05-31T14:24:00.006+02:00

Priti Vardhana Prabhu

Přednášky ke stažení:

SB 6.16.48, farma KD, 21.04.2011.mp3

Audio recording & mastering: bh. Jarda Trachta.

Pohanka obecná (střelovitá)

2011-05-05T15:18:00.000+02:00

Říše: Plantae – rostliny

Oddělení: Magnoliophyta – rostliny krytosemenné

Třída: Rosopsida – vyšší dvouděložné rostliny

Řád: Caryophyllales – hvozdíkotvaré

Čeleď: Polygonaceae – rdesnovité

Rod: Fagopyrum – pohanka

Pohanka je díky svému využití je často řazena mezi obilniny, ve skutečnosti je však jednoroční rostlinou latinsky nazývanou Fagopyrum esculentum. Jejími příbuznými jsou rebarbora nebo šťovík.

Původní domov a místo domestikace má pravděpodobně v jihozápadní Číně v provincii Yunnan (6000 př.n.l.), kde byla odedávna pěstována jako plodina pro člověka a pícnina pro zvířata. Odsud se dále rozšířila, dá se říci po celém světě. V Evropě, konkrétně na Balkánu, se objevila přibližně 4000 let př.n.l. Byla jednou z prvních plodin introdukovaných Evropany do Severní Ameriky. V ČR se pěstuje již od 12. století (Těšínsko, Valašsko) a v 16. století byla nejoblíbenější potravinou. Poté následoval její ústup až do současnosti. Dnes však její zastoupení v evropských osevních postupech vzrůstá.

A nyní přistupme blíže a podívejme se na pohanku jako rostlinku. Přestože se řadí mezi obiloviny, ve skutečnosti je rostlinou dvouděložnou a patří do čeledi rdesnovitých a rodu pohanka. Kromě pohanky obecné se jí dále říká také pohanka střelovitá nebo setá. Většina jejích odrůd je diploidních (se 16 chromozomy), ale můžou se pěstovat i pohanky tetraploidní. Má slabší kořenový systém (2,5x menší než ječmen), ovšem s velkou schopností osvojovat si živiny. Kořen je kůlovitého tvaru. Na rostlince najdeme listy různého typu. Spodní jsou řapíkaté, střelovitě trojboké, horní pak přisedlé, podlouhle vejčité a na bázi srdčité. Spodní listy mají blanité palisty. Lodyha je silnější s hranatým průřezem, vzpřímená a dutá. Dokáže vystoupat do 1m. Dále má červenorůžovou barvu a je větvená. Květenství je buď uspořádáno do hroznu, nebo jsou kvítky v konečných, vrcholových, latách hroznů se čtyřmi i více větvemi. Květ je nejčastěji růžové až bělavé barvy. Je dvojího typu, buď dlouhočnělečný s dlouhou čnělkou a krátkými tyčinkami, nebo krátkočnělečný s naopak krátkou čnělkou a dlouhými tyčinkami. Z praxe vytváří dlouhočnělečné květy větší nažky. Na jedné rostlině je až 2000 květů, které mají velký význam pro včely a včelaře, jako medonosné. Tudíž je opylována hmyzem. Plodem je jednosemenná, trojboká nažka s hladkými, ostře vynikajícími hranami. Barví se většinou různými odstíny tmavě hnědé. Oplodí je tvrdé, oloupáním (mechanicky nebo termicky) nažek se získávají vnitřní moučná jádra – kroupy. Pohanku můžeme pěstovat na semeno (semenný typ) nebo jako pícninu (bohatě olistěný pícninářský typ).

Jak bychom se měli o pohanku postarat? Jako hlavní plodina není náročná na předplodinu, většinou se zařazuje po směskách (př. luskovinoobilné) vysévaných na podzim. Je celkem nenáročná, takže ji při dobré půdní zásobě nehnojíme, takže je vhodná pro alternativní zemědělství. Je však náročná na vodu a na teplotu. Při teplotě pod 0°C rostlina zmrzne. Při malé půdní zásobě aplikujeme na jaře kombinované hnojivo (200-300kg/ha), ale ne po hnojených ozimých směskách. Pozor, je citlivá na půdní chlor. Půda se připravuje stejně jako u jiných jarních obilnin. Sejeme trochu později, v polovině května, v některých případech až v druhé polovině června. Seje se do hloubky 2-5cm, když se nechávají rozestupy mezi řádky 12,5-15cm, vysévá se 80-100kg/ha. Staráme se o ni většinou 80-120 dní. Ošetřování spočívá v rozrušování škraloupu a ničení plevelů. Vhodné je přisunutí 5 až 8 včelstev na 1 hektar, za květu. Protože pohanka vykvétá postupně, je sklizeň velmi choulostivá. Provádí se buď dvoufázově (porost se řádkuje a po doschnutí se vymlátí) nebo přímo kombajnem. Po sklizni se nažky dosouší. Úroda bývá v průměru 0,7-1,5t/ha, maximální 2-3t/ha.

Pohanka je slavná díky své vysoké nutriční, dietetické a agronomické hodnotě. Řadí se mezi pseudocereálie. Její nažka při vlhkosti 12% obsahuje 11,5% bílkovin, 3% tuků, 11% hrubé vlákniny, 59% glycidů a vitamíny. Je významným zdrojem flavonoidu rutinu. Má tak posilující účinek na imunitní systém a zvyšuje pružnost cévních stěn. Mimoto reguluje krevní srážlivost, obsah cholesterolu v krvi a doporučuje se při onemocnění zažívacího ústrojí. Dále je ceněna díky své vysoké biologické hodnotě bílkovin, vyváženému složení esenciálních aminokyselin, vysokému obsahu vlákniny a rezistentního škrobu a příznivému zastoupení mastných kyselin v tuku (významný je především vysoký obsah kyseliny linolenové). Semena pohanky obsahují draslík, fosfor, vápník, železo, měď, mangan, zinek, selen, z vitamínů skupinu B, cholin a tokoferol. Významná je především pro osoby trpící celiakií, protože neobsahuje lepek a nahrazuje tak běžné obiloviny. Kvůli své konkurenční schopnosti pomáhá zemědělcům odstraňovat vytrvalé plevele, jako je např. pýr. Aby toho nebylo dost, pohanka má význam i pro včelaře jakožto medonosná rostlina. Pokud je ovšem používána jako krmivo pro zvířata, skýtá nebezpečí při nadměrném požívání. U postižených zvířat se tak může objevit tzv. pohanková vyrážka neboli fagopyrismus. Pohankovými plevy (slupky) se vycpávají polštáře a tzv. zafu, což jsou meditační polštáře pocházející z Číny.

Jako potravina se používá jako mouka samotná. Zejména v Japonsku a Koreji, ale také v severní Itálii, hrají pohankové nudle významnou úlohu. V západní Asii a východní Evropě se běžně používají pohankové kroupy, nejčastěji používané k přípravě kaše. Pohankové placky jsou známé v mnoha státech Evropy, Asie i Ameriky. Pohanková mouka dále slouží jako zahušťovadlo do rozmanitých polévek, omáček a zálivek. Stejně tak jsou její vlastnosti využity v pekařství a pro výrobu těstovin. Jak jsme se již zmínili dříve, pohanka je dobrou medonosnou rostlinou. Med je tmavě zbarvený a má své specifické vlastnosti. Ve védské kultuře se z pohankové mouky připravují rozmanité pokrmy během dnů různých náboženských oslav a festivalů. Obyvatelé Rádžastánu a Maháráštry pohankovou mouku nazývají Kuttu ka atta.

Jak už to bývá zvykem na Krišnově dvoře, po těžké práci následuje vydatná strava.

Pohankový chléb:

Ingredience:

1 hrnek mléka

1 polévková lžíce jogurtu

½ hrnku rozpuštěného másla

nasekané vlašské ořechy (množství podle libosti)

2 hrnky pohankové mouky

3 čajové lžičky prášku do pečiva

¾ čajové lžičky soli

¾ polévkové lžíce cukru

Postup:

Smíchejte mléko, jogurt, máslo a ořechy.
V míse promíchejte mouku, prášek do pečiva, sůl a cukr.
Do této mísy vlijte směs mléka, jogurtu, atd.
Zpracujte v středně lepivé těsto.
Nalijte do vymazané formy (chlebové, na vdolky, koláč, aj.)
Rozehřejte troubu na vysokou teplotu.
Pečte 30-45 minut, dokud povrch neztuhne a nepopraská.
Nechte vychladnout a s láskou nabídněte svým nejmilejším.

Doporučujeme: Ghí - ájurvédský elixír života

2011-05-05T12:12:00.001+02:00

Ghí je přepuštěné máslo, ale ačkoliv se z másla připravuje, má úplně jiné vlastnosti než obyčejné máslo. V ájurvédě platí za elixír života, neboť má omlazující a regenerační účinek. Ghí posiluje látkovou výměnu a obranné síly. Podle ajurvédských pozorování a vědeckých výzkumů snižuje také hladinu cholesterolu. Zároveň napomáhá detoxikaci, neboť váže jedy z těla, které jsou rozpustné v tuku, a odvádí je z těla.

Ghí se používá k dušení zeleniny, k pečení a pro zjemnění chuti. Činí pokrmy stravitelnými, posiluje jejich chuť a při dušení zachovává vitaminy potravin. Navíc posiluje trávicí sílu, agni. Množství ghí však musí výt určeno individuálně - malé množství roznítí agni, přílišné jej uhasí.

Posiluje zrak a ochlazuje přemírný žár. Vedle toho je přirozeným lapačem radikálů a tak ochraňuje buňky.

Ghí obsahuje vitamíny A, E, niacin a minerály sodík, draslík, vápník, fosfor, hořčík a železo.

K objednání v našem e-shopu Jamuna (www.jamuna.cz)

Doporučujeme: Prabhupádova zubní pasta

2011-05-05T11:28:00.001+02:00

Proč začít používat Prabhupádovu zubní pastu?

Většina zubních past na trhu je tvořena hlavně vápníkem jakožto brusným materiálem, glycerínem, který dodává tuhost, sladidly a fluoridem, který údajně má chránit zuby, ale jsou o tom pochyby. Tyto ingredience však naneštěstí vytvářejí účinek podobný tomu, jako když použijete smirkový papír na čištění auta a sirup jako leštidlo. To našim zubům moc neprospívá.

Vápník obrušuje zubní sklovinu a zuby na to reagují tak, že více zežloutnou a stávají se více citlivými. Glycerín vyžaduje, abyste si třicetkrát vypláchli ústa, abyste se zbavili lepkavých substancí. Fluorid je jed; stojí hned na druhém místě po arzénu. Faktem je, že tyto tři látky zabraňují přirozené samoléčicí schopnosti zubů. Další běžně používanou látkou je sodium lauryl sulphate (SLS), který se používá jako pěnící činidlo ve většině zubních past. Tato látka poškozuje systém vylučování slin v našich ústech.

Zubní pasta sama o sobě vám nezaručí dobré zdraví. Musíte také jíst zdravě a možná brát nějaké vitamíny a minerální doplňky.

S ohledem na znečištění přírody používáme co nejvíce přírodní, organicky vypěstované přísady. A navíc, nevykořisťujeme lidi.

Jedna tuba Prábhupádovy zubní pasty má obsah 75ml. Je velice účinná; stačí ji na zubní kartáček nanášet opravdu jen málo, proto vám vydrží dlouho.

Složení:
-kuchyňská soda: čistidlo, které zároveň vyrovnává hodnotu ph v ústech.
-zmýdlňující olej z konopí*: mýdlo vyrobené ze zázračného oleje z konopí. Dezinfikuje a rozpouští tuk na povrchu zubů.
-Voda: používá se jako rozpouštědlo mýdla a jako médium pro koloidní stříbro.
-Extrakt z nimbového stromu*: dobrý pro dásně a působí proti plísňovým infekcím.
-gaultheriová silice: používali ji už první američtí indiáni k ústní hygieně, dodává také chuť.
-Stevia: bylinka sladší než cukr. Přírodní sladidlo, které se používá v USA (v EU zatím není registrováno). Výzkumy prokázaly její význam při ústní hygieně.
-Přírodní thymol: získává se z tymiánu (mateřídoušky), dává chuť.
-Přírodní mentol: dává chuť.
-Přírodní kafr: dezinfikuje.
-Citrónový eukalypt**: dává chuť.
-Další esenciální oleje: dávají chuť.
-Koloidní stříbro: působí proti plísním.

* certifikovaný bio-produkt
** Fair-trade

Objednávejte v našem e-shopu Jamuna (www.jamuna.cz)

Samskáry

2011-05-04T13:30:00.001+02:00

Priti Vardhana Prabhu provádí samskáry na farmě Krišnův dvůr. Vybírání předmětů a Vidyarambha samskára.

Ekologické zemědělství

2011-05-03T10:52:00.002+02:00

Principy ekologického neboli bio zemědělství jsou jednoduché. Hlavním kritériem při zavádění ekologických systémů hospodaření je aplikace poznatků z funkčnosti přírodě blízkých ekosystémů, které se vyznačují mnohotvárností druhů rostlin a zvířat. Ekologické zemědělství se snaží obhospodařovat půdu prostředky šetrnějšími a přirozenějšími, aby nedocházelo k její degradaci a udržela se její plodnost i do budoucna. Základem všeho je zdravá půda. Ta vyživuje rostliny a je proto předpokladem našeho života a zdraví. Organickým hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy se dosáhne její přirozené úrodnosti. Prostřednictvím půdy se vyživují rostliny – nehnojí se rostliny nýbrž půda. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině jsou rostliny schopné samy se postarat o své zdraví a úspěšně se bránit proti chorobám a škůdcům. S využitím nejmodernější techniky se provádí mechanická regulace plevelů. S technikou, přizpůsobenou přírodě, je možné se obejít bez chemicky syntetizovaných pomocných látek. Ekologické zemědělství se dobrovolně zříká odrůd, získaných cestou genového inženýrství.

Nepoužívají se umělá hnojiva

Klasické, dnes převládající zemědělství, půdu nehnojí přirozenými hnojivy, ale přípravky průmyslově vyráběnými, které nejsou v souladu s přirozenou harmonií půdy, rostlin a mikroorganismů a i při jejich výrobě vzniká spousta nežádoucích látek zatěžující životní prostředí. Umělá hnojiva jsou pak splachována do spodních vod, kde působí další škody a nerovnováhu v ekosystémech. Na zdejších polích hnojíme jen zeleným hnojením – předplodinami, které se před osetím zaorají do půdy, a chlévskou mrvou a močkou, tedy přirozeným hnojivy v koloběhu výměny živin mezi lidmi, zvířaty a rostlinami.

Nepoužívají se chemické postřiky proti škůdcům a chorobám

Málokdo si uvědomuje, že postřiky jsou vlastně jedy, které se pak v určitém množství dostávají nejen do půdy a spodních vod, ale i do vypěstovaných plodin. Toto množství závisí na tom, jak dobře či špatně jsou tyto jedy odbouratelné v přírodě a na jejich koncentraci či nebezpečnosti pro člověka. Na všechno existují samozřejmě tabulky a povolené hodnoty, ale proč se těmto rizikům nevyhnout úplně? Zdejší hospodářství je uspořádáno tak, aby nebylo potřeba chemické postřiky používat. Během let jsme vytipovali plodiny a odrůdy, kterým se ve zdejších podmínkách daří a kterým vyhovuje zdejší půda i klima. Pěstujeme hlavně špaldu, žito, pohanku a hrách. Nepěstujeme ječmen, který je náchylný na rzi a další choroby, ani ozimou pšenici, která je náročná na skladbu živin v půdě. Svoji významnou roli také hraje vytvoření mezí, které tvoří přirozené útočiště pro přirozené nepřátele škůdců. V biozemědělství se také používají alternativní metody v boji proti škůdcům – například biologičtí nepřátelé škůdců nebo povolené substance přírodního charakteru. Z těchto prostředků jsme s úspěchem vyzkoušeli pouze jediný: biodynamický preparát proti pcháči. Pcháč je vytrvalý plevel s velmi hlubokými kořeny a mechanickým způsobem se nám ho nedařilo odstranit. Až tento preparát pomohl. Pro biopotraviny platí, že se nepoužívají jedy ani při jejich následném skladování. Konvenčně pěstované obilí se například před skladováním obvykle plynuje. Nechá se na ni působit jedovatý plyn, aby se zahubili brouci, kteří by se poté mohli rozmnožit a úrodu znehodnotit. Pro obilí v biokvalitě se používá pouze mechanické čištění.

Jaké jsou výhody?

Vypěstované plodiny mají lepší chuť, vůni a lepší složení. Obsahují více minerálů, stopových prvků a vitamínů. Je paradoxní, že například normy EU stanovují především vzhled potravin. Jablka první třídy mají určitou velkost, druhé třídy menší atd. O chuti však normy nic neříkají. Ale je třeba vzít v úvahu, že potraviny mají především dobře chutnat a poté i dobře vypadat. Je pravda, že stanovit normy chuťové prakticky nelze, neboť se jedná o velmi subjektivní a těžko měřitelnou záležitost. Některé plodiny – například rajčata – sice vypadají výborně a bez kazu, ale když jsou pěstovaná pod žárovkou na skelné vatě v živném roztoku, není divu, že nemají chuť prakticky žádnou. Oko sice potěší, ale chuť nemají a výživu nedají. Biopotraviny jsou v tomto směru většinou vynikající. Mohou být sice menší a snad i horší na vzhled, ale chutí, vůní a svým složením se jim klasicky pěstované plodiny nemohou rovnat. A nic naplat – jídlo je především k jídlu.

Za jakou cenu?

Plodiny pěstované v biozemědělství mají většinou menší výnos. Souvisí to především s volbou plodiny. Každý zemědělec ví, že výnosy prastaré pšenice špaldy a nově vyšlechtěných druhů pšenice může být třeba jen poloviční. Ale uvažujte s námi: špalda je nenáročná plodina na hnojení, je odolná proti chorobám a škůdcům a má mnohem lepší složení než vyšlechtěná pšenice. Není potřeba kupovat drahá hnojiva, herbicidy ani insekticidy, což se všechno ekonomicky do výsledku také nutně projeví. Výnos není všechno. Volíme-li odolnější a staletími prověřené druhy plodin pro danou lokalitu, najdeme mnoho takových pozitiv, která vyrovnají menší výnosy. Z tohoto důvodu bývají biopotraviny také o 30-80 % dražší než potraviny v ne-bio kvalitě. Nutno však dodat, že tuto cenu stanovují spíše prodejci než biozemědělci. Cena od biozemědělce bývá právě jen o 15-30 % vyšší oproti ne-bio plodinám a zbylý rozdíl je výsledkem následných marží prodejců.

Trvale udržitelné zemědělství – zachování planety pro naše děti

Pokud nepoužíváme umělá hnojiva a chemické postřiky, omezíme tím nejen cizorodé látky v půdě, ale také četnost výjezdu těžké techniky na pole. Těžká technika totiž přispívá k mechanickému zhutňování nižších vrstev půdy, kam nepronikne orba. Zde vzniká vrstva, ve které jsou částečky půdy seskupeny jedním směrem a vytvářejí těžko propustný krunýř. Kořeny některých plodin jím pak špatně pronikají, zůstávají ve vrchní vrstvě půdy a tím více ji vyčerpávají. Pokud to situace dovolí, používáme na zdejší farmě k obhospodařování půdy i zvířata, což problém postupného zhutňování nižších vrstev půdy téměř eliminuje. Používáme-li biologická hnojiva, zlepšuje se tím vlastnosti půdy, která má více humusových částeček, čímž se omezí větrná i vodní eroze. Humus udrží částečku půdy pohromadě, udržuje se v ní lépe vlhkost a vítr nebo voda ji potom tak snadno neodvanou a neodplaví. Snažíme se pracovat v co nejvíce uzavřeném systému, využívat místní zdroje, minimalizovat ztráty, minimalizovat používání neobnovitelných zdrojů energie. Hospodářským zvířatům vytváříme podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám. Umožňujeme jim přirozené chování včetně pohybu venku, jejich zdravý růst a vývoj. Celkově se tak snažíme o udržení tradičního rázu kulturní zemědělské krajiny a o zachování osídlení venkova.

Nepoužívají se geneticky modifikované organismy (GMO)

Pokud při skladbě plodin pro biofarmu volíme spíše odolnější odrůdy, přinášející menší výnosy, ale potraviny kvalitnějšího složení, je jen přirozené, že jsme proti používání geneticky modifikovaných plodin. Ty totiž představují možné environmentální i zdravotní riziko, které v současné době nedokáže nikdo odhadnout. Jedním z našich cílů je soběstačnost v zásobování potravinami a geneticky modifikované plodiny nevedou k soběstačnosti, nýbrž právě naopak k závislosti na společnostech dodávající tato osiva.

Zachování biodiverzity

Na zdejších mezích a loukách najdete mnohé bylinky a léčivky jako je například mateřídouška. Pasoucí se krávy je spásají společně s trávou a ty přecházejí do jejich mléka. Chuťově i svým složením je pak takové mléko výborné. Na mezích mezi poli také najdou úkryt i ohrožené a postupně mizející druhy zvířat. Občas jsou zde k vidění například koroptve a nebo rozmanité druhy hmyzu. Na zdejších pozemcích hospodaříme od roku 1992. Několik let jsme měli bio-certifikát. Poté jsme z administrativních důvodů certifikát neobnovovali, ale pokračovali v hospodaření se stejnými zásadami. Chov našich zvířat je v registru státní veterinární zprávy zařazen v kategorii bez nákazového chovu, kde je zapsán každý, pokud se v jeho stáji několik let neobjeví žádná choroba.

Ochrana krav

2011-05-03T10:41:00.005+02:00

Významnou součástí tradičního způsobu zemědělství je chov zvířat a především krav a býků. Chov hospodářských zvířat má pro zemědělství nezastupitelnou roli. Nelze totiž opomenout jejich významnou úlohu při tvorbě organického hnojiva a jejich schopnost využít velké plochy, které by člověk sám pro svoji výživu využít nemohl.

Z historie i současnosti můžeme vysledovat důležitost chovu dobytka pro lidskou společnost. Není náhodou, že se v mnoha kulturách a společnostech považují krávy za znamení ekonomického rozvoje a prosperity. Například v Indii je dodnes kráva oceňována až na úroveň matky, protože nám poskytuje mléko stejně jako naše matka. Podobně je i býk považován za živitele-otce, který pomáhá na polích pěstovat potravu a zajišťovat další nezbytnosti chodu hospodářství.

Krávy nám poskytují pět základních surovin: mléko, máslo, jogurt a ghí, které slouží jako potraviny a dále moč a trus. Tyto dvě složky jsou důležitou součástí zemědělské produkce. Výhody, které nám přináší chov krav a býků jsou neporovnatelné s náklady spojenými s jejich výživou a ustájením.

Mléko podle tradiční indické medicíny obsahuje takové výživné složky, které pomáhají při vývoji jemných mozkových tkání. Je však potřeba pít mléko teplé. Mléko obsahuje kromě toho mnoho přirozených antiseptických látek, neboť krávy ve volné přírodě spásají trávu a volně rostoucí léčivé byliny. Kravské mléko tedy obsahuje velké množství látek, jež mohou prospět při léčení mnoha neduhů.

Máslo je nedílnou součástí našeho jídelníčku a obsahuje vitamíny rozpustné v tucích. Přepouštěním másla se odstraňují nečistoty v něm obsažené a vzniká ghí, které je velmi zdravé, nekazí se a v kuchyni se používá při smažení a při přípravě mnoha pokrmů z obilnin a zeleniny. Neobsahuje cholesterol.

Jogurt působí blahodárně na střevní mikroflóru. Čerstvý jogurt zlepšuje zažívání a pomáhá k lepšímu vstřebávání živin a vitamínů. Poskytuje tělu potřebný vápník, bílkoviny vysoké nutriční hodnoty a tím pomáhá zajistit správnou funkci svalové hmoty, trávicího ústrojí a důležitých orgánů těla.

Antiseptické účinky kravské moči byly známy už našim babičkám a prababičkám, a běžně se jich využívalo v domácnostech a v lidovém léčitelství.

Kravský trus je přirozeným hnojivem potřebným pro obdělávání půdy tradičním způsobem. Půda byla dříve hnojená pouze trusem a tak se dokázala ubránit škůdcům a nebylo zapotřebí jedovatých ochranných prostředků. Sušený kravský trus je také velmi ekologickým palivem.

Býci a koně jsou tažná zvířata, která pomáhají farmářům při práci na poli, při orbě, těžbě dřeva a přepravě nákladů. Sílu těchto zvířat lze také využít k pohonu mlýna, čerpání vody apod. Jsou tedy důležitými pomocníky při pěstování obilí, přepravě a v minulosti se domácí zvířata používala i jako přirozený zdroj tepla.

Zvířatům na naší farmě se snažíme uzpůsobit podmínky odpovídající jejich fyziologickým a etologickým potřebám. Zajišťujeme jim dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, ochranu proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru a podestýlku. Prostředí, ve kterém žijeme, nás přímo i nepřímo ovlivňuje v mnoha aspektech našeho života, a když se svými činy snažíme přinášet štěstí ostatním tvorům, přinese to štěstí i nám.

Mlýn

2011-05-03T10:32:00.005+02:00

Z této nejstarší budovy na farmě, která již dávno před rokem 1850 sloužila jako sýpka, jsme v roce 1998 vybudovali současnou podobu fungujícího mlýna. Mouku ze mlýna využíváme sami na farmě na pečení chleba a jiného pečiva, ale dodáváme jí i do obchodů. Mlýn nám pomáhá přiblížit se dávné tradici tohoto kraje a její spojitosti s přírodou. Za mlýnem je připraven i žentour, který bychom rádi v době potřeby či z ukázkových důvodů využili a poháněli tak mlýn za pomoci volů nebo koní.

Mlynářské řemeslo je bezesporu jedním z nejstarších a nejdůležitějších lidských řemesel. Nejprve se k drcení obilí používalo mírně zahloubeného kamene a malého ručního kamenného drtidla. Pak následovaly tzv. žernovy, ruční otáčivé kamenné mlýnky. Skládaly se ze dvou kamenů – pevného spodního a horního rotujícího, jímž se otáčelo pomocí „ručky“. Za nejstarší podobu mlýna se považuje mlýn tažný, k jehož pohonu se užíval dobytek; takové mlýny jsou známé i pod názvy koňský, volský či oslí podle druhu zvířat, jež jej poháněla. Přibližně v polovině 8. století se na našem území objevily mlýny na vodní pohon a v 11. století mlýny větrné. Velké množství mlýnů, a s tím i rozkvět řemesla, nastal v 16. století. Mlýny byly vybaveny tzv. českým složením a lišily se pouze velikostí a různým doplňkovým zařízením. Mlynářský stav býval odjakživa velmi vážený a mlýny, jako statky zvlášť cenné, patřily vrchnostem, klášterům a později také městům a bohatým měšťanům. Majitelé těchto mlýnů však nesměli provozovat mlynářství sami, ale museli si zjednat řádného mlynáře.

Po dlouhá století se v mlynářství až na drobná zlepšení nic nezměnilo. Pronikavá změna však nastala ve druhé polovině 19. století, kdy technický pokrok a zavádění nových strojů nahradil „starý český mlýn“ průmyslovými objekty. K pohonu se začal využívat parní stroj, dřevěné konstrukce se nahrazovaly železnými a litinovými a začaly se vyrábět i různé doplňkové stroje k čištění obilí. Zvláště používání kovových válců při mletí sice umožňuje výrobu dobře skladovatelné bílé mouky, ale pro mouku celozrnnou, vhodnou pro racionální výživu, je daleko lepší mlýn kamenný.

Zpracování obilí na kamenném mlýně je tedy způsob starý několik tisíciletí, prověřený minulými generacemi. Mezi otáčejícími se mlýnskými kameny si celé zrno zachovává obsah cenných enzymů. Díky těmto enzymům žaludek dobře rozloží potravu na jednotlivé aminokyseliny, stavební kameny potřebné pro tvorbu bílkovin. Dalším pozitivem je tvorba jemných granulek namleté vlákniny z povrchových vrstev obilí, díky nimž se zpomaluje vstřebávání cukrů a vyrovná se jejich hladina v krvi. Nedochází ke zvyšování glykemického indexu, což šetří slinivku břišní. Rotační, tedy kamenný mlýn zároveň zrno obrušuje a zároveň ho celé včetně obalu rozkouskuje, takže se namele i obal zrna. Válcové mlýny oproti tomu spíše zrní drtí a obal zrna zůstane více méně celistvý, takže se pak při dalším zpracování snadno oddělí (např. prosetím) od ostatní mouky, čímž vznikne bílá mouka. Běžné válcové mlýny také vlákninu zpracují do ostřejšího jehličkového tvaru, což může poškozovat střevní stěnu. Dnešní technologie mletí zrna ochuzuje náš organismus o minerální látky a vlákninu. Vláknina významně pozitivně působí na peristaltiku střev, čímž podporuje vylučování různých civilizačních jedů, podporuje střevní mikroflóru, která se podílí na celkové imunitě organismu. Výroba celozrnné mouky kamenným mlýnem, tedy rotačním způsobem, má vyšší nároky na čistotu obilí díky tomu, že celá slupka je semleta a proto musí být dokonale čistá. Na vyčištění zrna před mletím používáme několik strojů.

Loupačka na obilí

Třídička na obilí

Fukar na obilí

Díky konstrukci zdejšího mlýna jsme schopni namlít jedenáct druhů mouky, například pšeničnou celozrnnou mouku, hladkou a polohrubou, kterou můžete použít podobně jako klasickou bílou mouku. Další výhodou naší mouky je, že při její výrobě nepoužíváme žádné bělící, konzervační ani jiné chemické látky. Mouku tedy dodáváme čerstvou a jako taková si zachovává nejen veškerou výživnou hodnotu, ale také výbornou chuť a vůni.

Historie Krišnova dvora

2011-05-03T10:26:00.001+02:00

Kraj, nacházející se pod Blaníkem, byl opředen dlouhou a bohatou historií. Dvůr, dříve nazývaný Lhotka, patřil vždy k nedalekému Městečku, o němž nacházíme nejstarší zmínku z roku 1411. Samotné Městečko leží nedaleko městysu Postupice, což bylo místo někdejšího sídla slavného rodu Kostků z Postupic.

První zápis, který pochází z konce 16. století, hovoří o vsi Lhotka a je zapsaný v pozemkových knihách. Ves byla tvořena původně dvěma grunty. První z nich koupil Jakub Potůček v roce 1588 a druhý grunt koupil jeho příbuzný, snad bratr, Šimon Potůček.V roce 1617 byl jeden grunt prodán, druhý dostal nového majitele Jana Štípala. Poslední zápisy z tohoto pramene hovoří už o nových majitelích gruntů v letech 1641 a 1660. Postupický kronikář Karel Václav Mixa popisuje v období třicetileté války zásadní událost, která se jistě dotkla života bratří Potůčkových. Na podzim roku 1620 došlo ke střetu mezi českými stavy v čele s Fridrichem Falckým a habsburským císařem. Čeští stavové sjednali pomoc uherského magnáta Gabora Bethelena, který vyslal vojsko o síle osmi tisíc jezdců. 8. listopadu 1620 zastihla uherské jezdce zpráva o porážce stavů na Bílé hoře právě na Vlašimsku. Fridrich Falcký se dal okamžitě na útěk ze země, takže k dalšímu střetnutí nedošlo, a tak Bethelenovi jezdci silně vyplenili celý kraj široko daleko a lidé se před nimi snažili zachránit útěkem do lesů.

Během dalších dvou století připadly oba dva grunty vlašimskému panství rodu Auerspergů, a došlo tím k jejich sloučení. 19. března 1801 uzavřel Johann Krch smlouvu s vrchnostenským úřadem ve Vlašimi o zakoupení dominikánského gruntu náležícího ke dvoru do emfyteutického užívání pro sebe i své potomky. Další zprávu máme od Johanna Gottfrieda Sommera, který se roku 1844 zmiňuje o rustikálním panském dvoře Lhotka, náležícím k Městečku (Maierhof). Samotná obec měla v té době 24 domů se 142 obyvateli, byl zde panský mlýn a pila. Městečko, a tedy i Lhotka, byly a jsou na rozhraní dvou okresů a v průběhu posledních sto padesáti let několikrát změnily své pány. Lhotka tedy patřila rodu Auerspergů – významné opoře habsburské monarchie. Alodiální vlašimské panství pana Carla von Auersperg mělo v roce 1891 dohromady 4864 ha půdy, z toho bylo 1657 ha polí, 260 ha luk, 30ha zahrad a 30 ha pastvin. Ke Lhotce tehdy náleželo 68 ha půdy a patřila tak k nejmenším dvorům.

Významnou událostí byla stavba železniční dráhy z Benešova do Vlašimi, která začala v roce 1893, neboť železnice protnula údolí Líseckého potoka a zatočila se v nejtěsnější blízkosti Lhotky. Dráha byla dokončena během dvou let a v roce 1896 zahájila provoz.
Roku 1920 proběhla pozemková reforma. Lhotka patřila do kategorie zbytkových statků, tzn. zemědělského podniku o výměře nad 30ha půdy. V té době byl majitelem statku pan Šesták. Po jeho smrti se s vdovou po panu Šestákovi oženil Emil Lehký. V této době byl statek zanedbaný a zadlužený. Nový hospodář však splatil dluhy a hospodářství začalo kvést. V této době žilo na statku osm stálých obyvatel.

Ještě před válkou plánovaly České dráhy zavést v Městečku řádnou vlakovou zastávku, protože další nejbližší zastávka směrem na Vlašim byla až v Domašíně. Obecní rada však k tomuto účelu nechtěla poskytnout pozemek, ale pan Lehký zvážil výhody zastávky a daroval dráze potřebné metry na svém pozemku. Takto vznikla dnešní zastávka Městečko u Benešova.

Zajímavostí bylo přátelství pana Lehkého s místním malířem a grafikem panem Antůškem. Jeho obrazy dokumentují vzhled nejen statku, ale i krajiny po roce 1940.

Druhá světová válka se na Lhotce nijak výrazněji neprojevila, až s nástupem komunistů k moci v roce 1948 přišly velké změny. Na vesnicích byla zakládána zemědělská družstva a všeobecně násilný charakter kolektivizace se projevil i na Lhotce a okolí. Stát nastavil povinné dávky z hektaru, a kdo tyto dávky nerespektoval, byl pro výstrahu vystěhován z vesnice nebo skončil ve vězení. Pan Lehký tyto dávky plnil, a to i za některé zemědělce z okolí, kteří s tím měli problémy. Dne 30. září 1950 proběhl ve Vlašimi veřejný proces se sedmnácti hospodáři z celého kraje. Byli obviněni z protistátní činnosti a podvracení republiky. Proti všem svědčil Václav Uher, který tvrdil, že dotyční měli doma ukryté zbraně a vysílačku, že se u nich scházeli podvratní živlové a podobně. K vynesení rozsudku stačila jen jeho výpověď, přičemž obvinění vypovídali na naučené otázky odpověďmi typu: „Ano, jsem vinen.“ Paní Lehká byla odsouzena k trestu odnětí svobody na dobu dvanácti let nepodmíněně a pan Lehký na dobu čtrnácti let. Po osmi letech byl propuštěn na amnestii, ale paní Lehká strávila ve vězení plných dvanáct roků. Na statku zůstali prarodiče s dětmi. Po dvou měsících byla statku vnucena správa a obhospodařoval jej místní národní výbor. Brzy převzal hospodaření, a to nejen na Lhotce, státní statek.

V roce 1952 zde bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, které dostalo dvůr a polnosti do užívání. Družstvo bylo na konec sloučeno s JZD Stuhařov. Po návratu manželů z vězení žila rodina dál společně na Lhotce, ale musela platit nájem. Chovala družstevní prasata a na polích sklízelo JZD. Vzhledem k tomu, že na údržbu budov statku nedostávali od družstva žádné příspěvky a z platu byli schopni udržovat sotva obytnou budovu, dvůr velmi zchátral. V roce 1982 zemřel pan Lehký a o rok později i jeho manželka. V zimě 1983 odvezli zaměstnanci JZD poslední zvířata. Pan Lehký junior s rodinou se o dva roky později přestěhoval do Benešova. Odešli doslova v hodině dvanácté, neboť tentýž rok se do stájí propadly střechy. V průběhu následujících pěti let opuštěný dvůr úplně zpustl.

Revoluce v roce 1989 s sebou přinesla uvolnění v životě společnosti a v tehdejším Československu mohli začít oficiálně působit členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny. Tito oddaní Krišny se rozhodli, že po vzoru zakladatele Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny A.Č. Bhaktivédanty Svámího Prabhupády, založí farmu zaměřenou na zemědělství a ochranu krav. V roce 1990 došlo k setkání s panem Lehkým, který dostal statek s pozemky zpět v restituci. Panu Lehkému se záměr farmy zamlouval, a tak byla 9. července uzavřena předběžná smlouva o koupi Lhotky. Statek Lhotka byl přejmenován na Krišnův dvůr. Další dva roky je možné charakterizovat jako období zabydlování farmy a odstraňování následků „péče“ JZD, počínaje opravou vnitřních prostor a vybudováním provizorních sociálních zařízení. Začalo se rovněž s odklízením sutin po hlavních stájích. Tato těžká práce trvala s přestávkami až do 13. února 1992. V prvních letech se oddaní Krišny rovněž věnovali programům pro veřejnost na různých místech republiky. 15. dubna 1992 byla otevřena vegetariánská restaurace Góvinda na Palmovce v Praze, která zpracovává produkty vypěstované na farmě. Náročnou prací bylo kladení vodovodního potrubí od pramene v horní části údolí za kolejemi až do nádrže v domě. Výkop, místy i dva metry hluboký, v červenci několikrát zanesly nenadálé přívaly vody po silných deštích.

Po roce 1993 se začalo hospodařit na větší rozloze půdy. Na podzim téhož roku došlo k dokončení rekonstrukce půdy, kde vzniklo pět pokojů, a tím se zlepšily ubytovací podmínky. Postupně začalo přibývat obyvatel. Na sýpce byla opravena střecha a začalo se s výkopem rybníka. Také přibylo několik dalších zvířat. Poslední tři léta přinesla dokončení vnitřních úprav domu, opravu střechy na stodole a do chodu byla uvedena ekologická čistička odpadních vod. Kromě zemědělství zde běží starý mlýn.

Ročně farmu navštíví v průměru 2 500 hostů. Většina se účastní pravidelných nedělních programů spojených s ochutnávkou vegetariánských specialit a v létě mnozí z nich absolvují semináře o staroindické filozofii a ekologickém zemědělství. Současní obyvatelé Krišnova dvora se snaží ukázat, že návrat ke zdravým kořenům je možný. Přichází se specifickým způsobem hospodaření, založeným na védské filozofii, kde je velký důraz kladen na pokojné soužití člověka s přírodou. Člověk má žít jednoduše, chránit půdu a také krávy, které nezabíjí a věnovat se svému duchovnímu rozvoji.

1. výročí instalace Božstev Nitái-Gauránga

2011-04-30T21:44:00.000+02:00

1. výročí instalace Božstev Nitái-Gauránga (30.4.2011)

Jednoduché žití, hluboké myšlení

2011-04-22T13:40:00.000+02:00

Je možné žít spokojeným, jednoduchým životem v harmonii s přírodou. Vše, co je k tomu zapotřebí, je kus půdy, krávy a obilí. S těmito třemi nezbytnostmi můžeme získat vše, co je třeba k prostému životu.

Jedním z cílů hnutí Hare Krišna je zakládat farmářské komunity v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" a ukázat, že prostý život neznamená život nepohodlný, a že je praktickou alternativou dnešnímu hektickému městskému životu.

Krávy, býci a půda

Kráva a býk jsou klíčem k úspěchu každého soběstačného zemědělského projektu. Občas vidíme skupiny lidí, které se pokoušejí žít soběstačným životním stylem, protože však nevědí nic o ochraně krav, jsou jejich pokusy obvykle neúspěšné.

Propojení krav, půdy a obilí je dokonalé. Krávy dávají hojné množství mléka, zázračné potravy. Z mléka lze připravit velmi mnoho užitečných a zdravých produktů. Patří mezi ně jogurt, ghí, máslo, sýr
a smetana. Když jsou tyto mléčné produkty zkombinovány s obilninami (rýží, fazolemi, moukou, atd.), je možné připravit tisíce lahodných a výživných jídel. Býk je spokojený, když celý den tahá pluh a obdělává půdu. Býci mohou být vycvičeni k tomu, aby pracovali ve skupinách a poskytovali tak obrovské množství síly, odpovídající síle, která je získatelná s použitím moderního traktoru, avšak bez potřeby drahých pohonných hmot a údržby.

Půda, která je obdělávána býky, bude produkovat hojné množství obilnin, takže farmář žijící podle zásad "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" bude bohatý.

Bohatství znamená půdu, krávy a obilí

Podle védských posvátných písem skutečné bohatství znamená vlastnit nějakou půdu, krávy a zásobu obilí. Tyto věci jsou praktické. Půda a lesy ve spojení s krávami a obilninami poskytují vše, co je potřebné k životu.

Lesy nám dávají stavební materiály pro obydlí, med, květiny, ovoce a léčivé byliny. Řeky poskytují čerstvou pitnou vodu a jsou zdrojem přírodního hnojiva a drahokamů. Hnojivo je vytvářeno v horách a uspořádáním přírody řeky pravidelně zaplavují půdu, a tak v hlíně nahrazují ztracené živiny.

Vše, co produkuje kráva, má hodnotu, dokonce i trus a moč jsou čisté a mají praktické využití (bylo vědecky prokázáno, že kravská stolice má zcela antiseptické vlastnosti). Kravský trus je možno vysušit a použít jako palivo pro vaření a topení. Hoří velmi čistě a vytváří nejlepší druh plamene pro vaření. Jestliže se tímto způsobem využívá kravský trus, není potřeba pro palivo kácet stromy. Když kráva zemře přirozeným způsobem, její kůži je možné využít na výrobu obuvi, hudebních nástrojů, a tak dále.

Máme-li krávy, půdu a zásobu obilnin, máme vše, co je zapotřebí k pohodlnému životu. Bez ohledu na to, co se děje ve zbytku světa, je možné dojit krávy, obdělávat půdu s pomocí býků a připravovat lahodné potraviny z mléčných produktů a obilovin.

Podnikatel, který má velký zůstatek na bankovním účtu a továrnu vyrábějící šrouby a matice, nemůže šrouby a matice jíst, a jeho jmění v bance může kdykoli ztratit hodnotu. Oproti tomu farmář hospodařící v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" s kravami, obilím a půdou má skutečné, praktické bohatství, o které nemůže přijít v době ekonomické krize.

Jednoduché žití a hluboké myšlení

Je zvláštní, že to v naší technicky rozvinuté společnosti vypadá tak, že přes všechny přístroje šetřící čas mají lidé jen málo času na to, aby dělali něco jiného kromě jedení, spaní a práce.

Většina lidí tráví převážnou část svého dne cestováním do a ze zaměstnání, kde dělají práci, která je netěší, pouze kvůli tomu, aby "zaplatili složenky". Zdá se, že když už ušetří nějaký ten čas, pak jsou nejpřednější aktivity, kterým se ve volnu věnují, takové, aby "z toho všeho unikli": jdou do baru, dívají se na televizi, nebo užívají některou z mnoha "rekreačních" drog.

Ve farmářské komunitě, která funguje v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" nejsou žádné složenky, které je třeba platit. Všechno je možno vypěstovat z půdy zadarmo. Jestliže zde je nějaká malá potřeba peněz, mohou být na trhu prodány nějaké vyprodukované přebytky.

Pokud je tam rozvíjen duchovní život, nebudou zapotřebí drogy či televize a obyvatelé komunity budou pokojní a šťastní.

Jednoduchý životní styl znamená, že jsme zaměstnáni pracemi, jako je orání polí, dojení krav a tak dále, tři až čtyři hodiny denně a zbytek času je k dispozici pro studium posvátných písem a uvažování o smyslu života.

Takovéto farmářské komunity mohou být rovněž ideálním místem pro práci umělců, výtvarníků, spisovatelů a hudebníků.

Účelem lidského života, jak vyjevují posvátná védská písma, je ptát se po významu ducha, či dotazovat se, proč jsme zde, proč trpím, jaký je smysl našeho žití? Současný technicky vyspělý životní styl na tyto otázky naneštěstí nedává čas, a následkem toho dnes většina lidí promarňuje své životy pouhou snahou o získání stále více možností pro smyslový požitek.

Komunity fungující podle zásad "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" budou poskytovat alternativní životní styl s dostatkem času ptát se na smysl života.

Jednoduché žití a hluboké myšlení - řešení problému nezaměstnanosti

Technika vyrobila traktory a počítače, selhala však ve vytváření pracovních míst pro lidi, kteří byli těmito zázraky nahrazeni. V moderním technologickém světě je jistě mnoho nových pracovních příležitostí pro inteligentní techniky, avšak ne každý je tak inteligentní.

Každý člověk má jinou úroveň a druh dovedností a způsobilostí. Spravedlivá společnost by měla zajistit vhodnou práci pro každého podle jeho schopností.

Technika odstraňuje hodně manuální práce, kancelářských a zemědělských činností, což znamená, že vytlačení pracovníci rozšiřují řady nezaměstnaných, nebo musejí přijmout zaměstnání v oblastech, které příliš neodpovídají jejich schopnostem. Mnoho mladých nezaměstnaných nevidí žádnou budoucnost, proto se často uchylují k alkoholu a drogám, které užívají, aby "zmírnili svůj zármutek".

Ztrácíme celou generaci mladých lidí jen proto, že je společnost není schopná užitečným způsobem zaměstnat. Mezi mladými lidmi je velké procento nezaměstnaných. A mezi těmi, kteří zaměstnaní jsou, je mnoho lidí vykořisťováno na pracovních místech, jež jsou v podstatě "slepou uličkou" - pracují například jako pokladní v supermarketu, jen aby byli odhozeni, až příliš zestárnou.

V této odhazovací společnosti se nyní zdá, že jsme šťastni, že můžeme zahodit celou generaci mladých lidí.

Komunity "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" budou poskytovat praktické řešení pro tuto zavrženou generaci tím, že jim dají příležitost zaměstnat se smysluplnou prací, podle jejich schopností. To jim umožní nabýt zpět svou důstojnost a uvědomit si smysl života.

Bůh stvořil krajinu, člověk město

Krajina a lesy jsou v kvalitě dobra a proto poskytují vhodné prostředí pro ty, kdo mají zájem rozvíjet duchovní aspekty života.

Na venkově je dostupný takový druh klidu, o kterém si obyvatel města nemůže nechat ani zdát. Městský život je v kvalitě vášně a nevědomosti, a obyvatelé měst se tím, že tam žijí, automaticky stávají vášnivými a nevědomými.

Potřebujeme naléhavě budovat komunity v duchu "Jednoduchého žití a hlubokého myšlení" s Bohem ve středu zájmu, abychom dali lidem šanci alespoň na chvíli uniknout z jejich životního prostředí plného smogu a stresu. I když životem v takové komunitě stráví jen týden, nebo pouhý víkend, budou z toho mít prospěch.

Krišnovo prasádam - jídlo zbavené karmy

2011-04-22T11:31:00.000+02:00

Na ulicích v různých městech a vesničkách můžete nyní čím dál častěji potkávat oddané Krišny, kteří nabízejí malé balíčky s různými pochoutkami - Krišnovo prasádam - jídlo zbavené karmy. Proč to dělají? Jaký to má význam? Co to je za jídlo? V následujícím pojednání bychom vám rádi chtěli vysvětlit význam a důležitost této činnosti.

Abychom védskou kuchyni a rozdávání jídla zbaveného karmy plně docenili, musíme ji pochopit v souvislosti s celou védskou kulturou. Slovo védský pochází ze sanskrtského slova véda, znamenajícího "dokonalé poznání". Védy jsou původními sanskrtskými písmy Indie a přinášejí nám poznání o Absolutním. Védskou kulturu starověké Indie, která z těchto písem vychází, dodnes následuje mnoho lidí.

Podle Véd je smyslem lidského života realizovat svou pravou podstatu, pochopit, že každý je služebníkem Boha. To začíná poznáním, že se lišíme od dočasných hmotných těl, že nejsme tělo, ale duše - věčné duchovní částečky v těle. Jelikož se mylně považujeme za hmotné bytosti, trpíme, třebaže naše podstata je věčná, plná poznání a blaženosti. Proces obnovování našeho původního radostného vědomí a probouzení naší spící lásky k Bohu se nazývá bhakti-jóga, neboli uvědomování si Krišny.

Jméno Krišna má zvláštní význam. Existuje jediný Bůh, ale lidé Ho nazývají různými jmény, a každé jméno popisuje určitý aspekt Jeho osobnosti. Ve Védách ale nacházíme jméno, které vyjadřuje všechny nekonečné vlastnosti Boha. Ono všeobsahující jméno je Krišna, což znamená "nekonečně přitažlivý".

Védy jsou pokladnicí poznání o Krišnovi a o našem věčném vztahu k Němu. Od jiných světových písem se liší tím, že osobní rysy Boha popisují velice podrobně, aby tak probudily naši lásku k Němu. Je to dar Indie světu: kultura, která spojuje všechny druhy lidského snažení k duchovní dokonalosti, o níž se často soudí, že je dosažitelná pouze osamělým meditátorům. Ve védské kultuře prostupuje vědomí Krišny všemi aspekty života, nejenom uměním, hudbou, architekturou a literaturou, ale jeho důležitou součástí je také vaření a přijímání stravy.

Jedení patří k základním nezbytnostem našeho života. Abychom žili, potřebujeme jíst. Jídlo má prodlužovat život, očišťovat mysl a posilovat tělo. To je celý jeho účel.

Jídlo ve třech kvalitách

Podle Bhagavad-gíty lze potravu rozdělit do třech základních skupin:

    potrava v kvalitě dobra: prodlužuje život, očišťuje a přináší sílu, zdraví a spokojenost. Taková jídla jsou šťavnatá, tučná, zdravá a milá srdci. Do této kategorie patří mléčné produkty, cukr, rýže, obilí, luštěniny, ovoce a zelenina. Tučná jídla. o kterých je zde zmínka nemají nic společného s tukem zvířat získaným jejich zabíjením. Živočišný tuk je dostupný v podobě mléka, které je nejúžasnější ze všech potravin. Když někdo jí jídlo v kvalitě dobra, zvětší se krása jeho těla.

    potrava v kvalitě vášně: jídla, která jsou příliš hořká, kyselá, slaná, pálivá, ostrá, suchá a horká. Taková jídla jsou příčinou těžkostí, utrpení a nemocí.

    potrava v kvalitě nevědomosti: jídla, která nejsou čerstvá (připravená více než tři hodiny před požitím), jídla bez chuti, shnilá, páchnoucí a jídla složená ze zbytků a nedotknutelných věcí. Do této kategorie patří např. maso, ryby, drůbež, alkohol apod. Taková potrava přináší pouze bolest, nemoci a špatnou karmu.

Kvalitu našeho žití určuje to, co jíme. V dnešním světě je mnoho zbytečného utrpení, protože většina lidí si vybírá pokrmy jen podle ceny a tužby svých smyslů.
Jídlo a zákon karmy

Sanskrtské slovo karma znamená "čin", nebo přesněji jakékoliv hmotné jednání, které přináší následek, poutající nás k hmotnému světu. Ačkoliv je představa karmy všeobecně spojována s východní filozofií, také mnoho lidí na Západě začíná chápat, že karma je přírodním zákonem, podobně jako zákon gravitace, a nelze se mu vyhnout. Za každou akci existuje reakce. Jestliže způsobujeme bolest a utrpení jiným živým tvorům, musíme podle zákona karmy následně snášet bolest a utrpení jak individuálně, tak kolektivně. Sklidíme co zasejeme, ať v tomto životě nebo v příštím, jelikož příroda má svoji vlastní spravedlnost.

Jedení masa přináší špatnou karmu

Védská kultura učí, že každý život je posvátný, a že zbytečné zabíjení nevinných tvorů je hrubým porušováním Božích zákonů. Přírodní zákony nutí všechny druhy života při výběru stravy následovat svůj instinkt, ale člověk, který je obdařen vyšší inteligencí, může při výběru své potravy uvažovat o vyšších duchovních principech.

Ti, kdo se podílejí na násilí vůči živým tvorům, si podle védské literatury budou muset dříve či později vytrpět násilné reakce. Tento proces je řízen zákony karmy, podle nichž reakce postihnou nejen osobu, která zvíře zabije, ale také ty, kdo jeho maso prodávají, přepravují, vaří, podávají a jedí.

"Maso nikdy nelze získat bez ublížení živým stvořením," stojí v Manu-sanhitě, staré indické sbírce zákonů, "proto nechť se člověk vyhýbá požívání masa." V jiné části Manu-sanhitá upozorňuje: "Jestliže někdo dobře uváží ohavný původ masa

Ti, kdo chápou zákon karmy, vědí, že mír nepřinesou smlouvy a mírové pochody, ale vzdělávací kampaň o důsledcích vraždění nevinných zvířat (a nenarozených dětí). Pouze to může postupně zabránit narůstání špatné karmy. K vyřešení světových problémů je potřeba lidí s čistým vědomím, kteří vidí, že pravý problém je duchovní. Hříšní lidé budou vždy existovat, avšak neměli by zastávat pozice vůdců.
Je řešením stát se vegetariánem?

Védy definují pravého vegetariána jako toho, kdo nejí žádné maso, ryby ani vejce. Ti, kteří se zříkají masa, ale jedí vejce nebo ryby, namohou být považováni za pravé vegetariány. Jedí těla živých bytostí, i když mohou být schována například ve vejcích pod skořápkou. Ten, kdo se stane vegetariánem jenom proto, aby se vyhnul zabíjení zvířat, nemusí možná vidět žádný důvod k odmítání neoplodněných vajec. Pokud se ale na celý problém podíváme z pohledu védské filozofie a uvědomíme si, že pro lidskou spotřebu se nehodí těla žádných živých bytostí, uvidíme, že vejce, ať oplodněná nebo neoplodněná, nejsou ničím jiným, než seskupením látek určených k tvorbě kuřecích těl.

Jednou z nejběžnějších námitek proti vegetariánství je to, že i vegetariáni musí zabíjet rostliny, což je také násilí. Jako odpověď lze poznamenat, že vegetariánská jídla jako zralé ovoce a mnohé zeleniny, oříšky, obiloviny a mléko nevyžadují žádné zabíjení. Avšak i v případě, kdy se rostlině odejme život, je způsobená bolest mnohokrát menší než při zabití zvířete, a již vůbec ji nelze srovnat s utrpením zvířat, která jsou po celý svůj život chována na porážku. Rostliny mají mnohem méně vyvinuté vědomí a stojí ve vývojovém žebříčku mnohem níže.

Je pravda, že vegetariáni musejí zabíjet nějaké rostliny, což je také násilí, ale něco jíst musíme a Védy říkají jivo jivasya jivanam: jedna živá bytost je potravou pro jinou v zápase o existenci. Takže problém není v tom, jak zabránit veškerému zabíjení, což je nemožné, ale jak při zajišťování potřebné výživy těla způsobovat jiným tvorům co nejmenší utrpení.

Někteří z vegetariánů, takzvaní vegáni, odmítají nejenom maso, ryby a vejce, ale také mléko a mléčné výrobky, protože z morálního hlediska nesouhlasí se zneužíváním krav v mléčném průmyslu. Krišnovi oddaní také zavrhují týrání zvířat. Mléko ale pijí, neboť je podle Véd potřebné pro lidskou civilizaci. Svůj soucit prokazují rozšiřováním védské zásady o ochraně krav (górakšja) a pokud je to možné, pijí jen mléko z farmy Krišnův dvůr, kde jsou krávy milovány a chráněny.

Samotná proměna ve vegatriána tedy ještě není tím nejvyšším. Holubi a opice jsou konec konců také vegetariáni :o)

Duchovní rozměr vegetariánství

Zabíjení jakéhololiv života, dokonce i rostlin, je zajisté hříšné, ale Krišna, Nejvyšší Vládce, nás oprostí od hříchu, když Mu jídlo s láskou obětujeme. To, co odlišuje védskou kuchyni od jiných, je kuchařovo duchovní vědomí. Ve většině náboženských systémů lidé Boha prosí, aby jim poskytl jejich denní chléb, zde však oddaný tento denní chléb Bohu nabízí a vyjadřuje tak svou lásku k Němu. A Bůh oplácí. V Bhagavad-gítě Krišna říká, že přijímá obětování, byť je to pouhý lístek, ovoce nebo sklenice vody, je-li nabízeno s oddaností, a ze své nepochopitelné milosti oběť zduchovní tím, že ji osobně ochutná. To, co bylo obyčejným jídlem, se takto stává milostí Pána Krišny, prasádam. A to, co bylo obyčejným jedením, se stává bohoslužbou, láskyplnou výměnou vztahu s Pánem. Obětované jídlo, tradičně nazývané prasádam, "Boží milost", nepřináší jen zdravý život vegetariána, ale také realizaci Boha.

Jídlo nemá jen prodloužit život a zvětšit tělesnou sílu, nýbrž také očistit mysl a vědomí. Oddaní Krišny proto své jídlo nejprve obětují Pánu. Takové jídlo pomáhá duchovnímu pokroku. V Indii a na celém světě žijí milióny lidí, kteří by na jídlo ani nepomysleli, pokud by nebylo nejdříve obětováno Krišnovi. Hnutí Hare Krišna je často označováno za "kuchyňské náboženství", hnutí, které spojuje filozofii s jídlem. A třebaže někteří lidé nemohou přijmout filozofii, jídlo většinou neodmítnou. Každý rok ochutnává Krišnovo prasádam, jídlo obětované Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Krišnovi, více než dvacet miliónů lidí.

Duchovní hnutí není úplné bez štědrého rozdávání posvěceného jídla. Oddaní Krišny se proto snaží štědře rozdávat prasádam při každé příležitosti. Na celém světě jsou pro veřejnost denně otevřeny dveře návštěvníkům ve více než dvou stech chrámech a na třiceti pěti farmách hnutí Hare Krišna a o nedělích zve každé středisko návštěvníky na bohaté hostiny. Každé středisko pořádá ročně několik veřejných festivalů a návštěvníci mohou vždy ochutnat prasádam, které se štědře rozdává ve velkém.

Hnutí Hare Krišna také otevřelo v mnoha velkých městech ve světě vegetariánské restaurace. Oddaní pořádají také kursy vegetariánského vaření. Mnoho lidí poznalo oddané díky veřejnému zpívání Hare Krišna. Toto veřejné zpívání, obnovené v Indii před 500 lety, vždy provází rozdávání prasádam.

Program Hare Krišna Jídlo pro život (Hare Krishna Food For Life) se řídí mottem "nasytit hladovějící svět" a oddaní rozdávají chudým lidem v rozvojových průmyslových zemích Západu denně více než dvacet tisíc porcí prasádam. Hnutí Hare Krišna je jedním z hlavních světových podporovatelů vegetariánské stravy, která je řešením potravinového problému ve světě. V rámci programu "Jídlo pro život" poskytují oddaní stravu lidem bez domova, nezaměstnaným a hladovějícím po celém světě.

Těšíme se na dobu, kdy se na celém světě bude rozdávat neomezeně prasádam a kdy lidé budou své jídlo nabízet Bohu. Taková revoluce v tomto nejobecnějším lidském rituálu - jídle - jistě vyléčí materialistickou nemoc lidstva.

Pšenice špalda

2011-04-22T11:14:00.000+02:00

Je předchůdkyní dnes pěstované pšenice. Naši latinští předkové ji nazvali Triticum spelta. V současnosti je považována za zdravější alternativu šlechtěné pšenice s vyšším podílem minerálních látek a bílkovin. Vzhledem ke své minimální reakci na hnojení umělými hnojivy, značné odolnosti proti škůdcům, chorobám a nepříznivému počasí je vhodnou a často využívanou plodinou v ekologickém zemědělství.

Špalda patří do skupiny tzv. pluchatých pšenic. Byla pěstována v Evropě již před 8000 lety, pěstovali ji Egypťané, Keltové i Germáni. Po pšenici dvouzrnce a jednozrnce je tudíž nejstarší kulturní obilninou. Její ořechová chuť byla dlouhé staletí populární v Evropě, především v Itálii, v jižním Německu, Španělsku, Belgii, atd. V současné době se její osevní plochy zvyšují i v dalších evropských státech, také v USA a Kanadě. U nás se zatím moc dlouho nevyskytuje. V polovině 18. století byla více pěstována v okolí Litomyšle, kde se z ní pražila náhražka kávy. V 19. a 20. století se na našem území prakticky nepěstovala vůbec. Až v posledních letech zájem o její pěstování vzrůstá a to především v ekologickém zemědělství.

Pro špladu platí obdobné zásady jako pro pšenici setou, navíc ji lze pěstovat i ve vyšších nadmořských polohách. Je odolná proti extrémním srážkovým i teplotním výkyvům. Nejsou však pro ni vhodné lehké písčité nebo rašelinné půdy. Vhodnější jsou půdy těžší, vápenité. V dobrých polohách snáší horší předplodiny, po silně hnojených okopaninách a jetelovinách roste nebezpečí poléhání. Přestože má dobrou klíčivost, potřebuje pro vyklíčení dostatek vláhy. Nejlepší dobou setí je říjen, ale snese i pozdější termín. Hloubka setí je 3-5 cm a vzdálenost řádků se pohybuje mezi 10-15cm. Její výsevek činí 180-230 kg/ha. Oproti klasické pšenici má pomalejší počáteční růst i vývoj. Avšak vlivem její větší tvorby odnoží a díky vyššímu stéblu je její konkurenceschopnost proti plevelům poměrně dobrá. Na jaře jí pomůže přihnojení kompostem, močůvkou, kejdou nebo drceným hnojem. Zpravidla se pšenice opylují vlastním pylem, jsou tedy samosprašné. Za deštivého chladného počasí se opylují v uzavřeném květu. Sklizeň se provádí dřve a to na počátku plné zralosti (při přezrání zrno nevypadává, ale dochází k lámání klasového vřetene). Sklízení večer je vhodnější, neboť se suchem rostou ztráty. Zrno lze skladovat v pluchách. Pro loupání se používají speciální loupačky. Hrubý výnos je 4-6 t/ha.

Pšenice špalda obsahuje téměř všechny základní složky důležité pro zdravý lidský organismus. Vzhledem k většímu podílu aleuronové vrstvy obsahuje v průměru 16-17% bílkovin, což je více ve srovnání s pšenicí setou (12-14%). V aminokyselinovém složení nejsou mezi nimi velké rozdíly. Obsah lepku se pohybuje v rozmezí 35-45%, někdy dokonce až 54% a jeho kvalita je vysoká. Dále je také výborným zdrojem některých vitamínů skupiny B, především B1, B2 a niacinu. Obsahuje ß-karoten a thiokyanát, který působí regeneračně na tělní buňky a chrání proti infekcím. Poměrně vysoký je obsah draslíku, důležitého pro regulaci osmotického tlaku v buňkách, síry a hořčíku. Obsah stravitelného škrobu, který je důležitým energetickým zdrojem pro člověka i zvířata se u špaldy téměř rovná pšenici seté, zato obsah stravitelných cukrů je podstatně nižší. Obsah nerozpustné vlákniny je o něco nižší než u pšenice seté. Potravinářská vláknina špaldy má jemnou strukturu vláken, je velmi dobře snášena, podporuje střevní peristaltiku a trávení. Také obsahuje relativně hodně nenasycených mastných kyselin a neobsahuje cholesterol. Neobsahuje anti-nutritivní substance, má pozitivní účinky na stimulaci imunitního systému a je vhodná při léčení některých alergií. Konzumace špaldy vykazuje mnohem nižší toxicitu pro jedince alergické na lepek a v některých případech alergii vůbec nevyvolává.

Pšenice špalda je pro nás zdrojem nových potravinářských výrobků s vysokým obsahem vlákniny. Vyrábějí se z ní základy nebo přídavky do těstovin, tvoří přísadu müsli a rozmanitého pečiva. Zrna špaldy se dále zpracovávají na kroupy, krupici či vločky. Chléb s přídavkem špaldové mouky má výraznou chlebovou vůni, velký objem, popraskanou kůrku, výborně chutná a dlouho vydrží vláčný a čerstvý. Konzumují se i zelená zrna (grünkern), jejichž speciální přípravou se získává tzv. zelený kaviár. Velice populární především v oblastech Středního Východu je špaldový bulgur. Bulgur je velmi výživný produkt (je známý asi 4000 let), při kterém se zrno po ošetření párou vysuší, pak hrubě drtí a třídí. Špalda je dále součástí různých metabolických diet a používá se především v racionální výživě.

Boj s depresí

2011-04-22T11:08:00.000+02:00

Duševní onemocnění na vzestupu

Světová zdravotnická organizace ve své Zprávě o světovém zdraví roku 2001 ve věci stavu duševního zdraví na celém světě oznámila, že mentální potíže či poruchu v chování má odhadem 450 miliónů lidí na planetě. Kromě toho je na celém světě deprese dnes hlavní příčinou duševní i fyzické nezpůsobilosti a je čtvrtá v pořadí mezi deseti předními důvody globálního zatížení nemocemi. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že během dalších dvaceti let se deprese posune v žebříčku příčin onemocnění na druhé místo. Zpráva také uvádí, že každý rok spáchá milión lidí sebevraždu a pokus o ní učiní deset až dvacet miliónů lidí.(*1)

S uvážením těchto faktů je pro nás, coby spiritualisty, velmi důležité chápat duševní onemocnění, abychom tak mohli pomoci lidem, kteří těmito problémy trpí. Díky pochopení vlivu těchto mentálních poruch na vědomí můžeme zvýšit svou efektivitu. Toto poznání je cestou, jak mohou jednotlivci s vyšší úrovní vědomí pomáhat v mnoha oblastech a vnést do nich vědomí Boha. Duchovní bojovník musí chránit zdravé s sloužit raněným. Abychom se patřičně vyzbrojili, prozkoumáme nyní duševní onemocnění, a speciálně depresi, z psychologického, fyziologického a samozřejmě duchovního pohledu.

Příčiny deprese

Psychosomatické nemoci
Psychosomatické nemoci se nesporně vyvíjejí z mysli a v určitých případech mysl osoby doslova způsobí prodělání nemoci nebo potlačení příznaků konkrétního druhu onemocnění, někdy dokonce až do stádia paralýzy. Psychoneuroimunologie je zdravotní a psychologickou vědou, která studuje vliv mysli na tělo.(*2) Co to má společného s depresí? Psychosomatická onemocnění ilustrují moc mysli a jsou pro nás důležité, když se depresi snažíme porozumět. Pouze pochopením procesu myšlení, cítění a chtění porozumíme tomu, jakým způsobem myšlenky vedou k činům. Jestliže ve své mysli opakovaně udržujeme určité myšlenky, nakonec se přemění na slova a poté v činy.

Kromě toho, když se osoba cítí odcizená nebo nemilovaná, zasahuje to její mysl. Konkrétněji řečeno, aktivuje to její nervové přenašeče, které pak po celém těle posílají zprávy a postupně způsobují napadení buněk a orgánů v našem vlastním těle. Mnoho chorob se ve skutečnosti rozvine kvůli častým útokům mysli na buňky a orgány v těle. Právě takovou moc má naše mysl. A naopak, když se osoba cítí milovaná a vnímá, že je o ní zájem, její tělesný a psychologický imunitní systém se skutečně posiluje. Láska opravdu uzdravuje, chrání a dává dlouhý život. Její nedostatek doslova zabíjí.

Biologické faktory
Některé druhy duševních onemocnění, stejně jako deprese, mají ve skutečnosti biologický původ nebo jsou doplňkem biologických problémů. Existuje mnoho různých typů potíží či nemocí, které mohou způsobovat duševní poruchy. Někdy může k nerovnováze duševního stavu vést nerovnováha fyzická, jako například cukrovka neboli nízká hladina krevního cukru. Nedostatek určitých vitamínů či živin může způsobit takové potíže, jako jsou problémy se štítnou žlázou. Některé studie naznačují, že mnoho lidí v psychiatrických léčebnách má ve skutečnosti nějaký biologický problém.

Temná noc duše
V křesťanské teologii existuje pojem "temná noc duše", neboli období skutečného testování, které se týká všech duchovně hledajících. V určitých fázích našeho duchovního pokroku můžeme procházet obdobími rychlého pokroku a růstu, ačkoliv tuto situaci nemusíme vnímat takto pozitivně. Můžeme v našich životech dosáhnout bodu, kdy si začneme říkat: "Zpívám mantru; medituji; modlím se; držím půsty; čtu posvátná písma; chodím do chrámu, kostela, synagogy, či mešity; a následuji duchovní pravidla a principy, ale jsem nešťastný! Kde je Bůh?" V tomto bodě začne člověk dokonce zpochybňovat Krišnovo milosrdenství a péči. Taková osoba se může dokonce cítit tak, že ji Bůh opustil.

Často upadáme do stavu deprese, protože jsme jednali správným způsobem a naše úroveň vědomí se zvýšila, ale nedaří se nám pochopit zdánlivě negativní okolnosti a výzvy v našem životě. Avšak Nejvyšší nás nechává spálit určitou karmu, abychom se mohli přesunout do další kapitoly. Když se podíváte zpět na své dosavadní životy, možná si vybavíte doby, kdy jste vlastně takové období zažívali a začali jste pochybovat o existenci Boha či jeho spravedlnosti. Když se však ohlédnete zpět nyní, uvědomíte si smysl takových událostí ve vašem životě, protože vám pomohly zvýšit či pozvednout vaše vědomí. Pozvednutí vědomí je často výsledkem intenzivního utrpení. Takové utrpení nám dává odhodlání a sílu prolomit poslední vrstvy světského vědomí.

Vliv subtilních bytostí
V některých případech mohou ve skutečnosti působit na tělo různé jemné entity. Myšlenky některých lidí, jejich touhy a činnosti jsou natolik zkažené a nízké, že mohou přilákat velmi negativní a zlé bytosti, nebo jim umožnit, aby vstoupily do jejich těla a ovlivňovaly je tak, aby se podílely na nesmírně negativních aktivitách. Proto jednotlivci, kteří nezačnou být více duchovní, postupně ztrácejí svou svobodnou vůli a své kreativní vyjádření vědomí. Kanonáda různých druhů vlivů a dotěrná propaganda na ně bude mít větší dopad. Tyto narůstající jevy rovněž mohou být příčinou duševních nemocí.

Ženy jsou náchylnější k depresi

Ženy obvykle trpí depresí častěji než muži a mají větší náchylnost upadat do depresivních stavů. Jedním z důvodů této skutečnosti je, že mají obyčejně menší kontrolu nad svým okolím a mají sklon být více emotivní. Když má nějaký člověk ekonomické, politické, sociální, nebo náboženské problémy, zasáhne ho to trochu méně, má-li nad situací alespoň nějakou kontrolu. Pokud se však osoba nachází uprostřed nějakého problému a musí být závislá pouze na okolnostech té které situace, které nemůže nijak ovlivnit, způsobuje to v jejím vědomí mnohem větší stres.

Světová zdravotnická organizace uvádí, že 20% světové ženské populace bylo v určité době svého života fyzicky nebo sexuálně zneužíváno mužem.(*3) Pokud byla žena v minulosti v nějakých ohledech utiskována, tyto vzpomínky mohou mezi jejími čtyřiceti a padesáti lety začít vycházet na povrch, což může vést k určitým poruchám v její mysli či vědomí. Muž nemusí chápat, s čím to žena v tomto období bojuje, protože některé její problémy pocházejí z případů zneužívání během jejího dětství.

Nesprávně vykládané starobylé kultury, jako je védská kultura a jiné, jsou další závažnou oblastí, která vede k problémům a napomáhá depresi. Kultura, která trvá na myšlence, že muž zaopatřuje rodinu a vládne mocenským či autokratickým způsobem, může začít být velmi destruktivní, jestliže lidé zneužívají její filozofii. Místo pečování o ženy a jejich podporování dovedou muži vytvořit naprosto opačnou situaci, která poté vede k různým druhům zneužívání. Když k tomuto dochází, u žen to samozřejmě vyvolává velkou depresi. Muži v mnoha případech pouze uznávají uspořádání poměrů jako tradiční kulturu, aniž by hlouběji přemýšleli o její podstatě nebo cítili nějakou vinu.

Zdravé způsoby boje s depresí

Duchovně orientovaní terapeuti
Nyní strávíme trochu času tím, že se zaměříme na řešení, nebo alespoň na zdravé způsoby boje s depresí. Především potřebujeme duchovně zaměřené terapeuty, neboli takové, kteří uznávají duchovní kulturu a co je nejdůležitější, kteří takovou kulturu skutečně následují. Ačkoli některé z těchto duševních problémů jsou fyziologické nebo biologické, jiné duševní poruchy pocházejí z mysli, což znamená, že člověku může pomoci se s nimi vypořádat terapie pomocí rozhovorů. Může však být nebezpečné jít k terapeutovi, který nechápe nebo neuznává duchovní rozměr, protože takový může situaci i zhoršit.

Když například duchovně založená osoba začne hovořit v náladě pokory, průměrný terapeut to kategorizuje jako nízkou sebeúctu a začne problém řešit jako případ nízké sebeúcty. Nechápe, že taková pokora je součástí bohatství zbožného člověka. Světcova vděčnost a přiblížení k Bohu ho nakonec učiní pokorným. Aspirující spiritualista může být pevný v jednoduchosti a odříkání, ale terapeut to může vidět jako asociální chování. Světec může praktikovat neposkvrněnost či celibát, ale terapeut to bude chápat jako nezdravé potlačování sexuality. A tento seznam pokračuje dál a dál. Z těchto důvodů je zde třeba mít zbožné oddané se speciálními odbornými znalostmi, kteří by mohli sloužit svým vlastním komunitám a zachovávat si zaměření na oddanost.

Udržování těla i duše
Někdy si myslíme, že všechny své problémy můžeme vyřešit pouhým vykonáváním rituálů a takové praktiky nám skutečně mohou podstatně pomoci, provádíme-li je s dostatečnou hloubkou a čistotou. Protože je však taková hloubka velmi vzácná, při odstranění různých bloků potřebuje praktikující osoba ještě další pomoc. Třebaže se duchovní instituce a komunity rozšiřují po celém světě, my potřebujeme udržovat společně jak tělo, tak i duši. Vaišnavský světec Šríla Bhaktivinóda Thákura vysvětlil, že abychom rozvíjeli zdravou komunitu, musíme zachovávat v rovnováze následující čtyři potřeby:
- Potřebujeme pečovat o tělo.
- Potřebujeme náležitě stimulovat mysl.
- Potřebujeme mít smysl pro společenské dobro.
- Potřebujeme studovat šástry.(*4)

Jakmile se pustíme na cestu oddanosti a setkáváme se s určitými výzvami a problémy, které jdou ruku v ruce s běžným sdružováním, měli bychom také vyhledávat pomoc a, je-li to možné, najít v komunitě ty, kdo trochu více rozumí fyzickým a psychologickým potřebám stejně jako duchovním aspektům.

Nepřátelé mysli
Představme si situaci, ve které vás nepřetržitě obklopuje šest nepřátel a ustavičně čekají na příležitost, aby vás napadli, když polevíte ve své obraně. Těchto šest nepřátel je chtíč, hněv, nenasytnost, zmatenost, intoxikace a závist. To jsou některé z cest, kterými mohou deprese, úzkost, melancholie a frustrace působit na mysl. Jakmile začnete být lhostejní, pohotově se k vám přiblíží. Můžeme se však snažit dostatečně zesílit, a také opevnit svá slabá místa, jestliže víme, že nás mája v těchto slabých oblastech napadne. Pokud známe úkryt nepřítele - mysl, můžeme si zachovávat odstup, místo toho, abychom zůstávali v nebezpečném postavení nebo umožnili nepříteli nás ustavičně napadat ze zálohy.

Mnoho duševních poruch je spojeno s chtíčem v mysli, protože neuspokojený chtíč se přeměňuje v hněv a poté se změní ve velkou iluzi a zmatení. Depresi můžeme rovněž chápat jako hněv obrácený vůči sobě samému. Nerovnováhu v nás vytváří rovněž závist. Měli bychom být param-duhkha-duhkhi-kripam-buddhi, což znamená, že bychom měli vnímat jak trápení druhých, tak jejich štěstí. Měli bychom být šťastní, když vidíme, že se v životě jiného člověka stane něco pozitivního. Měli bychom vlastně díky tomu cítit stejné štěstí, jako kdybychom se ve stejné situaci nacházeli my sami. Tento druh rozpoložení mysli může pomoci předcházet depresi a duševním poruchám. Jestliže se naučíme, jak vykořenit tyto negativní tendence, zjistíme, že to povede k úžasným řešením problémů.

Skoncování se sobectvím
Pokud se nacházíme ve stavu deprese, můžeme rovněž prozkoumat míru své sebestřednosti. Jsou dva způsoby, jak si hrát na Boha. Hrajeme si na Boha, když se považujeme za nadřazené a ty nejdůležitější osoby. Můžeme si také hrát na Boha tak, že umísťujeme sebe do středu zájmu tím, že o sobě přemýšlíme způsobem, že jsme ta nejhorší či nejnešťastnější osoba. Jindy si lidé hrají na Boha tak, že se domnívají, že se všechno točí jen kolem jejich problémů. Když se jich zeptáte: "Jak se máš?", odpovědí: "Jsem tak rád, že se ptáš! Bolí mě hlava, břicho, a taky noha. Potřebuji, aby mi zvedli plat a můj syn mi dělá problémy." Tím, že se na své problémy příliš soustředíme, tak je to spíše posílí, než aby byly odstraněny. Pokud se naopak pokoušíme pomoci někomu jinému, nebo se snažíme dostat ze své vlastní bezprostřední situace, uvidíme, že nám Krišna poskytne pomoc, kterou potřebujeme a dokonce odstraní naše konkrétní potíže. Deprese znamená, že se příliš zaměřujeme na své problémy a odpíráme druhým lásku.

Nejdůležitější je víra
Bez víry nebudeme mít schopnost vytrvat, ale víra není něco, co bychom mohli předstírat. Když se v životě člověku v určitých ohledech zrovna nedaří, jeho nebo její víra slábne. Naše víra souvisí s tím, co se dělo v minulosti, co se děje v přítomnosti, a nejvíce se týká toho, co očekáváme v budoucnosti. Pokud byla naše minulost bouřlivá a naše přítomnost je nesoudržná, bude naše víra v budoucnost slabá. Jestliže však kolem sebe vidíme pozitivní jevy, díky nimž se cítíme dobře, budeme mít pevnou víru. Jen vzácný člověk si dovede udržovat silnou víru, i když měl náročnou minulost a jeho přítomnost je plná úskalí. V našich komunitách chceme vytvořit prostředí, které nám dodá energii a pomůže zvýšit naši víru.

Vděčnost jako způsob života
Někdy naše duševní problémy začnou být velmi stagnující, protože jsme se přes ně nepřesunuli. Neumíme oceňovat minulost, avšak čím více jsme vděční, tím příznivější budoucnost si vytváříme. Někdy nám Nejvyšší Osobnost Božství něco dává a někdy něco bere. Jakožto oddaní si přejeme mít tak vděčný postoj v mysli, že když nám Bůh dá bohatství, poděkujeme. Když nám ho Bůh vezme a udělá z nás žebráky, poděkujeme Mu za to, že nás chrání před falešnou pýchou. Děkujeme Mu za jakoukoli situaci, která nám umožňuje vést jednoduchý život.

Dokážeme-li pouze rozvinout toto vědomí a neustále děkovat Nejvyššímu v jakékoli situaci, budeme schopni učit se a růst za všech okolností. Příznivé situace tak učiníme ještě příznivějšími a každou nepříznivou situaci proměníme v příznivou. Vzejdou z toho zkušenosti, ze kterých se budeme učit, a když si toho budeme s vděčností vážit, Krišna pro nás bude zcela přirozeně připravovat aranžmány.

Závěr

Mysl je tím největším nepřítelem, ačkoliv z ní můžeme udělat našeho nejlepšího přítele. Všechno záleží na přístupu. K poklesům dochází v institucích, rodinách a u nás individuálně, ale my se chceme vyvarovat toho, abychom byli příliš v depresi, odrazení, a zklamaní. Měli bychom se snažit děkovat Pánu a pokoušet se učit ze všech situací, které nás potkají. Čekáme, že Nejvyšší udělá víc, než jsme pro sebe udělali sami. To znamená, že potřebujeme pevnou víru a vytrvalost. Můžeme se všichni navzájem povzbuzovat tím, že se nejprve budeme snažit tuto víru mít a ona pak přeteče do okolí a pomůže někomu dalšímu. Takto všichni zdědíme Boží království.

(*1) Světová zdravotnická organizace, The World Health Report 2001: Mental Health: New Understanding, New Hope (Geneva, 2001).
(*2) Viz dvoudílná práce editovaná Robertem Aderem, Davidem L. Feltenem, and Nicholasem Cohenem, Psychoneuroimmunology, 3. vydání (San Diego: Academic Press, 2001).
(*3) Světová zdravotnická organizace: Women's Health and Development, Violence Against Women: A Priority Health Issue (Geneva, 1997).
(*4) Thakur Bhakti Vinode, Shri Chaitanya Shikshamritam, překl. Shri Bijoy Krishna Rarhi(Chennai: Shri Gaudiya Math, n.d.).

autor článku: Bhakti Tírtha Svámí, překlad z angličtiny: bh. Ondřej Hládek

Radostné Vánoce? Užijme si je letos doopravdy

2011-04-22T11:01:00.000+02:00

Musí to ale být skutečně takhle? Oslava narození Krista, takové významné osobnosti a spasitele tolika lidí, by přece měla být radostnou událostí - a snad i časem pro připomenutí a důkladnější následování jeho pokynů. Jaké ale byly jeho pokyny? Říkal snad on, nebo jakýkoli jiný pravý duchovní učitel, že bychom měli neomezeně zvětšovat své světské požitky, rozmařile přesycovat své smysly, aniž bychom dbali nějakých omezení, která předepisují posvátná písma? A tohle všechno ve jménu Krista?

Možná je tím problémem právě toto: zřetelný nedostatek svatosti v našich "svátcích". Když jsem o posledním Štědrém dnu šel do místního kostela, nebyla tam v lavicích nouze o volná místa, ale v nákupním centru bylo téměř nemožné najít místo k zaparkování. Místo toho, aby Vánoce byly dobou sváteční, duchovní radosti, staly se převážně prázdnou oslavou tělesných záležitostí, která jen zvyšuje zklamání a sklíčenost následující vždy po nadměrném hmotném požitku.

Poselství každého náboženství je v podstatě stejné: tento život není všechno a to jediné, co existuje, a proto probuďte své věčné pravé já tím, že budete rozvíjet duchovní vědomí. Žijte zbožným životem; tím dojdete k Bohu a budete prožívat nekonečnou radost, zatímco hanebný život vás dovede úplně jinam. Toto bylo jistě Ježíšovým učením a není pochyb, že by byl rád, kdybychom jeho narození slavili projevením zbožnosti, kterou on zastával.

Je pochopitelné, že se chceme radovat a že svátky jsou od toho, abychom si je užili, ale jak toho lze nejlépe dosáhnout? Bhagavad-gíta, jejíž učení není odlišné od Ježíšova, nám říká, že cesta duchovního života je velice radostná - mimo rámec čehokoli, co si dokážeme představit. Udržujme své mysli stále koncentrované na Pána a brzy tuto radost začneme pociťovat.

Náboženské svátky skýtají možnost povzbudit náš duchovní život, protože jdeme do chrámů a kostelů a připomínáme si Boha. Naneštěstí byl však časem tento duchovní rozměr Vánoc oslaben a téměř vymizel, zatímco komerční konzum nás žene směrem ke stále intenzivnějšímu materialismu.

Proč bychom ale měli připustit, abychom byli oběťmi takové nespoutané nenasytnosti? Proč letos nemít skutečně radostné Vánoce? Namísto přejídání a pití až téměř do bezvědomí a hypnotizování televizní obrazovky bychom mohli tento čas využít ke zpívání Pánova jména a meditování o Jeho dokonalých pokynech a činnostech. Zajděme do svého místního chrámu a radostně oslavujme život čistého služebníka Pána, Ježíše Krista. Pak zcela jistě najdeme štěstí, které o těchto svátcích s nadějí očekáváme.

autor článku: Krišna Dharma dás, překlad z angličtiny: bh. Ondra Hládek
datum: 11.12.2006

Je vám taky vedro?

2011-04-22T10:54:00.000+02:00

Po letošní dlouhé a tuhé zimě nyní zažíváme tropická vedra. Tyto klimatické změny nám neustále způsobují utrpení. Někdy je nám velká zima, jindy zase trpíme horkem. Někdy vůbec neprší a jindy zase přijdou deště a způsobí velké záplavy. Někdy fouká příjemný vánek a jindy se přežene vichřice nebo tornádo a zanechá po sobě spoušť. Proč nemůže být počasí "tak akorát"? Tento materiální svět, ve kterém žijeme, je světem dualit - teplo-zima, štěstí-neštěstí, zrození-smrt...Máme s tím každodenní zkušenost, považujeme to za součást našeho života, něco zcela běžného a normálního. Někteří lidé dokonce říkají, že kdyby nebylo těchto dualit, tak by život nebyl tak zajímavý, rozmanitý a vzrušující.

Namísto toho, abychom jsme se zajímali a hledali skutečnou příčinu našeho utrpení, díky materiální vědě a technologickému pokroku se snažíme naše utrpení zminimalizovat a přizpůsobit těmto dualitám. Když je nám horko, spustíme klimatizaci, když je nám zima, zapneme topení apod. Zdá se, že jsme tedy problém s klimatickými změnami vyřešili. Avšak...

Hodně lidí bylo letos velice překvapeno, když museli zaplatit vysoké poplatky za spotřebu tepla, které protopili během dlouhé zimy. Někteří starší lidé na vesnicích doslova plakali, když ve své poštovní schránce našli složenku na zaplacení plynu. Během léta, kdy v kancelářích a bytech máme puštěnou klimatizaci, vzniká vysoký teplotní rozdíl mezi pokojovou a venkovní teplotou a když pak vyjdeme ven, tak se okamžitě nachladíme a dostaneme letní angínu apod. A to ani nemluvíme o tom, kolik nás stojí pořízení, opravy a údržba těchto elektronických přístrojů a zařízení.

Toto neustálé přizpůsobování se materiálním podmínkám není skutečným řešením. Každý, kdo je inteligentní, chápe, že vyléčit symptomy nemoci ještě neznamená, že jsme se nemoci úplně zbavili. Je potřeba jít až ke skutečnému kořenu a odstranit příčinu dané nemoci, našeho utrpení.

Když se na celou záležitost podíváme z hlubšího pohledu, zjistíme, že hlavním problémem nejsou klimatické změny přirody, ale naše tělo. Trpíme díky našemu tělu. Koupel ve studené vodě je v horkých letních dnech velice přijemná, avšak tatáž koupel v mrazivé zimě je velice bolestivá a nikdo po takové koupeli netouží. Sednout si v zimě s přáteli ke krbu a zahřívat se plameny ohně je velice romantické a příjemné, avšak být během parného letního dne v kuchyni a vařit na sporáku oběd je pro většinu žen velice nepohodlé a nepříjemné. Z těchto praktických příkladů můžeme vidět, že voda ani oheň nejsou skutečnou příčinou našeho utrpení. Je to jen díky kontaktu s naší pokožkou, že někdy nám přinášejí radost a jindy zase bolest.

Veškeré utrpení, které zažíváme v materiálním světě, se dá podle Véd rozdělit do třech kategorií:

1. adhidaivika-kléša (utrpení způsobené nadlidskými bytostmi žijícími na vyšších planetárních systémech - sucha, zemětřesení, povodně, bouřky, tornáda...)

2. adhibhautika-kléša (utrpení způsobené ostatními živými bytostmi jako je hmyz, baktérie, viry, ale také našimi nepřáteli, lidmi, kteří nám závidí apod.)

3. adhjátmika-kléša (utrpení způsobené naším vlastním tělem a myslí - různá fyzická a mentální postižení apod.)

(Můžete si všimnout, že sanskrtské slovo "kléša" se hodně podobá českému slovu "kleště". Ano, jsme neustále svíráni a sužováni těmito třemi druhy utrpení!)

Védy dále vysvětlují, že pokud se chceme nadobro zbavit těchto výše zmíněných druhů utrpení, je potřeba začít jednak tak, abychom v našem příštím životě nemuseli znnovu získat materiální tělo. Tomuto druhu činností se říká akarma - činnost, která nepřináší žádnou karmu, žádné hmotné reakce. Jedná se o činnosti založené na principech bhakti-jógy.

autor článku: Priya-kírti dás
datum: 29.7.2006

Zájemcům o další informace doporučuji přečíst knihu: "Vědecké poznání duše", "Nauka o seberealizaci" od A.Č. Bhaktivédanty Svámího Prabhupády.

Proč zpívat Hare Krišna?

2011-04-22T10:46:00.000+02:00

Jaký je účel tohoto článku?

1) Vzbudit u co největšího počtu lidí zájem o zpívání Hare Krišna.
2) Pomoci těm, kteří již zpívají, vylepšit kvalitu jejich zpívání.

Jelikož nyní budeme psát o základech, je tato část určena zvláště těm, kteří se ke zpívání dostali teprve nedávno, nebo se alespoň chtějí dozvědět, o co se vlastně jedná.

Většina informací v tomto článku je čerpána z písemného díla A. Č. Bhaktivédanty Svámího Prabhupády, který tuto mahá-mantru (doslova "velký zpěv pro vysvobození" - Hare Krišna mantru) rozšířil po celém světě.

Co je to mahá-mantra?

Předtím, než pochopíme, proč bychom měli zpívat "Hare Krišna", měli bychom asi také vědět, co vlastně zpíváme.

Mahá-mantra jsou ve skutečnosti dvě věci. Za prvé je to modlitba. Modlíme se k Bohu a k energii Boha, aby nás zaměstnal v oddané službě. V podstatě, aby nám pomohl znovu se spojit s duchovnem a odpoutat se od hmoty. Za druhé se mahá-mantra skládá ze tří Božích jmen.

Slovo "Hara" je formou oslovení energie Pána, a slova "Krišna" a "Ráma" jsou druhem oslovení Pána Samotného. Jak "Krišna" tak "Ráma" znamená "nejvyšší radost" a slovo "Hara" představuje Pánovu nejvyšší energií radosti a v pátém pádu se mění na "Hare". Ó, Pánova nejvyšší energie radosti, pomoz nám dosáhnout Pána.
- Šríla Prabhupáda

Tato slova se liší od hmotných slov. Zatímco hmotná slova jsou zástupcem věcí, jména Boha jsou Bůh. Jelikož Bůh je absolutní, neliší se od Svých jmen. Když zpíváte "Krišna", tato zvuková vibrace je Krišna, Bůh. Kdyby tomu tak nebylo, Bůh by nebyl absolutní a nebyl by tedy Bohem. Ze své vlastní definice je toto zpívání Bohem. Když zpíváte, sdružujete se s Bohem. Je to takto jednoduché.

Poodhalení filozofie

Nyní se zde trochu ponoříme do filozofie vědomí Krišny. První věc, kterou potřebujeme pochopit, je, že nejsme tato těla. Jsme duchovní duše. Ta malá "duchovní jiskra", o které si všichni myslíme, že je uvnitř nás, ve skutečnosti jsme my! Duše, ve smyslu "naše pravé "já", je věčná. Naše těla nejsou.

Je jednoduché poznat, že nejsme tělo. Pokud usekneme ruku nebo nohu, jsme v podstatě stále stejnou osobou. Tato podstata, která zde stále zůstává a dělá nás námi, to skutečné já, je duše.

Duše je (a tedy i my jsme) věčně plná poznání a plná blaženosti. Avšak kvůli tomu, že jsme přišli do styku s hmotnou podstatou (tj. v podstatě cokoli, co není duchovní), jsme na to zapomněli. Protože jsme duše a duše je neměnná, máme tyto vlastnosti stále. Ale jelikož jsme v tomto hmotném světě, musíme se zabývat hmotnou podstatou.

Tato hmotná podstata se nazývá mája, doslova "to, co není" či "iluze". Iluzí v níž žijeme, je to, že nějakým způsobem tuto hmotnou podstatu ovládáme. Věříme, že jestliže si dopřáváme mnoho vymožeností, zkratek a úniků, tak tím ve skutečnosti vylepšujeme své životy. Tak tomu však právě není. Čím více se snažíme pomocí těchto hmotných opatření udělat své životy "snadnějšími", tím více se zaplétáme v této hmotné podstatě, v máji. Čím více jsme zapletení, tím více jsme v iluzi. Věříme, že nás všechny tyto věci učiní šťastnými, ale popravdě, jak by mohly?

Duše je plná blaženosti. Blaženost, to není štěstí, že jste získali nové auto nebo jste byli povýšeni. Blaženost je věčné duchovní štěstí. Je to štěstí, z něhož se nelze vrátit do smutku. Je to štěstí, které v nás vždycky bylo, ale je zakryto touto májou, iluzí.

Taková je naše situace. Snažíme se jako šílení být šťastní prostřednictvím procesu svého "vylepšování" hmotným způsobem a díky získávání stále více věcí. Čím více toto děláme, tím více se oddělujeme od duchovna. Čím více zakrýváme svou duchovnost materialismem, tím více to potřebujeme napravit. Jednoduše řečeno, tím více potřebujeme tento iluzorní obal očistit a uvědomit si svou pravou podstatu: že jsme duchovní duše, věčné, plné poznání a plné blaženosti.

Proč tedy zpívat Hare Krišna?

Protože tato slova jsou jména Boha, a nejsou tedy hmotná, ale duchovní, a mohou okamžitě začít odlamovat kousky tohoto materialistického obalu. Zpívání Hare Krišna je transcendentální proces pro obnovení tohoto původního, čistého vědomí. Opakováním této transcendentální vibrace můžeme očistit ze svých srdcí všechny pochybnosti.

Šríla Prabhupáda pokračuje: "Vědomí Krišny není umělé rozpoložení mysli. Toto vědomí je původní, přirozenou energií živé bytosti. Když nasloucháme této transcendentální vibraci, naše vědomí se obnovuje. Pro tento věk je doporučen tento nejjednodušší způsob meditace. Rovněž díky praktické zkušenosti je člověk schopen pochopit, že zpíváním této mahá-mantry, neboli Velkého zpěvu pro vysvobození, může hned pocítit transcendentální extázi prostupující z duchovní sféry."

Mahá-mantra pochází z duchovní úrovně. Jelikož je duchovní vědomí vyšší než materiální vědomí, transcenduje vše smyslové, mentální a intelektuální. Duch je až za tímto vším. Hare Krišna mahá-mantra je naším přímým spojením k obnovení našeho duchovního vědomí. Jinak budeme jen pokračovat v tomto koloběhu předstíraného štěstí, a nikdy nepoznáme, že si nejen zasloužíme něco mnohem lepšího než toto, ale že věčně jsme mnohem více než tato hmota, tato iluze.

Jsme duše, potřebujeme duchovní řešení našeho materialistického problému. Hare Krišna mahá-mantra tímto řešením je.

Žádný jiný prostředek duchovní realizace není v tomto věku hádek a pokrytectví tak účinný, jako zpívání mahá-mantry:

Hare Krišna Hare Krišna
Krišna Krišna Hare Hare
Hare Ráma Hare Ráma
Ráma Ráma Hare Hare

Zpívejte Hare Krišna a buďte šťastni!
---------------------------------------------------------------------------
(c) Převzato z www.sitproperly.com, překlad z angličtiny: bh. Ondra Hládek

Je mléko pro každého?

2011-04-21T23:23:00.000+02:00

Je-li mléko tak prospěšné, proč je tedy kolem něj tolik sporů?

V padesátých letech začaly organizace mezinárodní pomoci na celém světě rozdávat milióny tun přebytečného mléka. Dostaly množství stížností, že lidé, kteří toto mléko pili, trpěli křečemi, těžkou plynatostí a průjmy.

Spory kolem této věci se dostaly na pořad dne v roce 1965, kdy lékařský výzkumný tým z Johns Hopkins Medical School zjistil, že mnozí lidé, kteří prodělávají potíže po vypití mléka, nejsou schopni strávit laktózu - složený cukr, jenž mléko obsahuje.

Velké molekuly složeného cukru nemohou projít skrze stěnu tenkého střeva, dokud nejsou rozloženy na jednoduché cukry. Tuto operaci provádí enzym zvaný laktáza.

Laktáza se obvykle vyskytuje u všech mladých savců, avšak zatímco stárnou, mnozí z nich ztrácejí schopnost laktázu vytvářet: začnou být "netolerantní vůči laktóze". Z těchto závěrů vzešel názor, že mléko je určeno pouze pro mláďata savců, ale pro dospělé již ne.

Výzkumníci podpořili své argumenty poukázáním na to, že pro mnoho dospělých lidí je velmi obtížné strávit sklenici studeného mléka. Všimli si také toho, že obyvatelé severní Evropy jsou netolerantní vůči laktóze jen minimálně. Někteří antropologové z toho všeho vyvodili, že světlá pokožka a pití mléka jde dohromady, a že chtít po lidech s jiným než severoevropským genetickým původem, aby pili mléko, je nesmysl.

Jak to však vysvětluje skutečnost, že afričtí pastevci krav z kmene Masájů a lidé v Indii pijí mléko po celá tisíciletí? Vysvětlení se částečně nachází ve způsobu, jakým se mléko konzumuje.

Masájové pijí mléko teplé a čerstvé přímo od krávy. Vážený tradiční Indický spis Ajur Véda vysvětluje, jakým způsobem podporuje teplé mléko přímo od krávy sílu a ve skutečnosti podporuje trávení, ale studené mléko způsobuje revmatismus a artritidu, a (jak zjistili výzkumníci z John Hopkins) toxickou plynatost.

Je zajímavé si povšimnout, že nesnášenlivost laktózy je v Indii prakticky neznámá. Naprosto jistě je to díky tomu, že v Indii se mléko vždy nejprve uvaří, poté se pije velmi horké, a vždycky je oslazeno cukrem. Převaření mléka rozloží protein, takže je snáze stravitelné. Na západě se mléko pasterizuje, ale nevaří. Také bývá homogenizováno a lidé je pijí studené.

V Indii se do mléka obvykle přidává šafrán, kardamom, a další aromatické koření. Jednak je činí lahodným, a také snižuje sklon k vytváření hlenů. Horké mléko také zklidňuje nervy. To pomáhá objasnit, proč je teplé mléko v mnoha kulturách tolik rozšířené jako uklidňující prostředek před spaním.

A podle Ajur Védy také hustý smetanový škraloup na mléce (který jsem vždycky s odporem odstraňoval) podporuje sílu a mužnost, zmírňuje zatrpklost, a zklidňuje žluč a nadýmání.

autor článku: Kúrma dás, překlad z angličtiny bh. Ondra Hládek